Nedotknutelná modla, jejíž mýtus žije. Co žije, přímo vzkvétá. Místní, a nejen oni, si vyprávějí legendy o výkonech Piráta. Těžko rozklíčovat, co z toho je pravda a co jsou pouze vybájené historky. V srdcích a myslích Italů každopádně žije Marco Pantani pořád. Cyklista, od jehož úmrtí uplyne příští rok dvacet let. I proto se jedna z úvodních etap Tour de France 2024 na Apeninském poloostrově pojede jako pocta holohlavému bojovníkovi…
Marco Pantani je posledním, kdo dokázal v jediném roce získat unikátní vítězné double Giro di Italia – Tour de France. Tehdy v létě 1998 byl na vrcholu.
„Když Marco závodil, celá Itálie seděla u televize a fandila mu. Pirát v sedle zastavil v naší zemi život,“ vypráví zaníceně Andrea Manusia z turistického úřadu Emilia Romagna. Právě tady byl doma borec přezdívaný Pirát kvůli šátku, s nímž závodil.
Emilia Romagna určí prvního držitele maillot jaune
Narodil se a žil v Cesenatiku. Z přímořského letoviska vyrážel trénovat do nedalekých kopců. Montevecchio, Colle del Barbotto, Monte Fumaiolo, Monte Carpegna… To jsou jen některé z vrcholů, které jsou němou, avšak nehynoucí připomínkou Pantaniho dovedností. Silnice na mnoha místech lemují pamětní desky na počest legendárního cyklisty. Na vrcholech kopců v barech najdete i téměř dvacet let po jeho smrti dresy italského cyklisty, fotografie či plakáty s podpisem nebo bidony… Kartička s podpisem hned vedle kříže není ničím výjimečným.
Na silnicích jsou cyklistické nápisy oslavující nejen Piráta. Mnoho průsmyků zdobí nejrůznější plastiky připomínající odhodlání a zarputilost tak typickou muže, který zemřel v pouhých čtyřiatřiceti letech.
Až se peloton Staré dámy bude poslední červnovou sobotu příštího roku řítit silnicemi Emilia Romagna, Pantani v balíku nebude. Přesto se pojede v jeho duchu, tak jak to měl rád. Vždyť peloton hned během úvodní etapy čeká v krátkých, ale brutálně strmých stoupáních téměř čtyři tisíce výškových metrů, než se v Rimini rozhodne o prvním majiteli maillot jaune Tour de France 2024.
O den později se pak pojede z Cesenatika, kde je Pantaniho muzeum. A trasa vedoucí opět regionem Emilia Romagna s finišem v Boloni bude znovu oslavou italského Piráta.
Il Carpegna mi basta, aneb nepotřebuji velehory
Profil bude nahrávat útokům. Tak jak to miloval Marco Pantani. Jezdil srdcem. Intuitivně, nepředvídatelně. Mnohdy bezhlavě, ba přímo bláznivě. Když peloton najel do kopců, italský Pirát pelotonu se usmíval.
„Sílu nemůžeš koupit v obchodě. Buď ji máš, nebo nemáš,“ stojí v citátu připomínající zarputilost, kterou disponoval Marco Pantanti na stěně restaurace na Cole del Barbotto. Nechybí ani portrét cyklisty v jeho nadživotní velikosti. A růžové kolo oslavuji Giro di Italia. I tady pojede peloton Staré dámy. V kopci dlouhém 4370 metrů s průměrným sklonem 8,1 procenta Pantani pravidelně trpěl při tréninku, aby pak slavil v závodech.
Podobný sklon má většina kopců v Emilia Romagna. I proto Marco Pantani jen výjimečně mířil na soustředění mimo rodnou oblast. Nepotřeboval Dolomity, Alpy nebo Pyreneje během svých přípravných období. Prostě sedl v Cesenaticu na kolo a vyrazil do kopců, které viděl z okna bytu. „Il Carpegna mi basta,“ říkával borec přezdívaný též Elefantino. „Carpegna mi stačí.“
Proto jej místní milovali. Když přibrzdil u některé z kašen pro vodu, hned se chtěli objímat. Potřást si rukou. Pozdravit „jejich“ il campionissima…. Skutečně brali Pantaniho za vlastního. Prožívali s ním výhry i prohry. I nesčetné, které provázely jeho zranění.
Zastávka na kávu či doplnění energie v některé z kaváren proměnila dané zařízení v poutní místo. Cyklistika je pro Italy druhý nejpopulárnější sport po fotbale. A když měli pod Apeninami šampiona Grand Tour…
Marco Pantani zůstává v srdcích jako šampion
Legenda praví, že Pirát často v přestrojení v ženských šatech a s parukou na hlavě vyrážel do kopců Emilia Romagna na rozvrkočeném bicyklu a ve stoupáních předjížděl všechny od hobby cyklistů až po trénující profesionály. To byla část jeho osobnosti. Usměvavá, hravá a soutěživá. Druhá, v podobě tvrdohlavosti a uzavřenosti, jej přivedla do záhuby. Italové si Pantaniho spojují s tou první.
V jejich srdcích zůstává jako šampion, který dokázal v jediném roce vyhrát Giro di Italia i Tour de France. Přidal i druhé a třetí místo z Grande Boucle, kde už od roku 1995 drží rekord při výjezdu na Alpe d´Huez. Legendární stoupání pokořil za 36 minut a 50 vteřin!
Na „růžovém“ závodě pod Apeninami byl jednou druhý. A v roce 1999 byl při Giru v čele závodu, když jej po dvacáté etapě obvinili z dopingu. Ze závodu byl vyloučen.
O rok později ještě při Tour de France vyhrál etapy do Chourchevelu a hlavně na Mont Ventoux při legendární bitvě s Lancem Armstrongem. Už tehdy však začaly jeho trable s kokainem, které vyvrcholily tragickou smrtí v únoru 2004 v plážovém hotelu v Rimini.
„Byl zavražděn,“ říkají dodnes místní v narážce na prapodivné okolnosti Pirátova úmrtí a hlavně tlak, jemuž byl v posledních letech kariéry vystaven. Jen málo se řeší pohnutý konec spojený s kokainem. Italové na Piráta vzpomínají hlavně jako na fenomenálního cyklistu.
I proto budou první etapy Tour de France 2024 napříč regionem Emilia Romagna poctou kontroverznímu, nicméně výjimečnému cyklistovi. „Bude to oslava cyklistiky,“ ujišťuje Andrea Manusia po výstupu Cole del Barbotto odkud je dokonalý výhled na všechny kopce, které sloužily Pirátovi jako tréninkové prostředí. Tady trpěl, tady byl oslavován. Tak jako budou cyklisté při Grande Départ 2024.
