Ještě nedávno byl synonymem dominance. Když dorazil na Czech Tour, podepisoval ze všech nejvíc. Jeho jméno definovalo éru Grand Tour po roce 2010. Dnes? Ticho. Nejistota. A možná i neochota přiznat si definitivní konec. Příběh, který píše Chris Froome, se neuzavírá klasickou rozlučkou, jakou by si někdejší megastar zasloužila. Tahle story se spíš pomalu rozplývá.
Když Vuelta a España loni v půli prosince odhalovala při slavnostní prezentaci v Madridu svoji letošní podobu, seděl v auditoriu i on. A když se pořadatelé rozhodli svého dvojnásobného vítěze pozdravit, znělo to jako epitaf: „Děkujeme, Chrisi, vítězi ročníků 2011 a 2017.“
Šampion, který nezmizel ani nezůstal
Jenže hlavní aktér, bílý Keňan odmítl hrát podle jejich scénáře. Ve čtyřiceti letech, bez smlouvy v jakémkoliv týmu, natož tom worldtourovém a po těžké nehodě, stále nevyřkl TO slovo, na které všichni čekají – konec.
Froome je šampion, který nezmizel, ale ani nezůstal. A jeho odpověď na toto téma zůstává stále stejná: soustředí se na rekonvalescenci. A budoucnost? Až bude čas. Ale Chrisi, je ti 40, pamatuješ?
Od osudné nehody v roce 2019, která přišla během přípravy na Tour de France, už to nikdy nebyl stejný Chris Froome. Návraty byly spíš symbolické než skutečné a poslední roky v týmu Israel–Premier Tech nepřinesly výsledky odpovídající jeho statusu. Ani platu. Takže i jeho věčný obhájce, majitel týmu a miliardář Sylvan Adams ztratil s drahým maskotem trpělivost.
Jen potichu vyšuměl?
A pak přišel další úder #2. Na konci srpna 2025, několik dní poté, co dokončil svůj poslední závod Kolem Polska v anonymitě 68. místa celkového pořadí, ho poblíž Saint-Raphaël srazilo na tréninku auto.
Lékařská zpráva byla mimořádně obsažná: pneumotorax, pět zlomených žeber, zlomenina bederního obratle a poranění srdce… Tělo, které kdysi dominovalo horám, najednou řešilo základní funkce. Teprve v listopadu se konečně znovu posadil na kolo. Možná právě tady se Froomův závod o comeback definitivně zlomil. Ne výsledkově, ale mentálně.
Vytáhlý Brit byl vždy viditelný, aktivní na sítích, komunikativní, přítomný. Dnes? Povětšinou jen digitální ticho. Žádné závody. Žádné tréninky sdílené na Stravě. Žádné náznaky, že by „žil“. Jako by jeden z největších etapových jezdců moderní historie prostě zmizel z radaru.
A to je na tom možná nejzvláštnější. Ne samotný ústup, ale to, jak k němu přistoupil. Nijak. Jen potichu vyšuměl. Něco se ale možná dá vyčíst z jeho Instagramu, kde poslední tři posty připomínají tři jeho grandtourové úspěchy. Že by už začal bilancovat a hledal slova pro své adieu?
Froome je aktivní mimo silnici
Aktivní nyní Froome zůstává jen mimo silnici. Vstup do francouzského startupu Vekta, který analyzuje tréninková data, ukazuje jinou cestu – méně viditelnou, ale strategickou. Role „Chief Innovation Officer“ ve firmě, která spolupracuje s desítkou profesionálních týmů (např. Decathlon-CMA CGM, Lidl-Trek…), není o každodenní operativě, je o know-how. O přenosu zkušeností. O hledání budoucnosti cyklistiky v datech, ne v pelotonu.
Podobně už dříve investoval do technologických projektů, spolupracoval s výrobci kol nebo cyklistických počítačů a nikdy to moc nevyšlo. Teď se zdá, že jeho druhá kariéra už začala. Jen bez velkých prohlášení a bez fanfár.
Froomova bilance zůstává ohromující: čtyři vítězství na Tour de France, jeden triumf na Giru d’Italia, dva na Vueltě. Dominance, která definovala generaci. A přesto jeho příběh nekončí jasnou tečkou. Spíš třemi tečkami.
Možná čeká na správný moment. Možná nechce, aby jeho kariéra skončila tiskovou zprávou a statistikou. Nebo možná sám ještě neví. Kde je tedy konec? Možná nikde. Nebo spíš: není pro něj asi důležitý. „Ještě nejsem připraven o své budoucnosti mluvit, ale až budu, dozvíte se to.“
Froome byl vždy jezdcem extrémů: ve výkonech, v tréninku, v přístupu. A i jeho odchod odpovídá této logice. Nejasný, rozložený v čase, bez velkého gesta. Šampion bez konce. A možná právě proto zůstává jeho příběh tak podmanivý.
Foto: A.S.O/Thomas Maheux
