Velký návrat! Bezmála půl roku byl bez jediného závodního dne. Dva měsíce pořádně neviděl. Bál se, že jeho kariéra je v koncích. Petr Kelemen z formace Tudor Pro bitvu o návrat nevzdal. Po těžkém otřesu mozku měl přitom velké zdravotní problémy. „Snad jsem si všechno zlé vybral a zase si začnu plnit sny,“ doufá závodník švýcarské formace, který absolvoval druhý únorový víkend dvě jednorázovky ve Španělsku.
Vypravuje o tlaku na psychiku z dlouhého období mimo kolo, o léčbě, návratu k tréninku, ambicích i hvězdách Alaphilippovi a Hirschim, které jsou nově jeho týmovými parťáky.
Proč fanoušci jméno Petr Kelemen skoro šest měsíců neviděli ve startovní listině žádného závodu?
Poslední srpnový den minulého roku při Renewi Tour v Belgii jsem po pádu utrpěl těžký otřes mozku. Bylo to vážně drsný. Dva měsíce jsem následně pořádně neviděl. Nemohl jsem zaostřit na konkrétní předmět, pořád jsem měl rozmazané vidění. Na září a říjen jsem měl naplánovaný závodní program, jenže já nemohl jít ani nakoupit. Jakmile jsem měl před očima více předmětů, totálně se mi motala hlava. Bylo mi zle. Vlastně jsem ani neopouštěl byt. Strašné období.
Utrpěl jste při pádu tak tvrdý úder do hlavy?
Etapa začínala na okruzích. Při výjezdu z města se peloton hodně tlačil, protože tam byl boční vítr. Po posledním okruhu, paradoxně při výjezdu z města, se balík natáhnul do dlouhé lajny a začal se trhat. Alberto Bettiol si před sebe chtěl strčit kluka z AG2R, jenže ten měl přeloženo zleva a Bettiol ho strčil křížem. Celé to lehlo. Na jedné straně panelová silnice, na druhé pangejt. Jeli jsme šedesátkou. Vteřina na výběr, volil jsem trávu a kopřivy. Letěl jsem přes řídítka, což nebylo fatální. Nijak dramaticky jsem se neuhodil, ale při pádu se mi posunula přilba a další dva kluci mi naletěli na nekrytý zátylek.
Jak probíhala léčba?
Nemohl jsem vůbec nic. Sledovat televizi, čučet do telefonu. Když jsem to porušil, hned se mi zvedal žaludek, bylo mi fakt zle. Lékařský personál týmu mi v září zařídil dvoudenní návštěvu na klinice ve Švýcarsku. Bylo jasné, že potřebuji další vyšetření a léčbu. Chtěl jsem zůstat blízko domova, a tak jsem pod dohledem a v koordinaci s týmem absolvoval celý proces u specialistů v České republice.
Bál jste se, že s cyklistickou kariérou je konec, když se situace dlouho nelepšila?
Mám z toho husí kůži, jenom to slyším takhle nahlas vyřčené… Byl jsem psychicky zdeptaný. Nejistota byla veliká a pořád jsem přemýšlel, co bude, ale snažil jsem se nejhorší scénář nepřipouštět.
Dva a půl měsíce bez jediného dne v sedle kola s nejistou budoucností muselo představovat obrovský nápor na psychiku.
Bylo to šílené. Nikdy jsem tak dlouho bez kola nebyl. Přítelkyně ze mě byla na nervy. Začal jsem vymýšlet úplné nesmysly, jako třeba co se bude předělávat v bytě. Vnímal jsem, že kolegové z týmu závodí a já sedím doma. A pochopitelně jsem si při závodech říkal: Sakra, tam jsem měl být. Klukům se navíc dařilo a vyhrávali, což je pro tým super, ale mně to moc nepřidalo. Jediné pozitivum bylo, že jsem hodně času trávil s rodinou a novým pejskem, jehož jsme si pořídili.
Byl návrat do sedla po tak dlouhém tréninkovém výpadku hodně složitý?
Začal jsem jezdit v listopadu. Zpočátku to byla pohoda. Necítil jsem žádnou bolest nohou. Jenže jak jsem se přehoupnul přes dvě hodiny jízdy, byl každý převod totální peklo. Neměl jsem sílu. Byl jsem na kole tři hodiny a přijel domů vyřízený, jako kdybych jel šestihodinový trénink. Takže jsem buď jezdil nebo spal. Vyjet jakýkoliv kopec bylo nepředstavitelně těžké. V prosinci jsem pak absolvoval úvodní soustředění s týmem. Poprvé jsem se dostal přes čtyři hodiny jízdy. Vždy jsem patřil mezi nejlepší, ale teď mi všichni odjížděli. Byl jsem ve skupině mezi sprintery a stejně jsem odpadal. Sice jsem jezdil bez intenzity, ale fakt, že jsem s mými parťáky na kole představoval obrovské povzbuzení.
Jak k celému období přistupovalo vedení týmu Tudor, kde máte kontrakt do konce roku 2027?
