Plnými doušky ochutnal krutost Královny klasik. Podruhé v kariéře Paříž-Roubaix nedokončil. Hořká tečka za jarní části sezony, v níž byl Pavel Bittner třikrát na stupních vítězů a přidal další tři umístění v top deset. Ale vítězství hvězdě Picnic PostNL uniká.
Máte za sebou první část sezony v podobě jarních etapových závodů a vystoupení na klasikách, kdy bylo vrcholem Scheldeprijs a Paříž-Roubaix. Jak jste spokojený?
Prožil jsem nejlepší jaro dosavadní kariéry. Samozřejmě mi chybí vítězství. Několikrát k němu bylo blízko, ale ve statistikách není. Každopádně tři umístění na stupních vítězů mi dodávají sebevědomí a jsou motivací, protože jsem hodně blízko.
Z celého týmu jste vybojoval druhým místem v Scheldeprijs nejlepší výsledek a zapsal i tři nejhodnotnější vystoupení Picnic PostNL. Jaká je nálada v týmu?
Samozřejmě je vždy super mít vítězství. Triumf sejme tlak, znamená uvolnění. Z osobního pohledu mám výsledky, které jsou skvělé. A pokud budeme coby tým pokračovat ve výkonech jako na Scheldeprijs, kde jsme bojovali jeden za druhého, triumf se dostaví. Při těch předešlých závodech nebyla souhra stoprocentní a já musel v dojezdech trošku čarovat.
Do začátku května jste nezapsali žádný triumf. Roste tlak na závodníky ze strany vedení?
Mám pocit, že ne. Všichni se snaží vydat ze sebe maximum. Není tudíž třeba vytvářet extra tlak, protože všichni jsou hladoví po vítězství. Vstupujeme do každého závodu s cílem vyhrát, což samo o sobě představuje dostatečnou zátěž pro každého jedince. Vítězství by samozřejmě pozvedlo náladu, ale neztrácíme motivaci.
Upínají se s ohledem na vaše tři nejhodnotnější výsledky zraky kolegů k vašim výkonům?
Ne. Kluci jsou určitě rádi, že jezdím na dobré úrovni a dokážu vybojovat stupně vítězů. Ale rozhodně bych situaci neviděl tak, že já držím celý tým.
Kde bylo k vítězství nejblíže? Na pomyslném mistrovství světa sprinterů v podobě jednorázovky Scheldeprijs, kde jste projel cílem druhý? Nebo při třetí příčce na Bredene Koksijde Classic?
Při třetí etapě na Tirreno-Adriatico. Byl jsem na super pozici za Tobiasem Andresenem z Decathlonu, který vyhrál. Cítil jsem se super, nohy byly skvělé. Jenže v rozhodujícím okamžiku mě jeden ze soupeřů skřípnul takovým způsobem, že jsem musel přestat šlapat. Tohle byla promarněná příležitost na vítězství…
Jak jste vstřebal čtvrté vystoupení na Paříž-Roubaix, které jste podruhé v kariéře nedokončil?
Byl jsem hodně zklamaný. Do prvních sektorů pavé jsem byl v dobré pozici. Na první úsek kostek jsme najížděli jako tým hodně vpředu, měli jsme pětičlenné zastoupení a byli jsme aktivní. Dařilo se mi šetřit energii a těšil se, že se dostanu za Arenberg v dobré skupině a ideálním rozpoložení. Jenže na to nedošlo…
Skončil jste v příkopu po karambolu, který vypadal docela drsně…
V jediné sekundě se všechno pokazilo. Klasická tlačenice, týmový kolega do mě nezaviněně drcnul a už jsem letěl. Dostal jsem velkou ránu do zad, kolo bylo nepoužitelné a musel jsem ho vyměnit. Ještě jsem se snažil stíhat skupinu, ale měl jsem defekt, což byl definitivní konec nadějí na dobrý výsledek. Skončil jsem ve sběrném voze. A byl jsem za to výjimečně rád, protože jsem byl celý bolavý a ještě zbývalo pětapadesát kilometrů. Záda se ozývala, krk byl pohmožděný. Potřeboval jsem týden, abych se z Roubaix vzpamatoval. Ale to je prostě Peklo severu. Nic se nedá předvídat.
Vrcholem léta pro vás bude druhá účast na Tour de France. Představuje jistota nominace s velkým předstihem větší klid na přípravu?
Minulý rok jsem měl jistotu tak na osmdesát či pětaosmdesát procent. Ale nemohl jsem nic zveřejnit. Letos tým změnil strategii a program zveřejňuje v předstihu. Nejen pro sprintery je určitě super, když vědí, k jakým závodům směřují. Stejně jako minulý rok pracuji na sto procent. Tour de France je závazek. Obrovská motivace.
Představuje jistota nominace na nejprestižnější závod planety velké vyjádření důvěry ze strany týmu?
Mám obrovskou radost. Z mého pohledu, ať jede člověk jakoukoliv Grand Tour, posouvá ho to. Jestli jde o Giro, Tour nebo Vueltu není podstatné.
Ale Tour je přeci jen výjimečná. V sestavě máte 28 závodníků a určitě by chtěl být každý na startu v Barceloně 4. července.
Nepochybně. Ale i kdyby mě tým nominoval na Giro, makal bych úplně stejně. Jde o to, že čtyři nebo pět lidí má jistotu startu na Tour de France, a tak si buduje určité závodní vazby. A také se připravuje psychicky. Protože Tour je prostě jiný level. Zájem médií a fanoušků je extrémní. Na startu je 184 závodníků a všichni jsou v top formě. První etapy představují obrovský stres. Doslova strašidelný. Je fajn být nachystaný.
Studoval jste už, co vás při Grande Boucle čeká?
Popravdě? Vím, že se startuje v Barceloně týmovou časovkou. A potom, že první šance pro sprintery jsou na konci úvodního týdne. Tím končím…
Jak bude vypadat váš program do startu Tour de France?
Pojedu klasiku v Dunkerk, následně etapák 4 dny Dunkerk a jednorázovky Brussels Cycling Classic i Copenhagen Sprint. Tam budou dobré příležitosti slavit první vítězství a nabrat sebevědomí pro Tour de France.
