Jeden pohádkový konec už prožila, teď sní jihoafrická cyklistka Ashleigh Moolman-Pasiová o dalším. Na právě probíhající Tour de France Femmes s pýchou obléká zelený dres s logem Škoda Auto pro nejlepší sprinterku. Doufá, že po závěrečném dějství bude jeho majitelkou…
Přitom je vlastně zázrak, že se 37letá rodačka z Pretorie s hvězdami ženského pelotonu vůbec potýká. Původně ji zlákalo jezdectví a snila o olympijských hrách v sedle koně.
Deset dní strávila Ashleigh Moolman-Pasiová v umělém spánku
V posledním ročníku střední školy ale utrpěla při pádu téměř fatální zranění a po deseti dnech v umělém spánku si vyslechla nemilosrdný verdikt: pravděpodobné vážné poškození mozku. Už jen šanci, že by dokončila školu, lékaři prakticky vyloučili…
„Stalo se ale něco neuvěřitelného. Zvládla jsem plnou rekonvalescenci, a ještě dodělat školu v tom samém roce. Jsem přesvědčená, že šlo o zázrak, důkaz boží existence. A navíc vím, že se to stalo z určitého důvodu. Díky tomu jsem objevila cyklistiku a příval energie, který do mě na kole proudí. Cyklistika je můj osud,“ říkala s úsměvem Moolman-Pasiová před startem Tour.
Do světa velké cyklistiky tak pronikla o něco později, než bývá obvyklé. První pozvánky mezi elitu se dočkala ve třiadvaceti před světovým šampionátem v Austrálii v roce 2010, který ale nakonec nestihla kvůli zlomenině klíční kosti po střetu s autem. Následující rok už na MS nechyběla a kvalifikovala se na olympijské hry v Londýně, kde v roce 2012 zaznamenala solidní 16. místo. O čtyři roky později v Riu už patřila mezi favoritky na medaili, nakonec na cenný kov ale nedosáhla, stejně jako v Tokiu v roce 2021.
Po Paříži chce dostat do pelotonu další ženy z Afriky
Mezitím svou profesionální kariéru dotáhla až do elitního týmu SD Worx, etablovala se jako klasikářka i výborná vrchařka. Loni ale přišla do dalšího bodu zlomu.
„Začínala jsem se cítit profesionální cyklistikou vysosaná. SD Worx je skvělý tým, ale je to jen a jen o vítězstvích. Musíte se naladit na vnitřní nastavení týmu, který je superkonkurenční a musíte pořád bojovat o svou pozici. To samozřejmě nese výsledky, ale mě to začalo vyčerpávat,“ přiznala loni otevřeně poté, co se rozhodla ze stáje odejít a oznámila odchod do sportovního důchodu.
Ten si ale nakonec rozmyslela. Na stole se totiž objevila nabídka týmu AG Insurance-Soudal-QuickStep, šitá pro Moolman-Pasiovou snad přímo na tělo. Sama v posledních letech cítila, že je víc než cyklistka, v bývalém týmu ale možnost rozvinout se dalším směrem nedostala.
„V současném týmu mám i další úkol. Pomáhám mladým závodnicím překonat nástrahy na cestě mezi elitu, což mě obrovsky naplňuje. Když jsem se rozhodla pokračovat v kariéře, muselo to mít nějaký přesah. Potřebovala jsem další motivaci, ne být jen mašinou na vítězství,“ líčila.
Úspěšná první polovina sezony – tři pódiová umístění v prestižních etapácích a triumf v elitním závodu ve španělském Durangu – navíc přinesla nabídku prodloužení kontraktu. A nejvýraznější tvář africké cyklistiky a historicky první světová šampionka v e-cyklistice tak dostane šanci uzavřít svou úspěšnou kariéru příští rok na olympijských hrách v Paříži. I po ní pak hodlá pokračovat v práci, kterou vzala jako další životní poslání: otevřít cestu do světa elitní cyklistiky i pro další závodnice z černého kontinentu.
