Dvacet let mezi cyklistickou elitou. Nejprve v cyklokrosu, později v silničním pelotonu. A také dvacet let testů, zda neužívá zakázané prostředky. Dopingový komisař zvonící na dveře o půlnoci nebo v okamžiku, kdy byl na druhé straně planety? Zdeněk Štybar, bývalý závodník a nyní ambasador We Love Cycling si v rámci boje proti dopingu užil své… Co soudí o počínání komisařů na Tour de France vůči dvěma největším hvězdám?
„Komisaři si neberou servítky. A to je dobře. I proto se cyklistika stala nejčistším sportem. Ale co museli snést Tadej Pogačar a Jonas Vingegaard na Tour de France, to je totálně za hranou. Kontrola ve dvě hodiny v noci nebo v pět ráno, to je absolutní nesmysl. Něco takového by se nemělo stávat. Můžeme cyklisty podezřívat, ale tohle bylo bez základního respektu. Nejhorší je bezmoc, kterou závodník zažívá. Nemůže nic udělat. Když pošle komisaře pryč, aby přišel v šest ráno, automaticky je považován za pozitivního.
Sportovec v druhém týdnu Tour de France potřebuje spát. To by se mělo respektovat. Je to vlastně jedna noc minus. Spánek je totálně narušený. Já jsem třeba špatně snášel krevní odběry. Musel jsem si lehnout, protože jsem omdléval. Ať si někdo představí, že mu ve dvě ráno vezmou vzorek krve. Závodník je následně totálně vytočený, že se něco takového stalo a logicky nemůže zabrat. Atmosféře nepřidá ani týmové vedení, které je o testu informováno a přítomno, což situaci rovněž nijak neprospěje.
Ve Francii se pravidlo non stop testování hodně řešilo. Pokud by měl někdo nějaké mikro dávkování, tak když by ho aplikoval kolem půlnoci, v šest ráno, to nenajdou.
Sám jsem v celém prostředí fungoval téměř dvacet let. Byl jsem zvyklý, že komisaři chodili před šestou ráno nebo v půlnoci. Zažil jsem podobné přepadovky několikrát. O půlnoci je to ještě v pohodě. Člověk není v režimu hlubokého spánku.
A kluci z týmu měli i horší zkušenosti. Že přijde dopingový komisař v průběhu narozeninové oslavy je záležitost, kterou už všichni akceptují. Ale pak jsou situace, které postrádají i minimální respekt. Za jedním z kluků přišel komisař na pohřeb, za dalším do nemocnice na poporodní oddělení. Vážně nejde o vtip, ale reálné příběhy kluků z Quick Stepu.
Můj první email v pondělí ráno po ukončení kariéry na mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře směřoval do sídla Mezinárodní cyklistické federace. Oznámil jsem jim, že končím. To byla největší úleva: už žádný dopingový komisař… Měl jsem upozornění v telefonu každý den na desátou večer, abych vyplnil ADAMSe na další den. Když jsem věděl, že jdeme s manželkou nebo s návštěvou do restaurace a budu z domu přes dvě hodiny, uváděl jsem adresu restaurace.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jednou jsem byl na zátěžovém testu. A volal mi dopingový komisař, že je u mě před domem. Podle pravidel se musí sportovec v případě nepřítomnosti nejpozději do hodiny dostavit na adresu uvedenou ve formuláři. Vysvětlil jsem, jaká je situace. Komisař za mnou dorazil na test.
Přestože už jsem kariéru ukončil před dvěma lety, pořád se mi stává, že se probudím ve tři ráno a leknu se, že nemám formulář kvůli dopingu vyplněný. Nebo třeba změním na poslední chvíli plány a jsem na jiném hotelu, než bylo v plánu, tak mám pocit, že je potřeba vyplnit ADAMSe. Myslím, že to je noční můra většiny závodníků.
Jde pouze o odpovědnost závodníků, nikoliv týmů. Visí na tom kariéra každého z nás. Když jsem jel na sklonku roku 2023 v Číně poslední etapový závod, čekal mě následně ještě přesun do Hong Kongu. V Číně se jela poslední etapa v neděli, závěrečný závod kariéry mě čekal ve středu. Logikou věci jsem se nevracel do Belgie, ale cestoval přímo. V rámci aplikace, z níž vychází dopingový komisař, jsem měl ale na pondělí uvedené jako místo pobytu Belgii. A z Číny se mi nepodařilo do aplikace přihlásit. Neustále hlásila, že je zablokovaná. Nahlásil jsem to týmu a trošku spoléhal, že situaci vyřeší.
V pondělí ráno mi volali komisaři, že jsou v Belgii před mým domem a já neotvírám. Snažil jsem se jim vysvětlit, že nedávalo žádnou logiku, abych se vracel. Někdy mám pocit, že komisaři čekají právě na tyhle momenty a snaží se sportovce nachytat. Poslal jsem na UCI okamžitě vysvětlení s odůvodněním, že jsem měl ještě závod v Hong Kongu a tudíž jsem se nevracel do Belgie. Vysvětlil jsem, že nebylo možné se do systému přihlásit. Odpověď byla strohá: Zveřejnil jsem příspěvek na instagramu, takže moje argumenty neakceptovali. Dostal jsem napomenutí. Další dvě by znamenala stopku na dva roky. Takže odhlášení ze systému bylo úlevou.“