Nezapomenutelná bitva! Tadej Pogačar, cyklista označován jako mimozemšťan pelotonu, chyboval. A přesto potřetí v kariéře ovládl Strade Bianche. Vítězný hattrick přišel stejně jako v případě předešlých dvou triumfů po dalším úchvatném sólu. Ale závod rozhodně nenudil. Šlo o výjimečné představení. Borec z UAE Emirates XRG slavil triumf po děsivém pádu, jehož následkem crčela krev ze Slovincova těla na několika místech. I tak byl nepřemožitelný!
Tadej Pogačar padá v závodech jen výjimečně. Do cíle devatenáctého ročníku Strade Bianche zbývalo padesát kilometrů. Slovinský fenomén usilující o třetí vítězství byl na čele závodu následován Tomem Pidcockem (Q36.5) a Connorem Swiftem (Ineos Grenadiers). Do levotočivé zatáčky na asfaltové pasáži najel však Pogačar příliš rychle, kolo mu podklouzlo a úřadující mistr světa po divokém přemetu skončil v příkopu.
„Jeli jako šílenci,“ prohlásil Connor Swift v cíli na adresu dvou protivníků z úniku. „Byl jsem pod tlakem hlavně ze strany Toma Pidcocka, který je olympijský vítěz na biku, mistr světa v krosu. Měl jsem ukázat, jak umím ovládat kolo. Moc se mi to nepodařilo,“ žertoval s odstupem po závodě Tadej Pogačar.
Měl obrovské štěstí, protože ve vysoké rychlosti si nepřivodil žádnou zlomeninu. Při cestě do ostružiní v příkopu nestála žádná značka či betonový sloupek, které mohly ukončit Slovincovu sezonu. „Veliká klika,“ uznal. „Přitom znám nám tyhle silnice moc dobře. Zatáčku jsem projel za život snad dvacetkrát. Prostě jsem to špatně odhadl.“
Tadej Pogačar byl po pádu děsivě potrhaný
Vyvázl bez vážného zranění, ale děsivě potrhaný. Levé koleno a holeň sedřená, stejně jako levé rameno a předloktí, k tomu sedřená pravá část sedacích partií a také klouby na levé ruce. „Prožíval jsem totální paniku. Jestli jsem v pořádku a nemám nic zlomeného. Zda je v pořádku kolo, můj počítač. Jak nehoda poznamená moje tělo,“ přibližoval Tadej Pogačar po projetí cílem pocity bezprostředně poté, co se katapultoval z kola.
Bicykl musel za pár set metrů vyměnit. Nefungoval na sto procent. I přes bolestivá zranění ukázal charakter a hnal se za Tomem Pidcockem, který rytířský zvolnil. „Omluvil jsem se oběma klukům, protože z mojí blbosti mohla vzniknout skutečně katastrofa,“ kál se Pogačar.
Dokázal však bleskově najít patřičné tempo a při druhém výstupu na Colle Pinzuto necelých devatenáct kilometrů před cílem zvýšil kadenci. Ač děsivě potlučený, stále byl o třídu silnější než Pidcock. „Chtěl jsem v této pasáži útočit už při prvním průjezdu. Po pádu jsem musel plány změnit. Ale nechtěl jsem nechat rozhodující útok až do Sieny. Byl by to velký risk,“ vysvětloval, že jej strašidelná nehoda nezlomila psychicky ani fyzicky.
Britský soupeř nebyl schopný reagovat. Tadej Pogačar si tak mohl vychutnat výstup na Piazza del Campo stejně jako v minulém roce s úsměvem. Po obrovské ukázce charakteru, vůle a odhodlání, jimž předcházel důkaz, že i slovinský fenomén je jenom člověk a dokonce chybující.
Nejrychlejší Strade Bianche v historii
Jako první cyklista v historii Strade Bianche dokázal obhájit vítězství. A jako první v dějinách závodu slavil triumf v dresu mistra světa. Navrch přidal rekord v podobě nejrychlejšího ročníku, když 213 kilometrů se šestnácti šotolinovými úseky proletěl průměrnou rychlostí 40,705 kilometrů v hodině. Stejně jako v letech 2022 a 2024 vybojoval prvenství po sólovém úniku. Tentokrát nejkratším. Před třemi lety jel pro vítězství osamoceně 49,2 kilometrů, minulý rok byl na čele Tadej Pogačar sám 81 kilometrů a letos „jen“ 18,6 kilometrů.
„Jsem šťastný, protože Strade Bianche je mým oblíbeným závodem. Ale jak odezněl adrenalin, všechno mě bolí,“ přiznal Tadej Pogačar, který napodobil Fabiana Cancellaru a v příštím ročníku jeden ze šotolinových úseků, tak typických pro toskánskou bitvu, ponese Slovincovo jméno. Jde o privilegium trojnásobných šampionů.
Úspěch formace UAE Emiratex XRG pečetil Tim Wellens, který dojel třetí s mírným odstupem za stříbrným Tomem Pidcockem. Český zástupce Mathias Vacek z Lidl-Trek skončil po pádu v nemocnici a lékaři mu museli sešít koleno.
