Muž, který změnil svět cyklistiky, se řítí do Prahy. Peter Sagan, sedminásobný šampion bodovací soutěže Tour de France, bude startovat jako ambasador Škoda We Love Cycling a kopcovité L’Etape Czech Republic by Tour de France v Praze 20. června na dlouhé trase. V exkluzivním rozhovoru vypravuje o životě bez kola, cyklistickém dovádění, synovi i cestovatelských plánech.
„Přijedu si užít den s lidmi. Viděl jsem část trati při květnové návštěvě, ale nepotřebuji trasu studovat. Nemám v plánu závod vyhrát. Chci mít pěkný den a se mnou snad i všichni účastníci závodu,“ říká rodák ze slovenské Žiliny.
Jaký program má Peter Sagan, když už nemusí vstávat denně kvůli tréninku nebo závodním povinnostem?
Když mám volno, snažím se plánovat vše s maximálním ohledem na syna, abych se mu mohl věnovat a žít s ním. V říjnu oslaví deváté narozeniny a už je ve věku, kdy s ním vlastně mohu vymýšlet a realizovat cokoliv. Baví mě učit Marlona nové věci.
Jak často si sednete na kolo?
Pravidelně a velice často. Jen ve zcela odlišném režimu než ještě před dvěma lety. Když je dobrá parta, tak jedu se skupinou na silnici a třeba dvě hodiny natočím. Oblíbil jsem si bikové elektrokolo. Je super, že se vyvezu na kopec jako lanovkou. Rád si zařádím na enduro biku. Za rodinným hotelem v Žilině jsme vybudovali tratě, které hostily slovenské mistrovství. Jsou fakt dobré. Těší mě trávit na nich čas. Se stejným nadšením jezdím na motokrosové motorce.
Těžíte pořád z kondice, kterou jste nabral jako profesionál v pelotonu? Nebo vám není proti mysli používání elektrokola?
Na silničce jezdím za svoje. Na horském kole je situace složitější. Tam je potřeba velká kondice a člověk pořád musí vydávat velký výkon. Ale e‑bike rozšiřuje možnosti. Dám si eco mód, což mi do kopce pomůže a současně musím sám šlapat. Není to úplně zadarmo. Přijde mi to jako super alternativa, protože v lesích a těžkém terénu člověk zvládne bez potíží padesát šedesát kilometrů, je na čerstvém vzduchu a sportuje. Pro amatérské cyklisty naprosto skvělé.
Půjde syn ve vašich stopách? Uvidíme další jméno Sagan v profesionálním pelotonu?
Když míří do školy, tak jede na kole. Nebo třeba na zmrzlinu. Jednou jsem ho vzal na sjezdy do lesa. Po zpevněné cestě je dobrý, ale v terénu musí přidat… Ale vážně. Zaměřuje se na jiné sporty. Dvakrát v týdnu chodí na tenis, hraje rovněž stolní tenis, chodí na fotbal. Má hodně sportovních aktivit, ale nejnadějněji to vypadá s tenisem.
Nijak se nesnažíte směřovat jeho sportovní vyžití?
Vůbec ne. Domluvili jsme se s Katarínou, jeho maminkou, že mu umožníme dělat, co ho baví. Ale vedeme ho k odpovědnosti za jeho rozhodnutí. Na začátku roku si vybral fotbal a tenis. Po třech měsících chtěl s fotbalem seknout. Řekl jsem mu, že když si vybral fotbal, musí vydržet minimálně do konce sezony. Vedeme ho k disciplíně. Ale současně necháváme rozhodnutí na něm. Nedávno jsme byli na tenisovém turnaji. Má trénink dvakrát v týdnu, někdy jde hrát jenom na zeď. Každopádně narazil na soupeře, který byl o rok mladší, ale díky šesti tréninkům v týdnu tenisově výborný. Nicméně neměl žádné emoce. Říkal jsem Marlonovi, aby se nebál případných chyb a hlavně nehrál jen na jistotu. Nechci, aby v šestnácti přišel a hodil raketu do rohu, přitom celé dětství by obětoval tenisu. Hlavní pro mě je, aby se bavil.
Když je syn ve škole nebo má povinnosti, věnujete se sám sobě?
Ano. Hlavní je, že nemusím odvádět výkon na kole. Je jedno, jestli se jdu svézt na horské kolo nebo se projedu dvě hodiny na silničce. Prostě si sestavím program podle chuti. Nalajnovaný život jsem měl vlastní od devíti let. Nebo přesněji od sezony 2010, kdy jsem podepsal profesionální kontrakt v Liquigasu. To jsem měl život mnicha. Snídaně, trénink, masáž, jídlo, spánek. Čtrnáct let dokola. To už je pryč. Když mám chuť, zajdu si klidně do divadla. Byl jsem na jaře třeba v Bratislavě na hře s Karlem Rodenem. A náramně jsem se bavil.
Máte prostor věnovat se hotelu, který jste otevřel v rodné Žilině a jehož pokoje jsou vyzdobené v duchu vašich cyklistických úspěchů?
Jde o rodinný podnik. Hlavní tíhu nesou bratr s manželkou. Já byl na místě v květnu, když jsme měli natáčení pro Monster. Zůstal jsem čtyři dny. Máme otevřeno třetím rokem. Jde o lokalitu mimo město, ale přitom vlastně jen dva kilometry do centra. Naše klientela je hodně pestrá. Někdy přijedou zákazníci na jednu noc, jindy se zdrží déle a vyrážejí na kola. Jako hlavní protagonisté dorazili Luca Martin, sjezdař z Francie.
Cestujete po kariéře hodně?
Ano. Někdy pracovně, jindy soukromě. Myslím, že cestování je hodně atraktivní i pro děti. Když mám třeba dva týdny bez pracovních závazků a Marlon má volno, vyrážíme objevovat svět společně. Byli jsme v Disneylandu v Paříži. Chystáme se na Zanzibar a na safari. Na to se moc těším. Věřím, že půjde o super zábavu. A také chci synkovi ukázat život v Africe, aby viděl, že všechno není jako v Monaku.
Je syn doma právě v Monaku na pobřeží Středozemního moře?
Často říká, že by chtěl chodit do školy na Slovensku a žít tam. Když jsme v Žilině, má více volnosti. Rovněž mnohem více přírody. V Monaku má pevně daný režim, proto se mu líbí v Žilině. Ale vysvětluji mu, že i kdybychom se přestěhovali, stejně by volnost nezískal. Pět dnů v týdnu by chodil do školy stejně jako v Monaku. Každopádně slovensky umí, takže se bez problémů domluví s kamarády nebo prarodiči. Kromě toho komunikuje v angličtině a francouzštině, což je úplně super.
