Tour de France 2023 má za sebou první blok etap a prakticky každý den napsal zajímavý příběh. Boj o žlutý trikot se podle očekávání smrskl na dva největší favority: obhájce prvenství Jonase Vingegaarda (Jumbo-Visma) a Tadeje Pogačara (UAE Team Emirates). Po devíti etapách vede Vingegaard o 17 vteřin před Pogačarem, třetí Jai Hindley už ztrácí skoro tři minuty.
„Asi se dalo čekat, že to tak bude, protože ti dva jsou prostě jinde. Jsou poměrně vyrovnaní a rozhodovat mohou maličkosti. U Pogačara jsem zvědav, jaká bude v dalších dnech jeho kondice po tom výpadku kvůli zlomenině ruky, u Vingegaarda to bude spíš otázka psychiky. Zatím mi přijde, že se pořád něčeho bojí,“ říká v hodnocení prvního týdne bývalý profesionál František Trkal, nyní trenér juniorů Dukly Praha.
Tadej Pogačar jezdí na Tour de France více hlavou
„Zatím každý z nich střídá lepší momenty se slabšími. Pogačar v jedné etapě chytil zásek, ale další den hned vyhrál a Vingegaardovi úder vrátil. U Pogačara musíme brát v potaz nucenou pauzu po zlomenině ruky při jarní klasice Lutych-Bastogne-Lutych. Nikdo z nás pořádně neví, co mohl a nemohl dělat, ale na kole určitě pořádně nějakou dobu jezdit nemohl. Proto byla jeho forma před Tour velkou neznámou. Nejel skoro žádné závody, jen slovinský šampionát.
Jeden den mu zatím nesedl, ale jinak je na tom dobře. Sám jsem zvědav, co přinesou další dny. Buď se bude ještě zlepšovat, nebo se ten výpadek projeví později a začnou mu docházet síly.
Ale oproti předchozím letům se mi zdá, že Tadej Pogačar jezdí více hlavou. Změnil taktiku, trochu víc šetří síly a bezhlavě neútočí. Podle mě mu to jde k duhu.
Jonas Vingegaard mi přijde trochu vystrašený. Upřímně říkám, že Pogačar je v mých očích větší závodník. Dokáže vyhrát nejtěžší etapáky i klasiky, jede na mistrovství světa, program má nabitý. Vingegaard vše směřuje jen k Tour de France. Má více tréninkových kempů, je to taková systematická příprava na jeden vrchol sezony.
Naštvaný Wout van Aert? Pomoc by mnohonásobně vrátil
Vingegaardův tým si už v jedné z etap prošel i určitou krizí, když Dán odmítl pomoci van Aertovi a ten přišel o šanci na etapové vítězství. Byla tam pak spousta emocí a upřímně říkám, že se van Aertovi moc nedivím.
Kdyby měl Vingegaard srdce bojovníka, stačilo, aby zareagoval na jeden nástup a potáhl kilák nebo dva. Nikdo po něm nechtěl, aby jel pět kilometrů nadoraz pro někoho jiného. Myslím, že Pogačar by to pro kolegu udělal, protože dobře ví, že mu to pak třikrát vrátí…
Je jasné, že Jumbo má hlavní cíl žlutý dres a všechno ostatní musí jít trochu stranou. Jejich tým je fantasticky poskládaný a organizovaný. Přijde mi to jako US Postal za éry Armstronga nebo Sky v době, kdy vyhrával Froome. Každý přesně ví, co má dělat, kdy přijde jeho chvíle.
Bylo to vidět i v té nedělní etapě s dojezdem na kopec. Pogačar takové lidi nemá. Proto si myslím, že by z toho Vingegaard měl vytěžit víc. V závěru nedělní etapy mi přišlo, že se bojí, pořád se ohlížel… Pogačar na něj pár vteřin najel a uvidíme, co to udělá s Dánovou psychikou.
Proč vládne Jasper Philipsen? A zmátoří se Peter Sagan
Ještě bych se rád zastavil u sprinterů. Zatím Tour de France jednoznačně dominuje Philipsen. Je vidět, že je z nich nejrychlejší i díky tomu, že má na rozjíždění spurtů k sobě skvělé lidi v čele s van der Poelem. Kdyby je měl k sobě Cavendish, tak určitě aspoň jednu etapu vyhrál.
Je smutné, že musel po pádu odstoupit z Tour de France. Jednoznačně to byla jeho chyba, chvilková nepozornost. Sám to určitě dobře ví. Rekord Merckxe letos nepřekoná a je otázkou, jestli se ještě zmáčkne a prodlouží si kariéru. Příští rok mu bude 39 a to už bude hodně těžké.
Klobouk dolů, že letos dokázal skončit druhý, pátý a šestý. Když to srovnám s Peterem Saganem, který je o pět let mladší, tak ten je zatím úplně jalový. Nedostal se ani jednou do desítky! Podle mě tomu v přípravě nedával tolik, co by měl. Někde jsem dokonce četl, že už se do těch spurtů trochu bojí. Jak se sprinter začne bát, je to cesta do pekel.“
