Medaile! Ideálně zlatá! Tak zní odvážný plán, který před mistrovstvím světa v silniční cyklistice spřádá Mathias Vacek, český reprezentant patřící do sestavy Lidl-Trek. „Možná to nevyjde. Ale nejedu do Skotska objet v dešti skoro tři sta kiláků. Vím, že jsem v tréninku měsíc totálně dřel. A vidím, jak velký posun jsem udělal,“ říká jednadvacetiletý cyklista.
Sedí pohodlně uvelebený v křesle u domu na Šumavě, kde prožil tréninkem prakticky celé léto. Jen na mistrovství republiky si odskočil a vracel se jako šampion, když po šesti letech přetnul dominanci závodníků Elkov-Kasper. Je viditelně pohublý. Během minulých šesti měsíců shodil šest kilogramů. A extrémně motivovaný…
V jakém rozpoložení je Mathias Vacek, úřadující mistr republiky, před vrcholem druhé části sezony?
Pád při Tour de Wallonie mě trošku rozhodil. Byl jsem děsně rozdrbanej. Bral jsem to jako zkoušku po vážně hodně tvrdém přípravném měsíčním bloku, kdy jsem tréninky jezdil v závodním tempu. Po domácím mistráku jsem si dal týden volno a promluvil si s trenérem. Řekli jsme si, že zkusíme udělat medaili z mistrovství světa. Ideálně zlatou!
Jste připravený na negativní reakce? Určitě se najdou lidé, kteří budou vaši odvahu zpochybňovat…
Jasně. To je klasika. Možná budou říkat, že jsem se zbláznil. Ale já se nejedu zúčastnit a říkat, že jsem hrdý, protože jsem se svezl v reprezentačním dresu na mistrovství světa. Mám výkonnost, abych byl v první skupině. To je můj cíl. A pak se může stát cokoliv. Někdy má člověk dobrý den, jindy špatný. Potká ho mechanický problém, spadne, nesedne mu jídlo… Faktorů ovlivňujících výsledek je strašné množství. Ale tvrdit, že jedu jenom reprezentovat, je alibismus.
Přitom jste klidně mohl po loňském stříbru v třiadvacítkách zkusit letos zaútočit ve stejné kategorii na zlato…
Jezdím World Tour! Tím je řečeno vše. Já už třiadvacítky jet nechtěl. A tým si to také nepřál. Věkem tam možná patřím, ale závodím po boku Pedersena, Philipsena, van Aerta či van der Poela, tak přeci nepojedu s mladými. Nedává to logiku.
Ale naděje na medaili by byla veliká.
Získal jsem ji loni. Teď chci placku z velkého mistráku.
Před rokem jste během prázdnin byl vlastně už pátý měsíc bez angažmá poté, co tým Gazprom přišel o licenci a k formaci Trek jste se mohl připojit až v srpnu. Vracíte se v myšlenkách ještě ke kritické fázi kariéry?
Jezdil jsem závody jednou za měsíc v dresu reprezentace. A žádný jsem nemohl vypustit. Pokaždé jsem potřeboval zajet výsledek. Teď mám jistotu, kvalitní závodní program… Získal jsem klid.
A jenom klid stačí, aby se z kluka v nejistotě stal během jediného roku lídr?
Pochopitelně je zatím obrovsky tvrdý trénink. Měl jsem dobrá čísla, ale bál jsem se vystrčit nos. Trenér mě pořád nabádal, že musím být dravější. Když jsme jeli v Norsku a v Belgii, řekl jsem vedení, že bych chtěl jet na pořadí. Hodně mi pomohl prolog, při němž jsem zajel v Bergenu pátý čas. Celkově jsem byl osmý. V Belgii pak devátý a vyhrál jsem klasifikaci mladých jezdců. Nabral jsem sebevědomí.
Je posun i výsledkem mentální proměny?
Ano. Máme v týmu k dispozici mentální kouče. Ale já vše řeším s osobním trenérem Markelem Irizarem. Jel jednadvacet Grand Tour, takže má z čeho čerpat… Klade mi na srdce, abych měl hlavně čistou hlavu a soustředil se na cyklistiku. Nabádá mě, ať se svěřím s čímkoliv.
Takže spolu řešíte třeba i vaše osobní vztahy?
