Když se v roce 1909 jelo Giro d’Italia poprvé, žádný ikonický růžový dres ani legendární trofej pro vítěze ještě neexistovaly. Maglia rosa se narodila až v roce 1931 a dnes slavná trofej Trofeo Senza Fine – tedy „trofej bez konce“ – je vlastně poměrně mladým symbolem. Vznikla teprve před pětadvaceti lety.
Dlouhý spirálovitý pás mědi pokrytý osmnáctikarátovým zlatem se vine vzhůru jako nekonečná silnice. Na jeho povrchu jsou vyryta jména všech vítězů italské Grand Tour od roku 1909 a každý rok přibývá další. Trofej měří 54 centimetrů, váží zhruba 9,5 kilogramu a její konstrukce zároveň umožňuje, aby na ní bylo dost místa pro další generace šampionů.
Symbolika je zřejmá. Zakroucená linie připomíná nekonečné silnice, horské serpentiny i tři týdny námahy, které musí vítěz absolvovat během tradičních 21 etap. Je to zároveň metafora nekonečné historie závodu.
Pantaniho triumf provázel trapas
Vznik ikonické trofeje nepřímo odstartoval organizační problém. V roce 1998 Marco Pantani předtím, než ovládl v červenci Tour de France, získal v květnu i své jediné Giro d’Italia kariéry. Jenže v cíli v Miláně se ukázalo, že připravená trofej vůbec nedorazila. Dodavatel ji jednoduše nestihl vyrobit.
Situaci tehdy na poslední chvíli zachraňoval Roberto Maffezzonni, majitel společnosti Egidio Logistica, která je dodnes v Itálii specialistou v oboru všemožných trofejí, pohárů i medailí. A zajistil náhražku.
Tento trapas ale přiměl tehdejšího ředitele závodu Carmineho Castellana k zásadnímu rozhodnutí: vítěz Gira musí dostávat trofej, která bude mít trvalou hodnotu a stane se symbolem závodu. Bude věčná a nikdy nekončící. Chtěli zkrátka neměnnou stabilitu, jakou se chlubí slavnější francouzská sestra Gira v podobě modře skleněného poháru Coupe Omnisports udělovaného od roku 1971 šampionům Tour de France.
Organizátoři proto vyhlásili mezinárodní soutěž designérů. Ze čtrnácti finalistů nakonec vox populi čtenářů deníku La Gazzetta dello Sport zvolil návrh Fabrizia Galliho: spirálu symbolizující cestu k vítězství i nekonečnost historie závodu, jenž letos napíše svoji 109. kapitolu.
Trofej vzniká na mučícím nástroji…
Od roku 1999 vzniká Trofeo Senza Fine v malé manufaktuře Penello Mario nedaleko Padovy. Její výroba trvá přibližně měsíc. Měděný plát se nejprve tvaruje, leští a zahřívá, aby získal potřebnou pružnost. Následně se pomocí speciální formy postupně ohýbá do charakteristické šroubovice. K tomu se používá cosi jako mučicí nástroj podobný španělské botě, jen s tím rozdílem, že tady hroty trčí ven.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Potřebujeme všechny ty čepy, za které se plát mědi zapírá, a tím vzniká osobitý tvar,“ vysvětlil majitel Luca Penello. Teprve potom přichází na řadu finální úpravy, základna a laserové gravírování jmen vítězů.
Každý rok vzniká pouze jeden originál, který je doplněn o jméno nového vítěze. Šampion přebírá jeho kopii, zatímco originál zůstává součástí historie závodu. Prvním držitelem trofeje se v roce 2000 stal symbolicky Ital Stefano Garzelli. Jména jeho předchůdců byla na trofej doplněna zpětně.
Práce kováře Penella nekončí momentem, kdy jeho 18karátovým zlatem zdobená kráska opustí zdi dílny. Od roku 2017 je osobně přítomen v cíli závodu, aby tam za pomoci ručního pantografu gravíroval jméno nového šampiona. Loni brousil deset písmen jména Simon Yates. Bude jich letos 16, jak se všeobecně očekává?
