Je to miláček davů. Přestože nemilosrdně drtí soupeře a je jednoznačným vládcem pelotonu, fanoušky je Tadej Pogačar stále oslavován. Nově trojnásobný šampion Tour de France a první cyklista od roku 1998 pyšnící se výjimečným double Giro-Grande Boucle se těší popularitě, která bere dech. Zejména s ohledem na incidenty z doby nedávno minulé i současné, kdy lídři Tour de France čelili nevybíravým útokům…
Tadej Pogačar, lídr formace UAE Emirates, v letošní cyklistické sezoně překonal několik rekordů. Nejen při zdolávání kopců v Alpách a Pyrenejích během Tour de France. Ale i těch obřích, jako je zisk double Giro-Tour de France prvně od roku 1998. Šest vyhraných etap na Grande Boucle, které nebyly sprinterskými, slavil naposledy Hinault v roce 1979. Jako první muž v historii během jediné sezony prožil v trikotu lídra závodů Grand Tour 38 dnů. O jeden den trumfnul dosavadní rekordní zápis, jímž se pyšnil Eddy Merckx. Ovšem Slovinec potřeboval jen dva závody: Giro a Tour de France. A přes všechny úžasné zápisy a obří dominanci nikdy nenudí.
Nenávist poznali Vingegaard i Froome
Obyčejně by dominance jediného závodníka byla pro fanoušky jako červený hadr na býka. Jonas Vingegaard, lídr formace Visma Lease a Bike, čelil během druhého tažení za maillot jaune v roce 2023 opakované bučení. Dokonce i v průběhu letošní sezony si od fanoušků vyslechl nenávistné reakce v etapách, kdy dominoval Tadej Pogačar.

Dánovi nadávali a obviňovali jej, že dopuje. Chris Froome o pár sezon dříve při opakované dominanci Tour de France rovněž pocítil zlobu publika. Dokonce tehdejší tým Sky střežila ochranka a britský lídr musel snášet odporné polévání močí. Nadávkám a verbálním hrozbám čelil v minulosti i Lance Armstrong, později zatracený kvůli dopingovým praktikám.
Tadej Pogačar možná bere napětí ze soubojů s ostatními cyklisty, protože je jasným vládcem, ale jeho tažení za úspěchy posouvá zápletku do úplně jiné dimenze. Nebo si snad někdo myslel, že po vítězství v patnácté etapě Tour de France 2024 přidá další tři dílčí vítězství. Bylo úchvatné sledovat jestli dotáhne útok na čtvrté etapové vítězství. A pak na páté? Nebo snad někdo vážně věřil, že tenhle slovinský cápek vyhraje tři etapy v řadě? Že získá šest dílčích prvenství na jediné Tour de France?
Je to jednoduše obří očekávání, co fanoušky láká sledovat show Tadeje Pogačara? Dokáže ještě tohle? A tohle? Vážně?
Závodí nepředvídatelně. Instinktivně. Nespoutaně. Jeho závodění má šmrnc. Ve Francii by řekli šarm. Nepodléhá jen slepému řízení po vysílačce. „S Tadejem nikdy nevíte, co vás čeká. Plány platí jen do určité míry,“ shodují se jeho týmoví parťáci. Byť měl Tour de France vyhranou, nejezdil defenzivně. Chtěl bavit sebe i diváky. Proto ho milují.
Dám si brownies a pustím film, těšil se Tadej Pogačar
Přestože se posunul do sféry, kde jeho sláva dalece přesahuje hranice sportu, pořád myslí na lidi, kteří kvůli slovinské kometě míří zas a znovu ke krajnici. Na Giru převzal bidon od maséra a bleskovým pohybem rukou obdaroval na druhé straně silnice povzbuzujícího malého klučinu. Pak růžovým trikotem podaroval soupeře, na Tour de France zase rozdával týmové čapky, rozverně si plácal do dlaní s dětmi nebo podaroval synka Marka Cavendishe, a nejen jeho, vlastními brýlemi.

Prostě je pořád člověkem. Z masa a kostí, jakkoliv jsou jeho výkony označovány za nadpozemské, nelidské či mimozemské. Během volného dne Tour de France Tadej Pogačar novináře odzbrojil upřímností, že se těší, až si naloží na talířek brownies a pustí si film na streamovací službě Netflix. Rovněž byl viděn, jak se ráchá v hotelovém bazénu a rozpustile skáče do vody. Nelze nevidět tu podobnost s běžným smrtelníkem, až tedy na těch patnáct etap Tour de France v nohách.
Na sociálních sítích sdílí záběry, jak se cpe bagetou, jezdí na monokole, tančí v týmovém autobuse, barví si vlasy na blond nebo vyráží s přítelkyní na kolo. A když pak jeho milou Uršku Žigartovou nenominují na olympijské hry, veřejně se drahé polovičky zastává, přestože zrovna řeší bitvu o maillot jaune.

Fanoušky si navíc získal otevřeností, kterou komentoval ztráty dvou ročníků Tour de France v letech 2022 a 2023. Zejména jeho legendární hláška při Tour de France 2024 „I am gone, I am dead“ (Jsem pryč, jsem mrtvý) ukázala Pogačarovu lidskost.
Jeho jízda na kole je pořád čistou láskou k cyklistice, kvůli které sedají na kolo tisíce amatérských cyklistů napříč planetou, ať už jedou na kávu, dortík, pivo nebo přeci jen trošku svědomitější trénink.
Titulní foto: profimedia