Když mluví o cyklistice, svítí jí nadšením oči. Hanka Kupfernagel, několikanásobná medailistka z mistrovství světa v cyklokrosu i silniční cyklistice a majitelka bronzu z olympijských her utnula kariéru před sedmi lety. O startu na Tour de France Femmes si mohla nechat jenom zdát, protože prestižní etapová bitva pro ženy bojovala o místo na výsluní. Na Grande Boucle pro ženy se přesto objevila. Při druhém ročníku v roli ambasadorky týmu We Love Cycling.
Ač nejste přímou účastnicí pelotonu, co pro vás jako bývalou závodnici znamená realizace projektu Tour de France Femmes?
Splněný sen. To, za co jsme bojovaly. Chtěly jsme mít prostor v médiích, stejně prestižní závody jako muži. Jsem velmi šťastná, když vidím, jakou podporu má dnes ženská cyklistika. Kolik lidí přišlo fandit k trati, do cíle, na start… Proč to lidé dělají? Protože je ženská cyklistika baví. Mám radost, že se o závod i závodnice zajímají média. Až teď můžete většinu důležitých závodů sledovat v televizi živě od začátku do konce. Když jsem ještě závodila, často se mi stávalo, že se mě někdo neznalý cyklistiky ptal, zda pojedu na Tour de France. Ani netušili, že ženy závod nejezdily. Dnes mají profesionální stáje ženské i mužské týmy. Trvalo to sice patnáct let, ale konečně se to děje. A co víc – vidím velmi atraktivní závody, které je radost sledovat.
Pořád ale mezi mužskou a ženskou cyklistikou existuje spousta rozdílů. V platech, vybavení, zázemí….
To se nezmění přes noc. Ale třeba vybavení je stejné jako u mužů. Rozhodně v top stájích, jako je Jumbo-Visma. O ženské týmy se starají špičkoví mechanici, kteří dříve pracovali v mužských týmech. Změna se ovšem netýká platů, tam jsou rozdíly obrovské, aspoň že už si ženy mohou plnit sen a stát se profesionálními cyklistkami na plný úvazek. Obecně platí, že je málo ženských sportů, kde ženy vydělávají obrovské peníze. Napadá mě snad jen tenis, lyžování nebo biatlon, což jsou sporty, které mají mediální pozornost. A jsme zase u toho.
Další věc, která se nikdy nesrovná, je rychlost žen a mužů…
A proč to srovnávat? Nejdůležitější je, zda je závod zajímavý a napínavý. Divák nepozná, zda jedou průměrnou rychlostí 38 nebo 42. V mužském pelotonu je mnohem více svalů, rychlost bude vždy větší. Mužské týmy jsou mnohem sehranější, fungují profesionálněji, ženy se to teprve učí.
Pokud se někdo zeptá, proč mu doporučíte sledovat Tour de France Femmes?
Ženská Tour může přinést mnohem více překvapení, než ta mužská. Jsou zde tři velmi silné týmy, a dalších pět, které mohou zasáhnout do boje. V pelotonu je mnoho mladých cyklistek, které mohou překvapit. Nelze odhadovat, jak co dopadne.
Co se nejvíce změnilo od doby, kdy jste ukončila závodní kariéru?
Kola jsou rok od roku lepší, lehčí, mají elektronické řazení… Obrovskou proměnu mají za sebou helmy. Zpočátku byly těžké, potily jsme se pod nimi, tuhly nám zádové a krční svaly. Změnila se také sedla, vyrábějí se speciální dámská, což je velmi důležité pro zdraví ženy. Dnešní závodnice ale ztratily ženské tvary, všechny mají atletické postavy a obrovskou sílu.
V Německu i Česku na silniční kola nasedá mnohem více žen. Co byste doporučila začátečnicím?
Každému začátečníkovi opakuji, ať nešetří, koupí si dobré kolo a najde si někoho, kdo mu ho nafituje na jeho postavu. Pokud nemáte správné kalhoty, dobré sedlo, dobrou pozici na kole, nebude vás to bavit a jízdu si neužijete. Na cyklistice je dobré, že můžete začít i ve starším věku a pokud si správně nastavíte trénink, můžete se i rychle zlepšovat. Cyklistika je výborná pro někoho, kdo má problémy s koleny, je k tělu šetrná.
V Česku jste jako doma, absolvovala jste zde mnoho závodů. Vzpomínáte na dané bitvy ráda?
Na některých závodech jsem si připadala, jako když se vracím domů. Panovala tam skvělá atmosféra, cítila jsem se vítaná. Ráda na to vzpomínám, do Česka jsem se vracela během svých nejúspěšnějších let. Jsem s těmi lidmi stále v kontaktu, to je výhoda sociálních médií.
Závod Grácia Orlová jste vyhrála dokonce pětkrát.
Na okolí Ostravy mám krásné vzpomínky. Málem jsem ho vyhrála i pošesté, ale vybourala jsem se a musela jsem ze závodu odstoupit.
Vyrůstala jste v komunistické Geře ve východním Německu, jak jste se dostala k soutěžní cyklistice?
Ve čtvrté třídě přišel do třídy trenér cyklistického oddílu a ptal se, kdo by si to chtěl vyzkoušet. A že je to perspektivní sport, že se ženská cyklistika dostala nově na olympiádu. Hned jsem se přihlásila, protože jsem toužila po závodním kole, které jsem věděla, že mi rodiče nekoupí. Kolo jsem dostala a cyklistice se věnuji celý život. Myslím, že měl trenér dobré oko, když mě vybral.
Dostanete se na kolo pravidelně i nyní sedm let po ukončení kariéry?
Třikrát, čtyřikrát za týden… Organizuji spoustu akcí… Na Tour de France Femmes pracuji jako ambasador týmu We Love Cycling pro Škoda Auto. Dále se podílím na organizaci různých závodů, pracuji jako konzultantka a ambasadorka, například pro Shimano, vedu i osobní tréninky. A mám syna, jenž v zimě oslavil třetí narozeniny. Začal teď jezdit na kole a já za ním musím běhat.
Kariéru jste ukončila až po čtyřicítce. Jak se vám dařilo udržet se tak dlouho na špici?
Když mi táhlo na čtyřícítku, ztrácela jsem motivaci. Nechtělo se mi v zimě jezdit tří nebo čtyři hodiny trvající trénink. Pořád jsem chtěla závodit, v cyklokrosu jsem patřila do světové desítky, ten rok mě čekal i světový pohár v Německu, ale nechtělo se mi trénovat. Proto jsem si našla trenéra. Říkal, že to v mém věku zažil také a začal trénovat doma na trenažéru. Kompletně jsme změnili trénink, poskládal mi přípravu mnohem efektivněji, namísto čtyř hodin jsem trénovala hodinu a půl. Spousta lidí mě od toho zrazovala, ať to nedělám, že základem je našlapat 150 kilometrů. Nám se ale podařilo vymyslet a vychytat, jak trénovat efektivněji za kratší čas. V té sezoně jsem vyhrála mnoho závodů.
Doporučila byste něco takového i hobby cyklistům?
Stojí za to změnit trénink, zbavit se stereotypů. Tělo potřebuje nový impuls, aby ho to nakoplo. Když budete dělat pořád to samé, nezlepšíte se. Cyklistika vyžaduje spoustu individuálních tréninků, je dobré si najít i jiné sporty, jimiž lze trénink doplnit či vykompenzovat. U mě fungovalo běhání a plážový volejbal. To dodává vašemu tělu a svalům novou sílu.
