Sdílet:

Nemůžete říct Cesenatico bez toho, že byste dodali Marco Pantani. Nemůžete pomyslet na historii cyklistického Gira a nevzpomenout na ušatého vrchaře s náušnicí, co právě z města omývaného Jadranem pocházel. A právě tam doputoval ve 12. etapě peloton 103. ročníku růžového závodu. Ekvádorec Jhonatan Narváez z Ineosu do cíle dorazil zmoklý, ale první a i on si tím připomněl slavnou, přitom tragickou osobnost italské cyklistiky, která by letos v lednu oslavila padesátiny.

„Jsem narkoman a už se z toho nedostanu!“

Byl listopad 1999, když Pantani, do té doby oslavovaný  šampion a nejlepší vrchař své generace, toto přiznal své manažerce Manuele Ronchiové. Do té doby o něm sice tvrdili, že je křehký jako skleněná váza, ale zároveň pevný jak žula. Toho roku se nastartoval jeho konec.

Nevídaný double Giro a Tour

Na scénu vtrhl v roce 1994, kdy vyhrál dvě etapy a skončil celkově druhý na Giru. Rok na to ale hrozivě spadl na jednorázovce Milán-Turín a utrpěl život ohrožující zranění, ze kterého se dostával celou sezonu. Vrátil se s novým vzhledem – oholenou hlavou, šátkem, zpod kterého odstávaly uši, a přezdívkou Pirát.

Jeho vrchařský styl byl explozivní a účinný, současně se ale zdál být tak elegantní, jako by se jen s minimálním úsilím opíral o pedály, až to evokovalo slavnou větu boxerského mága Muhammada Aliho: „Létám jako motýl a bodám jako včela“.

Kdykoliv chytil řídítka ve spodním oblouku a zadek zvedl ze sedla, měli soupeři problém. Teď to bude bolet, věděli. Tohle italské bolero Pantanimu vyneslo osm etap na Giru, osm na Tour a když přišla sezona 1998, stalo se cosi roky nevídaného a od té doby nikým nezopakovaného – italský drobek dobyl ceněný double Giro + Tour.

Vyloučen v trikotu lídra Gira

Od přírody to byl hráč, neustále měl potřebu s někým se vsázet, bojovat o první místo. V sauně o to, kdo vydrží v parnu déle; na pláži o nejlepší hrad z písku; v restauraci zase o to, kdo sní největší kopec těstovin. A kdo vždy vyhrál? Že se vůbec ptáte…

Stejná soutěživost se u něj projevovala i v sedle, což podtrhovala i odvaha riskovat a útočit na dlouhou vzdálenost, jak je to dnes k vidění už jen málo. Pantani si přitom nikdy neměřil watty, nikdy na kole nepoužíval tachometr. Ten měl na řídítkách jen proto, aby byl sponzor spokojený, ale on sám čísla nikdy nesledoval. Závodil na pocit, řízen instinktem. A to jeho fanoušci milovali.

Marco Pantani, legenda italské cyklistiky, v trikotu lídra Gira. Foto: profimedia
Marco Pantani, legenda italské cyklistiky, v trikotu lídra Gira. Foto: profimedia

Rok po vítězném dvojboji stál znovu na startu Gira a asi málo kdo pochyboval o tom, kdo by měl růžový dres obhájit.

Jenomže 5. června na vrcholu stoupání Madonna di Campiglio, kdy měl na sobě trikot lídra, ho ze závodu vyloučili. Naměřili mu totiž vyšší hladinu hematokritu v krvi, což se sice automaticky nerovnalo užívání zakázaných látek (to mu ostatně nikdy v kariéře nedokázali), ale znamenalo to suspendaci.

A ta měla dalekosáhlé dopady. Tento direkt na solar se nakonec ukázal jako začátek Pantaniho strmého pádu, který dosáhl dna méně než pět let poté.

Pirát s depresemi v městě duchů

V zimě bývá Rimini městem duchů – obchody, hotely, korza, vše je zavřené, mrtvá sezona. Tam Pantani 9. února 2004 přijel v jednu po poledni taxíkem z Milána a pěšky si to namířil ke svému dealerovi. Kokain, to byl jeho jediný smysl života, domnělý lék na spirálu jeho depresí.

Zaplatil si pokoj v Résidence Le Rose a nikdo si ho nevšímal. Možná netušili, že slavný campionissimo by mohl vypadat takto a ubytovat se v obyčejném hotelu. Strávil tam pět dnů, ven vycházel jen málo a když, tak telefonovat do budky naproti.

Marco Pantani v doprovodu policistů opouští Giro po zvýšené hladině hematokritu v krvi. Foto: profimedia
Marco Pantani v doprovodu policistů opouští Giro po zvýšené hladině hematokritu v krvi. Foto: profimedia

V pátek třináctého si objednal omeletu, šunku, sýr a ovocný džus. Svoji poslední večeři. Následující ráno na Svatého Valentýna si ještě stěžoval u recepčního na hluk a dokonce žádal, aby zasáhli karabiniéři. Odpoledne se k němu snažil mladík z recepce doklepat, ale marně. Ve tři čtvrtě na devět večer pak otevírá Pantaniho pokoj univerzálním klíčem, ale dveře jsou zablokované. Jen s velkou námahou se mu podaří odtlačit nábytek.

V pokoji je nepořádek, v koupelně se válí rozházené krabičky od léků, na zábradlí schodů vedoucích do ložnice v mezaninu přivázané prostěradlo. Na posteli i nočním stolku leží léky a všude kolem bílý prášek.

Hlavou dolů visí z postele Pantaniho bezvládné tělo. Ve 34 letech se předávkoval kokainem v kombinaci s antidepresivy a soudní lékař Fortuni uzavře ohledání slovy: „Plicní a mozkový otok.“

Přestože Pantaniho život skončil tragédií, jeho legenda dodnes rezonuje. I šestnáct let po své smrti je Pirát s odstátýma ušima nezapomenutelný.

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.