Vedro k zalknutí. Rozpálená silnice. Letní měsíce jsou z klimatického hlediska pro cyklistiku nejpříznivější. Současně je zde však strašák až příliš vysokých teplot, protože každý nemůže vyrazit na kolo v ranních hodinách, když je počasí přívětivé. Existují však možnosti, jak vedro využít pro lepší výkon…
Jestli spoléháte na zázračný nápoj či přístroj, máme pro vás špatnou zprávu. Nic takového neexistuje. Zase jde o otázku tréninku. Tělo je totiž možné na cyklistiku ve vysokých teplotách připravit. Profesionální týmy už dokonce začleňují do vybavení teplotní senzory, aby monitorovaly detailně přípravu svých chráněnců. Jde to však i jednodušší cestou.
Aktivní a pasivní adaptace
Jde o adaptaci. Aklimatizace těla na vedro, stejně jako u každého tréninku, vyžaduje odhodlání a čas. Většina tréninkových protokolů vychází z minimálně dvoutýdenní adaptace, přičemž první efekt se dostavuje po čtyřech či pěti tréninkových jednotkách. Maximálních výsledků se dosahuje po „absorbování“ přibližně patnácti dávkách teplotního tréninku.
Existuje strategie aktivní aklimatizace, která spočívá v ježdění při vysokých teplotách. Během tréninku dochází ke zvýšení tělesného jádra i povrchu těla. Primárně jsou tréninky aerobní, přičemž na profesionální úrovni zařazují jezdci i vysoce intenzivní trénink. Problémem může být lokalita, kterou potřebujete k přípravě, pokud nechcete samotný proces absolvovat až v průběhu léta.
Musíte tedy už v průběhu jara či zimy do teplých krajů. Nebo je druhou variantou absolvovat v určitém tréninkovém bloku konkrétní jednotky vždy „nabalené“ jako pumpa. Ostatně příklady profesionálů, kdy třeba Mads Pedersen z Lidl Trek nebo Pavel Bittner z Picnic PostNL jezdí v přírodních podmínkách za příznivých teplot v zimní bundě a dlouhých kalhotách, nejsou žádným tajemstvím.
Existují rovněž pasivní aklimatizační techniky na vedro. Nejúčinnější jsou tehdy, když se používají k namáhání těla před tréninkem. Jsou také dobrou volbou pro ty, kteří žijí v chladném podnebí, a proto mají omezené možnosti adaptace na horko na kole kromě pouhého nošení doplňkového oblečení. Řeč je o horké koupeli před tréninkem nebo saunování. Nevýhodou je pochopitelně zdravotní riziko při následném tréninku. Načasování musí být velmi přesně plánováno. Jednak z důvodu hrozby onemocnění, a pak pochopitelně kvůli správné regeneraci a hydrataci.
Odborníci nedoporučují absolvování aklimatizačního bloku na vedro, ať už aktivního nebo pasivního, těsně před závody. Princip by měl být podobný tomu, jako když profesionálové jezdí na vysokohorská soustředění.
Vedro ubírá jednotky procent
Podle laboratorních studií vedro přesahující třicet stupňů ubírá cyklistům z výkonu jednotky procent. Při déle trvající jízdě tak jde o zásadní rozdíl. Pokud však zvládnete úspěšnou adaptaci na vysoké teploty, budete mít proti ostatním výhodu.
Jedním z výsledků je zlepšení pocení i při nižších teplotách, což umožňuje lepší regulaci tělesné teploty a jeho optimální fungování. Správná adaptace na vedro rovněž pozitivně ovlivňuje VO2 max, tedy udává největší objem kyslíku, který je vaše tělo schopno efektivně vstřebat a využít během jedné minuty maximální fyzické zátěže. V případě profesionálů sledovaných detailně navíc došlo k nárůstu objemu krevní plazmy a ke zlepšené absorpci elektrolytů zbývajících v kůži po odpaření těla.
Je třeba si uvědomit, že každý jednotlivec reaguje na trénink odlišně. Takže někdo se může trápit ve vedru či dřít po seanci v sauně a následně bude v sedle, až udeří vedro, létat. A další jedinec dosáhne jen minimálního zlepšení i přes stejné úsilí. Proto mějte na paměti, že na amatérské úrovni má cyklistika přinášet hlavně radost a dobrý pocit.
Foto: Matěj Třešňák/L Etape
