Zatímco fanoušci řeší, jestli má Pogačar lepší kadenci než Vingegaard a jestli je aero helma skutečně aero, v zákulisí světové cyklistiky sviští úplně jiné sprinty – ty finanční. Cyklistika je prostě svět, v němž sviští miliony…
Podle čerstvých čísel UCI, která vytáhl na světlo světa italský list Gazzetta dello Sport, se mužská první liga World Tour v roce 2026 roztočí kolem neuvěřitelných 663 milionů eur. Čtete správně. Šest. Set. Šedesát. Tři. Milionů. To už není peloton, to je pojízdná investiční banka na karbonových kolech.
Průměrně 65 lidí v jednom týmu
Průměrný rozpočet týmu pro rok 2026 vyskočil na 33 milionů eur, což zní hezky… Dokud nezjistíte, že medián je jen 28 milionů. Jinými slovy: pár supertýmů si objednává šampaňské, zatímco zbytek pelotonu pije ionťák z výprodeje.
Týmy jako UAE Team Emirates-XRG, Visma-Lease a Bike, Ineos Grenadiers nebo Red Bull–Bora–Hansgrohe operují s rozpočty kolem 50 milionů eur a výš. Na opačné straně spektra stojí menší nebo nově povýšené týmy, které musí kouzlit s polovinou této částky. A ještě u toho snít o pozvánce na Tour.
World Tour dnes není jen o 555 jezdcích, ale taky o 1312 zaměstnancích: mechanici, maséři, trenéři, výživoví specialisté, datoví analytici… Průměrně 65 lidí na tým. Jinými slovy: když se tým stěhuje na Grand Tour, je to logistika hodná průměrné armády.
Cyklistické týmy na ten problém poslední dobou poukazují čím dál víc, ale zdá se, že zatím nemá řešení. Celých 87 procent jejich příjmů pochází od sponzorů, což krásně ilustruje, jak křehký tenhle byznys je. Bez loga na dresu není chleba.
Na druhou stranu – když to vyjde, vynese to hodně. Šéf týmu EF Education-EasyPost Jonathan Vaughters se například pochlubil, že dva dny ve žlutém dresu díky Benu Healymu vynesly mediální hodnotu 98 milionů eur. Dva dny!
Balík jen pro vyvolené
A teď k tomu, co zajímá každého: platy. Tadej Pogačar si ročně přijde na 8 milionů eur, s bonusy klidně přes 10 milionů. Top sprinter? Zhruba tři miliony eur. Luxusní domestik na Tour? Milion eur. Milion za to, že trpí víc než všichni ostatní. Není divu, že UAE utratí za platy přes 30 milionů eur ročně. Když máte nejrychlejší nohy planety, levné to nebude.
Zajímavý je ještě jeden detail: jen 43 procent jezdců je zaměstnáno klasicky na smlouvu. Zbytek funguje jako OSVČ a často s bydlištěm v daňových rájích Monaka nebo Andory, protože proč platit víc, když nemusíte.
Medián platu OSVČ je 350 tisíc eur. Medián zaměstnance: 216 tisíc. Rozdíl? Skoro 46 procent. Zaměstnanci mají větší odvody, OSVČ si zase platí sami penzi a pojištění. V obou případech ale platí: dobrý agent má cenu zlata. Od roku 2023 vzrostly platy zaměstnaných jezdců o 40 procent, u OSVČ o 24 procent.
Abychom si ale nemysleli, že cyklistika vždycky plavala v penězích jako dnes, je dobré se ohlédnout o pár let zpátky. Ještě na začátku druhé dekády tohoto století byly rozpočty, které dnes bereme jako průměr, považované za extrém. Celý mužský World Tour peloton se kolem roku 2011–2012 vešel do částky, kterou dnes spolykají zhruba dva nebo tři supertýmy dohromady.
Miliony začal točit tým Sky
Průkopníkem moderní „velkorysé“ cyklistiky byl Team Sky, dnešní Ineos Grenadiers. Když tým v roce 2010 vstoupil do World Tour, operoval s rozpočtem zhruba 15 milionů liber. Už tehdy to bylo hodně – a především to bylo systematické. Sky postupně navyšoval rozpočet téměř každý rok, až se kolem roku 2018–2019 dostal přes 40 milionů liber, a po příchodu chemického gigantu Ineos se rozpočet přehoupl k hranici 50 milionů liber ročně.
Ještě dál v čase se dostáváme do éry Lance Armstronga, kdy cyklistika fungovala úplně jinak. Týmy jako US Postal Service měly na tehdejší poměry vysoké rozpočty, ale ve srovnání s dneškem šlo spíš o středně velké firmy než o globální korporace na kolech. Roční sponzorský příspěvek americké pošty se na vrcholu Armstrongovy dominance pohyboval kolem 30 milionů dolarů, což by dnes sotva stačilo na průměrný World Tour tým.
Co ale Armstrongově éře nechybělo, byly individuální hvězdy s obrovskými příjmy. Sám Armstrong byl zdaleka nejlépe placeným cyklistou své doby, nejen díky platu a bonusům, ale hlavně díky reklamám. V nejlepších letech si přišel na desítky milionů dolarů ročně a jeho celkové příjmy během kariéry se odhadují na více než 100 milionů dolarů. Že je pak musel vracet? To už je jiná story.
Profesionální cyklistika už tedy dávno není jen o nohách a plicích. Je to tvrdý byznys, kde se točí stovky milionů, rozhodují sponzoři a jeden žlutý dres může mít větší hodnotu než celé účetnictví menšího týmu. A my fanoušci? My si dál budeme bláhově myslet, že v profesionálním sportu jde hlavně o lásku ke kolu.
