Zvuk, který dnes bereme jako samozřejmost. Krátké cvaknutí při upnutí tretry do pedálu a stejně rychlé lupnutí při jejím vycvaknutí. Automatické pedály se staly symbolem moderní, efektivní a bezpečné cyklistiky. Jenže ještě před pár desítkami let by něco takového působilo jako sci-fi.
Po většinu 20. století se totiž cyklisté museli spokojit s řešením, které bylo stejně jednoduché jako nebezpečné: kovová klec, skrze ni provlečený kožený řemínek a s ní pevně utažená bota. Aby jezdec nepřišel o výkon, musel si nohu doslova přikurtovat k pedálu. Výsledkem byl sice solidní přenos síly, ale také permanentní riziko.
Revoluci odstartoval Hinault
Zastavit na poslední chvíli? Problém. Spadnout v balíku? Ještě větší problém. Mnozí závodníci končili na zemi neschopní se zvednout, uvěznění ve vlastním stroji. A když po zběsilém sprintu vítěz proťal cílovou čáru v rychlosti 70 kilometrů v hodině, na oslavné máchání pažemi měl jen chvíli. Pak musel rukou šátrat směrem k tretrám, aby botu uvolnil a nerozbil si nos.
Takhle by to mohlo pokračovat ještě dlouho, ale do cyklistiky prosákl nápad ze světa lyží. Zlom nastal v polovině 80. let, kdy francouzská značka Look, známá především výrobou lyžařských vázání, přišla s myšlenkou přenést princip automatického uchycení boty i na kolo. V roce 1984 představila takzvaný „bezpečnostní pedál“. Princip byl geniálně jednoduchý: stačilo zatlačit zarážku přišroubovanou k botě do těla pedálu – cvak – a tretra držela. Lehkým vytočením paty – cvak – a noha byla zase volná.
Za projektem stál tehdejší majitel firmy, podnikatel Bernard Tapie, který měl cit pro marketing i odvahu prosadit novinku ve velmi konzervativním prostředí cyklistiky. Technické řešení ale nevzniklo na koleni, navazovalo na dřívější nápady a vývoj inženýrů Looku i odkaz zakladatele značky Jeana Beyla.
Každá revoluce ale potřebuje svého ambasadora. V tomto případě se jím stal pětinásobný vítěz Tour de France Bernard Hinault. Právě on pomáhal ladit detaily: tuhost upínací pružiny, ergonomii, vzdálenost od podrážky tretry k pedálu. A hlavně – nebál se novinku používat v závodech. Když v roce 1985 během Tour de France upadl a následně prohlásil, že díky novým pedálům unikl horším následkům, cyklistický svět zpozorněl.
Automatické pedály změnily cyklistiku
Zpočátku sice panovala skepse, protože peloton je k novinkám tradičně opatrný. Stejné to bylo pár let nazpět v případě kotoučových brzd, bez kterých už si dnes kolo umí představit málokdo. Jenže výhody novinkových pedálů byly příliš zřejmé: rychlé a bezpečné upnutí/vypnutí, stabilnější spojení nohy s pedálem, efektivnější přenos síly. Kdo vyzkoušel, nechtěl zpět.
Už kolem roku 1988 začaly automatické pedály dominovat profesionálnímu pelotonu. Do roku 1990 byly prakticky standardem. Velká jména, jako například Ir Sean Kelly, majitel 159 profesionálních prvenství, odolávala, ale jen krátce. A nakonec také přešla.
Dopad novinky byl širší, než se čekalo. Nešlo jen o pedály. Změnily se boty, podrážky, způsob šlapání i celková ergonomie jízdy. Cyklistika se stala efektivnější a paradoxně i bezpečnější.
Look si dlouho držel náskok, ale postupně se přidali další hráči. Dnes patří mezi největší konkurenty japonský gigant Shimano nebo francouzská značka Time, dost možná jste zaslechli i jména jako Wahoo nebo Speedplay.
Od prvního modelu Looku s názvem PP65 se technologie výrazně posunula. Materiály jsou lehčí, konstrukce efektivnější, kovové pružiny nahradily karbonové lamely. Ale princip zůstává stejný: jednoduchý a funkční.
A tak pokaždé, když dnes slyšíte to krátké klik/klak, stojí za to si uvědomit, že nejde jen o zvuk. Je to ozvěna okamžiku, kdy se cyklistika jednou provždy odpoutala od kožených řemínků a vykročila do moderní éry.
Články, které by se Vám mohly líbit
Zelenáč okradl hvězdy! Senzační triumf mu zamotal hlavu
Pokořil všechny hvězdy, co si dělaly zálusk na prestižní etapový triumf. Zelenáč, co je v profesionálním pelotonu prvním rokem! A pořád ještě nemá jasno, jestli silniční cyklistika dostane přednost před cyklokrosem. Václav Ježek v trikotu Kasper crypto4me ovládl skvěle obsazený etapový závod Tour of Hellas.…
Patří elektrokolo do závodní cyklistiky?
Elektrokolo už dávno není jen dopravním prostředkem pro pohodové výlety. V posledních letech se z nich stal fenomén, který pronikl i do světa sportu. A s tím přichází otázka, která rozděluje cyklistickou komunitu: patří elektrokola na startovní čáru závodů? Základní definice cyklistiky zní, že jde…
Přípravu na Tour směruje sprinterské eso k Berounce
Příprava na Tour de France na silničkách v údolích a na kopcích kolem řeky Berounky? České sprinterské eso Pavel Bittner z týmu Picnic PostNL s úžasem objevuje nové cesty. Buduje si totiž nový domov kousek od Prahy. A je nadšený, jaké možnosti lokalita kolem Berounky…
Jonas Vingegaard a jeho vyzyvatelé pro Giro 2026?
Nejbláznivější, nejatraktivnější, nejvíce uvolněná. První Grand Tour sezony startuje. Giro 2026 má jednu klíčovou otázku: vstoupí Jonas Vingegaard do klubu vyvolených cyklistů, kteří vyhráli všechny tři největší etapové závody planety? Tour ovládl dvakrát. Vueltu jednou. Podmaní si růžový závod? Je jasné, že papírově se zdá…