Ač úvod „prospal“, stejně byl cílový scénář podle jeho představ. Tadej Pogačar z UAE Emirates XRG slaví triumf z Lutych-Bastogne-Lutych. Jde o třinácté prvenství slovinského cyklisty na některém z Monumentů, pěti nejvýznamnějších jarních klasikách.
„Příliš šancí na vítězství během jara nemám. Moc často nezávodím. A když už jsem na startu, je na mě obrovský tlak. Musím podat dokonalý výkon. Takže oslavit triumf ve výjimečném závodě, jímž je Lutych, pro mě představuje obrovskou poctu,“ vysvětloval Tadej Pogačar obrovskou euforii, kterou prožíval po dojezdu sto dvanáctého ročníku nejstarší jednorázovky planety.
Evenepol v úniku jako hrozba?
V minulosti už Lutych-Bastogne-Lutych vyhrál třikrát v letech 2021, 2024 a 2025. A ročník 2026 se rozhodně nevyvíjel podle představ dvojnásobného světového šampiona. „Událo se toho opravdu hodně,“ smál se Tadej Pogačar v cíli závodu dlouhého 259 kilometrů.
Krátce po startu se totiž od hlavního pole oddělila skupina čítající padesát jezdců, kde byl i jeden z hlavních rivalů Remco Evenepoel z Red Bull Bora Hansgrohe. Postupně náskok uprchlíků narostl až na čtyři minuty. Vítěz z let 2022 a 2023 v tak velké skupině slovinského favorita znervózněl.
„Byl jsem vzadu. Klidný. Uvolněný. A najednou jsem si všiml, že peloton jede hodně rychle. Zvedl jsem hlavu a viděl jsem, že odjela vážně velká skupina,“ popisoval Tadej Pogačar situaci, kterou jeho tým UAE Emirates XRG rozhodně neměl v plánu.
„Měl jsem strach. Celý tým se trošku bál. Věděli jsme, že Remco Evenepoel dokáže odjet z hodně velké dálky. Nenecháváte takového kluka v úniku, nedáváte mu záměrně prostor,“ přiznával pozdější vítěz.
Nicméně jeho týmoví kolegové odváděli na špici skvělou práci. A když se k nim připojili zástupci Decathlon CMA CGM s touhou vytvořit pozici pro svůj klenot jménem Paul Seixas, byli uprchlíci v beznadějné situaci. „Tak velká skupina má i jednu nevýhodu. Spolupráce nikdy nefunguje dobře,“ věděl Tadej Pogačar.
Nakonec dostali uprchlíci prostor celých sto padesát kilometrů. Pak v kopcích, co se staví do cesty pelotonu v Ardenách, promluvily nohy hlavního favorita, jehož následoval Paul Seixas. Francouzský mladíček v dresu Decathlonu, co ovládl Valonský šíp a ohromil výstupem na Mur de Huy.
Kdo vydržel, když Pogačar zaútočil?
Očekávaný výstup v podobě La Redoute se ukázal být opět klíčovým pro celý závod. Jako už mnohokrát. Parťáci Tadeje Pogačara rozjeli tempo, z něhož už nebylo možné útočit. Tedy až na jezdce, co jsou výjimeční. Slovinec zrychlil. Zatímco Remco Evenepoel odpadl, houževnatý Paul Seixas vydržel. „Ale viděl jsem všechno rozmazaně,“ přiznával devatenáctiletý závodník, že si sáhl na dno.
Matador v trikotu UAE Emirates XRG a teenager zastupující novou generaci uháněli do cíle. Rozhodnutí padlo čtrnáct kilometrů před cílem. Ve stoupání Roche-aux-Faucons se na posledních pěti stech metrech Paul Seixas zlomil a Tadej Pogačar uháněl osamoceně pro vítězství.
„Neměl jsem dost sil. Pogačar byl lepší. Ale dojet při premiéře na Lutych-Bastogne-Lutych druhý za mistrem světa je hodně uspokojivé,“ usmíval se v cíli Paul Seixas. Hřát ho jistě musela i poklona od vítěze.
„Předvedl ohromující výkon. Na La Redoute jsem hrábl hluboko do zásobníku sil. A když Paul vydržel, už jsem přemýšlel o sprintu a jeho průběhu,“ přiznával Tadej Pogačar. Nakonec zužitkoval poslední příležitost. „Věděl jsem, že stoupání Roche-aux-Faucons mi vyhovuje.“
Lídr UAE Emirates XRG zakončil výhrou působivé jaro. Z pěti závodních dnů má čtyři výjimečná prvenství. Vyhrál Strade Bianche, Milán-San Remo, Kolem Flander a Lutych. Jen při Paříž-Roubaix byl druhý.
Slovinský šampion ovládl Lutych-Bastogne-Lutych počtvrté v kariéře. Celkem má na kontě už třináctý prvenství z Monumentů. Jednou vyhrál Milán-San Remo, třikrát Kolem Flander, pětkrát Kolem Lombardie. Jediná z pěti největších klasik mu ve výčtu chybí: Paříž-Roubaix. V absolutním pořadí prvenství z Monumentů je na druhé pozici. První zaujímá Eddy Merckx. Belgičan se pyšní devatenácti triumfy.
