Výživa cyklistů se rapidně mění: od gothaje a smažáku až k týmu nutričních specialistů

Autor: Jan Krůta

V dřevních dobách Tour de France si cyklisté dali cokoliv, jen aby pekelné vzdálenosti v hrozném oblečení a na materiálu, který se s tím dnešním nedá vůbec srovnat, vůbec přežili. Jedli to, co bylo k mání: suchý chleba, kus špeku, zapili to panákem a jelo se dál. Často žili z toho, co jim kdo z přihlížejících dal, přesto dokázali vyjíždět ikonické kopce jako Tourmalet nebo Galibier. Od té doby zaznamenala výživa cyklistů neskutečný pokrok.

Dnes mají nejlepší týmy nutriční specialisty, kuchaře, biochemiky. Závodníci dostanou jídelníček přesně na míru podle výsledků testů a požadované hmotnosti. O výživu se starají několikačlenné týmy, všechno je nalajnované. Hlavně před sezonou má skoro každý jídelníček nastavený jinak.

I u nás už se v nejlepších týmech dávno jede na vlně profesionality, ale samozřejmě se to nedá srovnat s elitními stájemi z World Tour. Ale pořídit si prémiové suplementy jako energetické gely, tyčinky a další, to už dnes může v podstatě každý.

Od hranolků a smaženky po kuchařskou alchymii

Ovšem třeba ještě v 80. letech minulého století to zdaleka tak nebylo. „Když jsem byl v nějakých šestnácti ve středisku vrcholového sportu v Lanškrouně, které patřilo k nejlepším, chodili jsme společně jíst do místního kulturáku. Stravu nikdo neřešil. Dostali jsme to, co ostatní lidi, žádný speciální jídelníček pro cyklisty. Polívku, smažák s hranolkami, gothaj… A v mléčném baru jsme si koupili třeba smaženku,“ vzpomíná s úsměvem bývalý profesionál František Trkal, trojnásobný mistr republiky v časovce. „Prostě jsme to brali jako běžnou věc, nebylo to o nějakém podvádění.“

Světová zdravotnická organizace doporučuje sacharidy držet mezi 50–60 % z celkového příjmu energie. © Profimedia.

Ale s postupem času se strava řešila stále intenzivněji. „Když jsem přišel do mužů do tehdejší Rudé hvězdy Plzeň, už jsme byli po všech stránkách více vedeni. Jako junior jsem vážil sedmdesát sedm kilogramů a potřeboval jsem mít ideálně tak čtyři pět kilogramů méně. Stravu jsem usměrnil, už jsme o tom více věděli a jídlo jsme řešili,“ přiznává Trkal, současný trenér juniorů Dukly Praha.

Energetické gely nebo tyčinky začal poprvé naplno používat v tehdejším profitýmu Husqvarna-ZVVZ u Jiřího Ženíška. „Ale už předtím se používal jako rychlý zdroj energie třeba hroznový cukr v tabletách a co přetrvává dodnes, to je coca-cola. Malou colu ať už v průběhu etapy nebo po ní, to frčí stále i mezi nejlepšími světovými závodníky,“ říká Trkal.

To, co cyklistům stačilo třeba před dvaceti lety, už by současným závodníkům přišlo možná úsměvné. „Výživa cyklistů je základ a všechno se strašně moc posunulo a stále posouvá. Dá se v tom udělat kus práce, proto jsou nejlepší týmy obložené výživovými specialisty a doktory. Vyvíjí se neustále nové suplementy stravy, často je to i trochu alchymie. Nikdo vám neřekne, co přesně jejich závodníci berou, jaké vitaminy, jaké doplňky. Ale je to logický vývoj, při té enormní zátěži to bez výživových doplňků a kvalitní stravy na nejvyšší úrovni zvládnout nejde,“ myslí si Trkal.

Výživa cyklistů? Junioři by si klidně dali vlašák…

Řadě závodníků se v tomto směru často pořádně otevřou oči až ve chvíli, kdy se dostanou do kvalitního týmu. Ve světě cyklistiky třeba koluje historka, že když přišel jako bažant Peter Sagan do Liquigasu, stravu příliš neřešil a u snídaně nebo večeře si pořádně naložil to, na co měl zrovna chuť. Když to tehdy viděl jeho hvězdný stájový kolega Ital Ivan Basso, řekl, že takové množství jídla on má na tři dny…

Každý se v tomto směru učí a záleží, co je ochoten od mládí cyklistice obětovat. „Už v těch juniorech na některých závodnících vidím, že jsou to profesionálové se vším všudy. Výživa cyklistů se hodně řeší. Ale zhruba jedna třetina z nich by si k obědu klidně dala vlašský salát a zapila to velkou fantou. Ať si ho klidně dají, ale v říjnu po sezoně. Někteří v tom pořád mají rezervu. Snažím se jim opakovat, že jsou určité základy, které musí všichni dodržovat. Kdo na to nepřistoupí a někde potají se cpe, stejně je velice rychle odhalen,“ je přesvědčen Trkal.

„Já jsem v tomhle směru docela puntičkář, protože vím, že výkon je skládačka nejrůznějších faktorů a strava do toho zapadá. Když se člověk chce prosadit v rámci světa, jen kvalitní trénink nestačí. Když se podíváte, jak jsou vyšvihaní Roglič nebo Evenepoel, tak vidíte, že na sobě makají, protože mají svaly, ale hodně řeší i tu stravu. Jinak by na ty kopce tak dobře nevyjeli. A kdo tohle nepochopí, nemá šanci se prosadit,“ dodává Trkal.