Taky vám trenér (nebo vlastní pocit nadměrnosti) káže hodinu (a víc) na trenažéru, ale vy už po dvaceti minutách nevíte, jak si sednout, kam koukat nebo kolikátý ručník zamokřit? Nabídka filmoték je tak široká, že byste ji ani za tisíc tréninkových zim nestihli zhltnout celou, a v těžkých chvílích nějaký biják jistě pomůže. Pokud ale pro svou řeholi nevyžadujete vizuální doprovod a postačí vám ten rytmický, máme tu nabídku na jeden playlist. Respektive má ji pro vás Tadej Pogačar a kanál Spotify.
Asi si vybavíte ty scény ze startů profesionálních závodů. Dřív tomu bývalo skoro výhradně před časovkami, dnes už si závodníci na trenažérech svaly zahřívají třeba i před horskou, nebo i jen krátkou etapou, kde očekávají blázinec rovnou od čáry.
A právě ty ne zrovna záživné, leč nutné minuty do startu tráví většina z nich se sluchátky na uších. Intenzitu, watty i otáčky mají sice závodníci do detailu rozepsané od svých koučů, ale trocha bicích do rytmu přeci jen pomůže.
A proto slovinský zázrak Tadej Pogačar při svých warm-up-sessions ladí drsné Rammsteiny, jindy Eminema anebo taky brnká na národní notu.
Pokud jste na Spotify nebo vůbec v hudbě noví, vězte, že streamovací služba každý rok od založení před 18 lety sestavuje své žebříčky. Letos byla nejhranější umělkyní Taylor Swift, nejhranějším songem bylo Espresso od Sabriny Carpenter.
A pak je tu taky Tadej Pogačar. Slovinec se pochlubil svou pěticí nejoblíbenějších interpretů s možná neočekávaným číslem 1: vzestupně tedy Masayah, Rammstein, Drill, Siddharta a tramtadadá… vítězem pro vítěze Tour de France je Eminem.
Tadej Pogačar ladí často domácí tvorbu
Nikoho, kdo toho smíška z Monaka sleduje, by to asi nemělo překvapit. Tadej se totiž tak trochu považuje za rappera, Eminema pelotonu. A tady jsou vysvětlivky.
Německé výrobce metalového hluku nejspíš znáte a jejich bicí musí dobře znít v nejvyšších otáčkách trenažéru. Jméno amerického rappera vám taky něco říká. Ale co ten zbytek?
Že jste názvy Masayah, Drill a Siddharta nikdy neslyšeli. Tak klid, my taky ne. První je zástupce slovinského hip-hopu, druhý představuje slovinský rap, jehož autor tvoří výhradně v mateřském jazyce a to je asi důvod, proč ho dál než v Lublani neznají. A třetí (určitě vás to překvapí) je opět ze Slovinska, rockové uskupení narozené v devadesátkách. Jejich největší pecka podle žebříčku Spotify eviduje jen 1,2 milionu přehrání.
Ne že bychom chtěli zpochybňovat Tadejův apetit, každý podle své chuti, že ano. Soupeři by si ale možná měli poslechnout, co toho slovinského suveréna letos hnalo k (nad)životním výkonům. Třeba by je to v další sezoně taky zrychlilo. Nebo možná i vás?
