Jako zdroj ohrožení cyklisty obvykle vnímáme terénní nástrahy, silniční provoz nebo deficit schopností pilotáže. Trochu se při tom zapomíná na technický stav kola. Opotřebení některých komponentů a únava materiálu také dokáže připravit jezdci horké chvilky.
Pádem může samozřejmě skončit i zanedbání základního servisu. Málo dotažený představec, proskočení řetězu na ozubení, sjeté brzdové špalky a podobné banální nedostatky umí při nešťastné souhře okolností poslat cyklistu k zemi. Technika však občas vypeče i jezdce, kteří se o kolo starají příkladně. Může to udělat mnoha způsoby.
Rámy už moc nezlobí
Každý z materiálů používaných ke stavbě rámů a vidlic si v cyklistice prošel pionýrskými časy spojenými s problematickou spolehlivostí. S příchodem hliníku začalo období častého praskání a „lámání“ rámů, své dětské choroby ale musel překonávat i kompozit – nejdříve zlobily přechody mezi karbonovými trubkami a hliníkovými spojkami, později se značky občas potýkaly s kvalitou celokarbonových produktů.
Ať už jde o slitiny kovu nebo kompozit, jsou dnes tyto potíže minulostí a prasklina na rámu nebo vidlici způsobená běžným používáním představuje vzácnost. Výrobci se s materiály naučili pracovat a zároveň nemají chuť riskovat svou pověst.
Přesto není na škodu rám a vidlici čas od času prohlédnout, třeba při generální očistě kola. Zvlášť u starších kovových rámů se zaměřte na vlasové praskliny ve svarech a jejich okolí, v oblasti vrcholu sedlové trubky, okolo misek hlavového složení a podobně.
U kompozitových nemá podobné snažení valný význam – praskliny většinou znamenají jen poškození laku, který není stejně pružný jako materiál. Jiná situace nastává po těžkém pádu, tehdy byste měli kolo prohlédnout důkladněji. Na kovovém rámu hledejte kromě prasklin také promáčkliny či vypoukliny, u kompozitu prozkoumejte postižená místa tlakem nebo poklepem kovového nástroje.
Pokud chcete mít větší jistotu, nebo dokonce objevíte mechanické či akustické odchylky, konzultujte problém s odborníky na opravy rámů. Diagnostika kompozitu je náročná disciplína a často nezbývá, než se spolehnout na jejich zkušenosti a doporučení.
Jsou řídítka věčná?
Oblíbeným předmětem diskuze bývá preventivní výměna komponentů, jako jsou řídítka, představec, sedlovka nebo rohy. Přestože i technologie výroby těchto dílů pokročily, rozhodně nejsou nesmrtelné. Sváteční uživatelé asfaltových pruhů cyklostezek nemusí mít z možného selhání strach, pokud ale jezdíte pravidelně, měli byste zbystřit.
Dlouhodobé cyklické namáhání materiálu příliš nevadí, když se ale spojí s extrémní zátěží při dopadech skoků, spurtech, pádech a podobných událostech, může komponent bez varování prasknout.
Na bezpečnost hliníkových komponentů mají velký vliv také různé škrábance a vrypy, z nichž se může prasklina „rozjet“. Specifikem silničních hliníkových řídítek je navíc možnost koroze způsobené potem prosakujícím omotávkou. Například značka Ritchey proto ve svém manuálu doporučuje omotávku každoročně měnit.
Ve stejném dokumentu najdeme i všeobecné doporučení, že karbonové komponenty mají podobně jako ostatní díly na kole omezenou životnost a měly by být preventivně měněny, například jednou za tři roky. Tento údaj je hodně orientační – profesionální závodník je nejspíš vymění každou sezonu, hobík mnohem později. Pokud ale řídítka na vašem kole „kroutí“ již druhou nebo třetí dekádu, není to ideální stav.
Výměna uvedených dílů by měla následovat také po každém větším pádu, zvlášť u karbonu totiž nemusí být poškození viditelné pohledem. Nejste-li si jistí, konzultujte stav s odborníky.
Ještě jedna rada by měla zaznít – při montáži dodržujte předepsané utahovací momenty. Neplatí to jen o řídítkách, představci a sedlovce, ale právě tady dokážou přetažené šrouby napáchat nejvíc škody. Selhání šroubu nebo stěny těchto komponentů způsobuje vždy velmi nepříjemné karamboly.
Fatální praskliny se mohou objevit také na dalších místech – na středových osách, klikách, osách pedálů, ližinách sedla a jinde. I zde naštěstí platí, že problémy jsou dnes mnohem méně časté než v minulosti. Těžko říct, zda je to pokročilejšími výrobními technologiemi nebo zrychlením vývoje, kdy komponent morálně zestárne a je vyměněn dříve, než stihne zkolabovat.
Přehlížené ráfky
Závěrem se zastavme ještě u jednoho problematického a zároveň nosného dílu. Spousta jezdců s ráfkovými brzdami si pochvaluje jejich jednoduchost a servisní nenáročnost spočívající ve snadné výměně brzdových špalků. Jenže brzdění neopotřebovává pouze směs špalků, ale také samotný ráfek. Už po pár tisícovkách kilometrů bývá patrný konkávní tvar brzdné plochy.
Když opotřebení přesáhne kritickou mez, může dojít k odtržení oslabených boků ráfku tlakem vzduchu v plášti. Buď je proces pozvolný a prozradí jej přibrzďování vyvalené stěny ráfku, nebo materiál praskne naráz za doprovodu efektní exploze duše. V nejhorším případě se rozšířený ráfek zablokuje v čelisti, což je zvláště nepříjemné u předního kola.
U ráfkových brzd tedy při výměně špalků kontrolujte stav brzdných ploch – jakmile se začnou boky rozevírat, okamžitě ráfek vyměňte. Kotoučové brzdy tento problém řeší, i zde je ale potřeba sledovat stav disků. Jejich výměna se doporučuje v okamžiku, kdy tloušťka kotouče klesne pod cca 1,5 mm (hodnota se liší u jednotlivých výrobců). Případy úplného zborcení rotorů jsou však na rozdíl od ráfků vzácné.
