Vítězství Grega LeMonda na Tour de France v roce 1986 nebylo přelomové jen proto, že šlo o prvního amerického a neevropského vítěze. Zapsalo se i jako moment, kdy se do středu pozornosti dostaly sluneční brýle značky Oakley.
LeMond tehdy nosil model Pilot Sunshades, čímž katapultoval značku do světla reflektorů a zároveň na obličeje profesionálních i amatérských cyklistů. Móda silniční cyklistiky už nikdy neměla být jako dřív.
Od pilotek k tvrzenému plastu
V pravěku závodní cyklistiky nosili jezdci upravené letecké brýle, ale s přibývajícími asfaltovými silnicemi (a množstvím prachu) někteří začali sahat po pilotkách. Ty se díky legendárnímu Italovi Faustu Coppimu staly hitem 50. let.
V roce 1985 však LeMond způsobil poprask, když se objevil v závodech s obrovskými, plastovými brýlemi, co obepínaly půl obličeje. Zvolil je kvůli praktičnosti, ne módnímu efektu a posměch soupeřů prý bral s nadhledem. Ačkoliv ho manželka Kathy prosila, aby si to rozmyslel, protože se bála, že si pokazí image.
Ve stejném roce si Američanův týmový kolega a zároveň rival Bernard Hinault při pádu zlomil nos, přičemž za zranění mohly jeho brýle Ray-Ban. Právě tato nehoda změnila přístup k cyklistickým brýlím. Závodníci se začali poohlížet po nových, nerozbitných materiálech, jako byl tvrzený plast. Kdo mohl tušit, že zrovna oni dva navždy změní vzhled cyklistiky a že brzy vznikne řada značek, které začnou vyvíjet ty nejlepší cyklistické brýle.
Hinault se s Oakley spojit nechtěl a místo toho si zvolil novou italskou značku Rudy Project. Pro Italy to byl marketingový triumf, ale Hinault nebyl jejím prvním ambasadorem. Tím byl už dříve Moreno Argentin, který na mistrovství světa 1986 v Colorado Springs vyhrál v modelu Super Performance. Ten byl vyroben z grilamidu, měl polykarbonátové čočky a poprvé brýle dokázaly chránit před UV zářením.
Po bouřlivém rozmachu v polovině 80. let se inovace zpomalily. Přibyly drobné úpravy: ventilační otvory, výměnné zorníky, ale základní tvar, co měl krýt a chránit oči, zůstal stejný. V roce 1989 však Oakley trefil jackpot s modelem M Frame, který jako první nosil belgický klasikář Johan Museeuw, a později ho proslavil Lance Armstrong. Do poloviny 90. let po nich toužil každý amatérský cyklista.
Rudy Project odpověděl modelem Ekynox a podepsal Armstrongova rivala Jana Ullricha. Na scénu vstoupily i nové značky, například Briko dosud známé ze zimních sportů. Italové Marco Pantani a Mario Cipollini propagovali jejich „hmyzí“ modely Raider 2 a Stinger, které překopaly dosavadní vnímání estetiky.
Sluneční brýle vypráví příběh
Závod o nejodvážnější design přinesl i bizarní výtvory: Miguel Induráin v roce 1996 jel časovku s helmou Rudy Project Sweeto TT s „okýnky“, a David Millar na olympiádě v Sydney 2000 šokoval s brýlemi Oakley Over The Top.
S rostoucí popularitou cyklistiky se do hry zapojily nové značky. Značka 100% původem z motokrosu (jako Oakley) získala Petera Sagana. Slovákovy 100% Speedcraft se staly okamžitě rozpoznatelnými. Švédská značka POC zase zaujala v roce 2013 svými hranatými brýlemi Do Blade.
Dnes zůstávají sluneční brýle neoddělitelnou součástí vzhledu každého cyklisty. Ať už hranaté nebo šišaté, nejsou jen o výkonu. Stejně jako v roce 1985 jde i dnes o to kopírovat vzhled profesionálů. Takže pokud chcete být jako Tadej, musíte se naučit vyslovovat jméno značky Scicon.
Brýle v cyklistice vždy vyprávěly větší příběh než jen ten o ochraně zraku před sluncem. Příběh o technologii, módě, egu a rivalitě. A protože nové značky rostou stejně rychle jako noví šampioni, boj o nejžádanější sluneční brýle ve světě cyklistiky zdaleka nekončí.
