Jste taky závisláci na cifrách na vašem budíku a stavíte svou cyklistiku na číslech a sběru kudosů. Nebo raději jezdíte unplugged? Tolik cyklistů je dnes natolik svázaných s GPS přístroji a platformami typu Strava, že možná nikdy při svém švihu nepoznali tu opačnou tvář jízdy na kole. Jízdu jen tak, jízdu pro radost, na pohodu.
Patříte mezi ty „zdrátované“ jezdce a už při představě, že by přišli o své připojení a prostě na kole jeli jen kvůli jízdě na kole, se mračíte? Přístup založený na výkonu a statistikách versus pouhé ježdění pro radost je tím, co nás v našem hobby rozděluje.
Kdy je hon za osobními rekordy škodlivý?
Samozřejmě jsme všichni cyklisté. Ale naše osobnosti a důvody, proč na kole jezdíme, se liší. Existuje mnoho jezdců, kteří jezdí převážně ze závodních důvodů. Ti jsou s největší pravděpodobností neustále ve vleku svých zařízení a honí se za osobními rekordy, KOMy a studují statistiky.
Na druhé straně jsou ti, kteří se do cyklistiky pustí z čisté lásky k jízdě na kole. Kvůli radosti z pobytu v přírodě. Pro únik, který přináší. Pro potenciál dobrodružství a také proto, aby unikli konektivitě, jíž v každodenním životě čelíme neustále. Tento typ jezdce má daleko vyšší pravděpodobnost, že bude jezdit bez budíku na řídítkách.
A pak jsou samozřejmě tací, co se budou pohybovat někde na půli cesty: chvíli v honbě za čísly, chvíli s rukama nesvázanýma. A teď ať si každý zváží, který svět mu sedí víc. Nebo zda právě taková cesta kombinování přináší ve chvíli únavy jedním radost z druhého.
Pocit v sedle neřeší žádná platforma
Snad jde o generační fenomén, protože před lety jsme tyto vychytávky při sportování k dispozici neměli. Nelze zpochybnit, že tato zařízení a platformy jsou užitečné z mnoha důvodů: sledování výkonu, protokolování tréninku, vykreslování tras a dokonce i pro určitou inspiraci a motivaci. Jde však o to, že zařízení a platformy vás nezrychlí.
Jsou to prostě bezduchá elektronická zařízení, která zaznamenávají a zobrazují data. Mohou dobře pomoci mnoha jezdcům dosáhnout požadovaných statistik, ale opět mohou být extrémně omezené a omezující, v některých ohledech dokonce škodlivé.
Zařízení a platformy se nezajímají o to, jak se cítíte. Nemohou vědět, jestli jste se špatně vyspali (většina z nich). Zda procházíte osobními problémy. Nebo jestli se vám prostě nechce jet do protivětru. Možná nebudete souhlasit, ale často to vypadá, že tato zařízení a jejich statistiky ovlivnily schopnost a motivaci nebo vůli některých cyklistů jezdit podle pocitu a důvěřovat svým instinktům, když je to potřeba.
Jak technologie ovlivňují sebevědomí cyklistů?
Schopnost jezdit čistě na pocit je velkým přínosem pro každého soutěžního cyklistu a také pro nás odpojené a nesoutěžní jezdce. Naučit se, jak vaše tělo a možná ještě víc vaše mysl reaguje a vypořádává se se situacemi a stresy, je základním prvkem pro zvýšení výkonu. Právě to dělá rozdíl, když přijde krize a nebo když jsou statistiky dvou jezdců vyrovnané.
A pak je tu jeden důsledek on-line závislosti – dopad na sebevědomí. Jedni na Stravě stanovují KOMy, tedy nejlepší výkony na daném segmentu. A ti druzí se je snaží překonávat. To je něco, co může odradit mladší jezdce, kteří s cyklistikou možná teprve začínají, a najednou vidí, jak vysoko laťka leží.
Nikdo vám tady neříká, abyste se zbavili Garminu nebo obětovali svůj Strava účet, protože obojí má co nabídnout. Ale cyklistika toho nabízí mnohem víc než jen statistiky a data. Velká část dnešních jezdců přichází o prosté potěšení z jízdy. Ne trénovat, jen se projet a vyrazit po trase, po které jste ještě nikdy nejeli.
Vyrazit s malým nebo žádným cílem, dlouhou nebo krátkou štreku, rychle nebo pomalu. Prostě šlapat a najít jiný pohled na věc. Alespoň občasnou jízdou unplugged opravdu nic neztratíte. Možná si dokonce takový švih užijete víc než při dosažení nějakého Personal Best výkonu. Tak zítra bez budíků?
Titulní foto: ČSC/J. Svoboda