Jo. Máme výborný vztah. Je jako můj druhý táta. Fakt se mu svěřuji se vším. Tvrdí mi, že jakmile začnu jenom trošku řešit něco jiného než kolo, nemohu podat top výkon. V legraci říká, že když budu chtít začít s nějakou dívkou chodit, musím mu poslat fotku, aby ji schválil. Ale já se stejně do ničeho nehrnu.
Můžete prozradit podrobnosti přípravy?
Od loňského roku jsem se posunul o čtyřicet wattů. To je obrovský skok. Sám jsem byl překvapený. Nikdy by mě nenapadlo, že je něco takového možné. Když tohle cyklista dokáže, nabere jistotu. Jak rostla moje výkonnost, začal jsem se chovat více jako lídr. Nejsem smířený s tím, že ač jsem vlastně v týmu prvním rokem, budu klukům vozit sto kilometrů bidony, a pak odpadnu. Vím, že mám kapacitu vyhrávat závody a bojovat s nejlepšími.
A samotný charakter tréninků? Co stojí za nárůstem výkonnosti?
Jedu třeba vytrvalostní trénink 195 kilometrů a mám průměr 285 wattů. Intervalový trénink má různou podobu. Volnější se skládá ze tří patnáctiminutových bloků, kdy jsem na 420 wattech. Intenzivnější představuje šest minut na 460 wattech při šesti opakováních. Nebo třeba šest pouze minutových úseků, ovšem na 600 wattů. Když jsem jel klasiku Kolem Flander, měl jsem šest a půl hodiny průměr 307 wattů. Spálil jsem přes sedm tisíc kalorií.
Změnila se vaše pozice v pelotonu? Vnímají vás soupeři odlišněji než před rokem, kdy jste do Treku přišel?
Určitě. Nebo alespoň v to doufám. Když třeba nastoupí Mathieu van der Poel, tak se neschovávám někde vzadu v balíku, ale jedu za ním. Trenér mi pořád opakuje, že se nesmím bát. A já se snažím tím řídit. Když vím, že na to mám, musím jet.
A vnímání týmových parťáků? Vybojoval si Mathias Vacek pevnější místo v hierarchii formace Lidl-Trek?
Ano. Kluci vidí, že na to mám. Když zkušený borec jako Jasper Stuyven řekne, že jsem silný, udělá to na ostatní dojem. Pokaždé se snažím být v závodě stoprocentní. Jasně, občas člověk udělá chybu, ale jde o to, aby jich bylo naprosté minimum.
Dodává vám odvahu fakt, že trasa mistrovství světa je profilem pro váš styl téměř ideální?
Je hodně atraktivní. Bude to bitva o pozice. Závodníci určitě budou odpadat na únavu. Jede se z Edinburghu do Glasgow, kde je připraven okruh s krátkými těžkými stoupáními Zahrnuje však také snad přes padesát zatáček. Pokud bude pršet, půjde o hodně zrádnou past. Ale věřím, že se do ní nechytím a dostanu šanci po boku hvězd bojovat o zlato.
Kdo patří do okruhu favoritů?
Jasper Philipsen, který ukázal, že umí přejet kopce. Mathieu van der Poel, Wout van Aert, Remco Evenepoel, Ben Healey a doufám, že Mathias Vacek…
Bitva o duhový trikot je dlouhá 271 kilometrů s převýšením 3570 metrů. Zkušenosti z jarních klasik a zejména Monumentů se nyní budou náramně hodit, že?
Rozhodně. Jel jsem Kolem Flander, Paříž-Roubaix či Amstel. To se každému prvoročákovi nepodaří. Jde o obrovský krok v mojí kariéře. Třeba Kolem Flander jsem jel první hodinu a půl průměr 380 wattů. Ani jeden z Monumentů jsem nezabalil a nikde jsem tam nevlál na konci. I když je fakt, že po jarní části sezony jsem byl totálně hotový. Už na začátku dubna jsem měl třicet závodních dnů. Strašně náročná část sezony psychicky. Být měsíc v Belgii není zrovna komfortní. I mentálně už jsem byl na hraně. Ale tým mi pak dal týden zákaz sednout na kolo a já nabral síly. A získal obrovské zkušenosti, které chci zúročit.
