Odpočinuli jste si přes Vánoce? Ani jednou nezapnuli počítač a na tabulky a deadliny si celou dobu nevzpomněli? Můžete si gratulovat. Jsou lidé, jimž se pojem volno ze slovníku skoro úplně vypařil. A mnohdy ne jejich vlastním rozhodnutím. Pojďme teď profesionální cyklistiky trochu politovat.
Cyklistika byla vždy sportem extrémů. Současná generace profesionálů ale hranice toho, co je možné, posouvá dík nejnovějším technologiím, vědě a datům do nových pater. A to 24/7 a 365/12, protože přeci konkurence taky nikdy nespí. Je tedy vrcholný sport stále těžší, nebo je prostě stále těžší udržet se na vrcholu?
Volno na kole? Co to je…
Stále se rozrůstající seznam úkolů, který zahrnuje tréninky v aerodynamickém tunelu, vysokohorské kempy a zimní soustředění v teple až po strukturované výživové plány a pravidelné testování, zvyšuje profesionalitu sportu. Posun je vidět v každé jedné oblasti fyzické přípravy a i úrovni závodění. S jedinou výjimkou: volno na kole.
Bývalý profesionál David Millar ve své knize The Racer píše, že zimní příprava začínala „za starých časů (tj. před rokem 1990) někdy v lednu“. Než ale jeho kariéra v roce 2014 skončila, zažil totální převrat. Profíkům po zimním spánku zněl budík dřív a dřív, až se na konci devadesátek dostali k 1. listopadu. To vše ale stále pozvolně, bez povinného týmového kempu a až nový rok odstartoval období, kdy už nebyl v přípravě prostor pro chybu.

A dnes? Vypadá to, jako by profesionálové sotva sesedli z kola a už se na ně zase vracejí. Ještě než odjedou na první společné soustředění, budují formu o samotě, aby si pak u kolegů neuřízli ostudu. Žádné pomalé zahřívání, až to vypadá, že nemají na volno nárok.
Podle tradice začínal posezonní odpočinek v říjnu a trval do Nového roku. Na první pohled se na tom nic nezměnilo. Jenomže závody dnes zaberou tři čtvrtiny kalendářního roku. Letos se opona World Tour zvedne na australské Tour Down Under 21. ledna, přitom minulá sezona končila na čínské Tour of Guangxi až 17. října.
A kolik týdnů má vaše dovolená?
Je nepravděpodobné, že by se tato krátká nezávodní týkala valné části pelotonu. A současně si nemůžeme myslet, že tyto tři měsíce bez závodění se rovnají třem měsícům mimo sedlo. To možná před několika desetiletími, dnes je všechno zhuštěné. Takzvaná „mimosezona“ se profíkům smrskla na období asi tří týdnů. Kolik že týdnů má vaše dovolená?
Ale ani během té nemají klid, tady už většinou vlastní vinou. Ten kratičký čas dovolené na maximum vyplňují dalším cestováním po světě (jako by ho v sezoně neměli dost), aby vynahradili čas blízkým. Hledají slunce, Instagram plní obrázky palem nebo delfínů případně svatebních fotografií. Načež se zase, snad s dobitými baterkami vracejí do pracovní reality.

Může ale profík někdy vypnout úplně? Stěží, když ti vybraní už jsou teď na cestě k protinožcům, usazení v křesílkách kolotoče nové sezony. A když k tomu přidáte nezbytné kempy, mediální dny a další nadbytečné povinnosti, které život elitního cyklisty doprovázejí, představa „dne off“ působí poněkud cize.
To celé však nemá důvod v závodním kalendáři. Když se podíváme na předchozích 15 let, nedošlo k žádnému zásadnímu posunu v počtu závodních dnů. Alespoň co se mužského pelotonu týče. Od roku 2010 postupně rostl, až vygradoval číslem 617 v sezoně 2019. V letech následujících po pandemii covidu se ale řada závodů změnila nebo úplně zmizela, což mělo loni za následek 499 závodních dnů napříč kategoriemi World Tour, Pro a tzv. jedničkových.
Průměr je padesát závodních dnů
Jestliže kalendář zůstává napříč roky relativně neměnný, neodráží se to na počtu závodníků. Jejich suma ve dvou nejvyšších kategoriích World Tour a Pro v posledních 15 letech poněkud klesla: z více než tisícovky v roce 2011 na 975 v roce 2024.
Teď možná bude argumentovat, že počty nějak nesedí. Je tu totiž veličina průměrný počet závodních dnů za sezonu. A její hodnota stále klesá. Rok 2014 byl posledním, kdy jezdec absolvoval více než 100 závodních dnů (specialista na klasiky Tom Veelers). Počet jezdců, kteří dosáhli více než 90 závodních dnů v sezoně, klesl v roce 2019 na nulu. Dnes ti nejvytíženější jezdci absolvují 70 nebo 80 dnů v sezóně, přičemž průměr je 50. Takže jak je to s tím volnem?
Do těchto čísel se promítá nespočet faktorů, zranění a doby rekonvalescence, pády a nemoci. Všeobecný trend směřuje k menšímu počtu závodních dní, ale rovná se to méně dnům práce? Zdá se, že opak je pravdou.
Za všechny asi názor Simona Geshkeho, který už velmi elitní, ale taky velmi extrémní prostředí profesionální cyklistiky (možná raději) opustil. Němec totiž poznamenal, že „se sportem je čím dál méně zábavy. Cyklistika je rychlejší a rychlejší, ale taky méně zábavná“. Nás ale bavit nepřestane, což?