Ač by mnohým z nás odvedlo perfektní službu, v profesionálním pelotonu je to nejméně populární stroj. Přitom ho znají úplně všichni. Modré silničky na střeše vozů Shimano jsou na Tour de France připravené zachránit každého, než k němu dorazí týmové auto s jeho vlastní rezervou. Jenže existuje jedno nepsané pravidlo: čím lepší jezdec jste, tím méně na něm chcete sedět.
A letos si to vyzkoušel i Tadej Pogačar. Ne zatím Tour de France, ale na jaře při Paříž–Roubaix. Po defektu více než 120 kilometrů před cílem neměl jinou možnost než naskočit na modré kolo neutrální podpory. Vydržel na něm přibližně pět kilometrů, než se konečně dostal ke svému Colnagu.
Po závodě byl nekompromisní. „Bylo hrozně nepohodlné. Sedlo moc nízko a kola se na kostky vůbec nehodila.“ Ve slovinštině pak použil ještě barvitější výraz – kolo označil za „trakař“.
Není to tím, že by bylo špatné. Naopak. Na střechách modrých škodovek jsou upnutá kola osazená špičkovou sadou Shimano Dura-Ace, karbonovými koly Dura-Ace C50, plášti Continental GP5000 S TR a dalšími prémiovými komponenty.
Jenže profesionální cyklisté mají svůj posed vyladěný na milimetry. Každý centimetr představce, šířka řídítek nebo sklon sedla jsou výsledkem hodin testování. Přesednout na cizí kolo je pro ně asi jako vyměnit monopost formule 1 za rodinný hatchback. Takové auto vás taky doveze do cíle. Jen rozhodně ne tak, jak jste zvyklí.
Možná byste čekali nejnovější superbike za statisíce. Jenže Shimano používá jako základ Canyon Ultimate z roku 2016. Ano, správně. Deset let starý rám. Důvod je jednoduchý. Je osvědčený, spolehlivý, snadno servisovatelný a hlavně univerzální. U neutrální podpory není prioritou aerodynamika ani nejnižší hmotnost. Důležité je, aby na kole mohl během několika sekund odjet prakticky kdokoliv z pelotonu.
Nejzajímavější součást kola Shimano?
Na první pohled si jí možná ani nevšimnete. Jenže nejzajímavější součástí modrého kola není elektronické řazení ani karbonová kola. Je jí teleskopická sedlovka. Taková, jakou znají hlavně bikeři.
Na levé straně řídítek je malá páčka, kterou mechanik nebo jezdec během několika okamžiků změní výšku sedla. Když na kole střídavě sedí závodníci měřící 165 i 190 centimetrů, jinak to ani nejde.
Samozřejmě ani to nestačí. Shimano proto vozí několik velikostí rámů a navíc kola s různými typy pedálů: Shimano, Look, Time i Speedplay. Nikdo nechce opakovat slavný okamžik z Tour 2016, kdy Chris Froome po havárii dostal neutrální kolo s nekompatibilními pedály. Po několika metrech ho odhodil a místo jízdy se rozběhl pěšky na Mont Ventoux.
Na kraj nosiče tak, aby bylo nejrychleji k dispozici, se před etapou umístí kolo ve velikosti odpovídající největším favoritům. Navíc s přednastavenou výškou sedla. Pokud by právě Pogačar nebo Evenepoel potřebovali okamžitou výměnu, mechanik po něm sáhne během vteřiny. Samozřejmě platí, že pomoc dostane každý jezdec. Jen u největších hvězd rozhodují sekundy.
Přestože má hliníková řídítka a právě o něco těžší teleskopickou sedlovku, váží přibližně 8 kilogramů. To je jen asi o kilogram více než nejlehčí kola letošní Tour de France. Hmotnost tedy není problém, ten je úplně jinde.
Každý profesionál tráví na svém vlastním kole tisíce kilometrů ročně. Zná jeho chování při sprintu, v zatáčkách i při sjezdech. Na modrém kole Shimano sedí poprvé. A doufá, že taky naposledy. Proto jakmile na něj naskočí, nezačne přemýšlet nad tím, jak dobře jede. Jen neustále otáčí hlavu a hledá týmové auto, které mu co nejrychleji vrátí jeho vlastní stroj.
A možná právě proto je modré kolo Shimano jedním z nejslavnějších bicyklů světa. Ne proto, že by na něm chtěl někdo závodit. Ale proto, že na něm nechce závodit vůbec nikdo.