Strhující. Dramatické. Bolestivé. Dojemné. Strade Bianche 2025 přineslo směsici emocí, kvůli nimž fanoušci jednorázovku po toskánských cestách milují.
Demi Volleringová napsala jedinečný příběh prvního vítězství v závodě World Tour v dresu FDJ Suez na toskánských cestách poté, co byla vyštvána z dříve dominantního týmu SD Worx. A Tadej Pogačar předvedl ukázku brilantní psychické i fyzické odolnosti, když třetí triumf ze Strade Bianche přidal i přes děsivý karambol ve vysoké rychlosti.
První triumf na nové adrese
Osmadvacetiletá Demi Volleringová prožila čtyři sezony v barvách SD Worx Protime, ale loňská zrada týmu při Tour de France byla impulsem ke změně. Nizozemská cyklistka zamířila do francouzského FDJ Suez. Při Strade Bianche 2025 utnula čtyřletou vládu bývalého týmu. A jako bonus ve finálovém stoupání porazila Annu van der Breggenovou, čtyřiatřicetiletou krajanku a bývalou trenérku, která se do pelotonu vrátila tři roky po ukončení kariéry právě v dresu SD Worx. „Je zábavné znovu vzájemně soupeřit. Je to jako při mém vstupu do pelotonu,“ usmála se Demi Volleringová.
„Všichni moje vítězství očekávali. A já věděla, že mám dobrou formu. Jenže je něco jiného to potvrdit. Jsem ohromně šťastná,“ zalykala se radostí Demi Volleringová, která ujela zbývajícím závodnicím s Annou van der Breggenovou dvacet kilometrů před cílem. V závodě dlouhém 136 kilometrů s třinácti šotolinovými sektory (ve srovnání s osmi z minulého ročníku) o celkové délce 50,3 kilometrů pak rozhodla až v závěrečném stoupání na náměstí v Sieně. Volleringovou nezastavil defekt padesát kilometrů před cílem ani nepříjemnost v podobě spadlého řetězu při stoupání na Colle Pinzuto.
Závod nedokončila vítězka Tour de France avec Zwift 2024 Kasia Niewiadoma (Canyon-SRAM zondacrypto), která po karambolu padesát kilometrů před cílem skončila v péči lékařů a musela odstoupit.
Tekla krev, praskaly klíční kosti
Závod mužů přinesl nebývalé množství karambolů borců, z nichž někteří patřili k adeptům na umístění v popředí Strade Bianche 2025. Fakt, že každý šotolinový sektor píše svůj vlastní příběh, se naplnil na sto procent. Byť nejsledovanější karambol, jehož aktérem byl Tadej Pogačar z UAE Emiratex XRG, se odehrál na asfaltu.
David Gaudu z Groupama-FDJ má po pádu povrchová zranění. Michal Kwiatkowski z Ineos Grenadiers, jenž v minulosti dvakrát toskánskou klasiku vyhrál, upadl na stejném místě jako Pogačar a má ošklivě sedřené tělo. Francesco Busatto z Intermarché-Wanty má po pádu zranění v obličeji. Mnoho modřin a odřenin si ze Sieny odvezli Davide Formolo a Ruben Guerreiro z Movistaru. Sedřený do krve byl Max Poole z Picnic-PostNL. Christian Scaroni a Diego Ulissi z XDS-Astana vyvázli z pádů jen s modřinami a lehčími oděrky. Stan Dewulf z Decathlon-AG2R) má po karambolu zlomenou klíční kost. Stejně nepříjemné zranění a tudíž výpadek na několik týdnů jako vzpomínku na Strade Bianche 2025 odvezl z Toskánska Emiel Verstrynge z Alpecin-Deceuninck.
Český reprezentant Mathias Vacek z formace Lidl-Trek po pádu rovněž musel odstoupit. Lékaři mu pravé koleno spravili několika stehy, nicméně jarní program mladého závodníka by neměl být zásadně ohrožen.
Odvážný Pidcock
Jako jediný se postavil dvojnásobnému šampionovi Strade Bianche. Britskému cyklistovi Thomasu Pidcockovi přestup z Ineos Grenadiers do Q36.5, přestože jde o druhodivizní tým, evidentně prospívá. Vyhrál dvě etapy při AlUla Tour i celkové pořadí bitvy v Saúdské Arábii, pak byl nejrychlejší v druhé etapě Kolem Andalusie a při Strade Bianche kladl statečně odpor Tadeji Pogačarovi.
„Přišlo mi, že je lepší nevyčkávat a zkusit zaútočit. Cítil jsem se komfortně,“ vysvětlil dvojnásobný olympijský šampion, proč už sedmdesát kilometrů před cílem vyrazil do útoku. Následoval jej pouze Pogačar. Když pak Slovinec padesát kilometrů před cílem spadl, Pidcock jako velký gentleman počkal. V rozhodující fázi závodu osmnáct kilometrů před cílem ve stoupání na Colle Pinzuto se Slovincem ztratil kontakt. „Všichni pořád říkají, že je nemožné s Tadejem závodit. Já to alespoň zkusil. Někdy nepotřebujete plán, stačí jenom odvaha,“ krčil spokojeně rameny, když jako druhý dorazil do cíle.
Nejrychlejší Strade Bianche
Přestože vítěz Tadej Pogačar padesát kilometrů před cílem závodu spadl, ukázal obrovské psychické i fyzické odhodlání a potřetí v kariéře vyhrál. Triumfu dosáhl, když vytvořil rychlostní rekord toskánské klasiky dlouhé 213 kilometrů čítající šestnáct šotolinových sektorů o délce přesahující 80 kilometrů.
Tadej Pogačar byl v cíli s průměrnou rychlostí 40,705 kilometrů v hodině. Nikdo v předešlých devatenácti ročnících nejel rychleji. Každopádně karambol slovinské superstar nahlodal vedení týmu UAE Emiratex XRG ohledně plánu ovládnout Paříž-Roubaix. V obavě z možných následků směrem k Tour de France zřejmě Slovinec dostane od týmu stopku pro svůj plán zkusit vyhrát Peklo severu!
Uctivý Tadej Pogačar
Slovinský fenomén byl prvním mužem v historii Strade Bianche, který vyhrál závod v duhovém trikotu mistra světa. V minulosti na startu sice byli šampioni z hromadného závodu, ale Francouz Julian Alaphilippe či Švýcar Fabian Cancellara nikdy nevyhráli v Toskánsku v sezoně bezprostředně po korunovaci, kdy jezdí král pelotonu v duhovém trikotu. Nicméně v ženském závodě Lotte Kopecky z SD Worx Protime minulý rok ovládla italskou klasiku coby úřadující mistryně světa. Tadej Pogačar si bilanci jedenáct let se konající ženské verze Strade Bianche dobře pamatoval, a tak pohotově upozornil televizního moderátora, že Stradě už vítěze v duhovaném mělo. „To je ale chlap,“ poklonila se Lotte Kopecky prostřednictvím instagramu pohotovosti čerstvého cyklistického krále z Toskánska.