Všichni mi říkali, abych byl klidu a nic neřešil. Ale já nejsem takový, abych dva roky seděl na zadku a čekal, jestli se můj stav srovná. Tlačil jsem na návrat. Předešlých šest měsíců mě motivuje do další práce. Byl jsem v Malaze na osobním tréninkovém kempu. Na jednu stranu člověk přemýšlí o další sezoně, ale čerstvé zkušenosti mě nutí hlavně koukat na současný stav. Kolegové v týmu, kteří byli na stejném levelu, se posunuli, což mi dodává motivaci. Stejně jako fakt, že hned na úvod roku Tudor bral během čtrnácti dnů tři výhry.
Tušíte program, který pro vás tým nachystal?
Původně jsem měl jet etapák v Algarve, kde bude jako jednička Julian Alaphilippe. Ale je to docela těžký závod, tak jsme se domluvili, že raději budu mít v průběhu jara jen jednorázovky, abych tým neoslabil případným odstoupením po prvním či druhém dějství. Hlavní náplní programu tak budou klasiky. Jak se náš tým rozrostl, více jsme se rozdělili na skupiny pro Grand Tour a právě jednorázovky. Při mítinku s vedením jasně padlo, že budu jako super domestik pro klasiky. Z Monumentů pojedu Milán-San Remo, Flandry a Paříž-Roubaix. V programu mám i Omloop, Kuurne, Gent-Wevelgem a Scheldeprijs. Ale v závislosti na mém rozpoložení možná něco vynechám.
Možnost, že někde dostane Petr Kelemen příležitost jet na vlastní výsledek, je už definitivně zapovězena?
Ne. Jenom teď jsem ve stavu, že jsem po výpadku bojoval o návrat na svůj standard, který byl po dvou letech v Tudoru na hodně vysoké úrovni. S dlouhodobým kontraktem je o něco snadnější dostat se na patřičný level. Když jsem smlouvu podepisoval, chtěl jsem více roků třeba i na úkor financí, jen abych měl jistotu a mohl si budovat pozici. Myslím, že vrchol mě teprve čeká. Rozhodně se snu o vítězstvích nevzdávám. Jen to bude chvilku trvat.
Zahrnuje váš kalendář pro sezonu 2025 i některou z Grand Tour?
Doufal jsem v Giro, ale podzimní události pochopitelně situaci změnily. V nominaci pro italskou Grand Tour určitě nebudu. Uvidíme, jaká bude situace směrem k Tour de France, kde bychom mohli na divokou kartu rovněž startovat. Třeba budu mít kliku. V období letních prázdnin je moje forma většinou hodně dobrá. A pro tým bych ve Francii udělal cokoliv… Musím využít motoru, který v sobě mám a být maximálně prospěšný. Já vždy snil o věcech, jež se zdály být nedosažitelné. A postupně se mi vše plní. Třeba to bude stejné ve spojení s Tour de France.
Pozice týmu Tudor se směrem k vyjednávání o divoké karty hodně změnila, když přišel Julian Alaphilippe a Marc Hirschi. Změnil se velkými akvizicemi i tým samotný?
Určitě je větší tlak. Jde o dvě superhvězdy, které vyhrávají největší závody. Aktuálně lze těžko podepsat lepšího cyklistu než Juliana Alaphilippa. Jasně nám bylo řečeno, že se počítá každý UCI bod a je potřeba, abychom na závodech maximálně skórovali. Dvě velké posily navíc určitě znamenají větší respekt pro náš tým v pelotonu. Jsme sice formace s licencí UCI Pro, ale na úrovni UCI World.
Přinesly dvě superhvězdy i manýry, které v minulosti Tudor neznal?
Nechovají se nijak nadřazeně. Na nic si nehrají a normálně se s námi baví. Pochvalovali si, jaké máme skvělé zázemí a možnosti ve všech směrech. Přitom jde o kluky, kteří přišli z UAE Emirates a Quick Step Soudal, které zrovna patří v balíku k vyhlášeným z hlediska servisu pro závodníky. Třeba při soustředění nedaleko Calpe jsme měli celý hotel jenom pro sebe s vlastním kuchařem. Byli jsme jako na dovolené, jen jsme jezdili dost na kole… Nic nás nerozptylovalo, měli jsme dokonalý servis z hlediska stravování i regenerace. Všechno je zaměřené na maximální výkon.
A jaký pocit si odnesl z osobního setkání během soustředění Petr Kelemen?
Byl jsem z prvního setkání na prosincovém soustředění trošku vyklepaný. Původně jsem totiž figuroval v sestavě, která měla na závodech doprovázet Juliana Alaphilippa. Je to dvojnásobný mistr světa, vyhrál Milán-San Remo, Strade, byl nejlepším vrchařem na Tour, kde vyhrává etapy… Ale bavili jsme se o autech, o životě. Změna je patrná spíše v týmu jako takovém. Když jsem byl v Tudoru v sezoně 2022, byli jsme no name jezdci v no name týmu. Pamatoval jsem si jména všech, kteří tady byli. Nešlo ani o padesát lidí. Aktuálně máme sto třicet členů. Máme nové maséry. Tým najal techniky na vývoj materiálu, další lidi specializující se na aerodynamiku. Některé kluky jsem viděl na soustředění a tuším, že znovu je uvidím zase až za rok.
