Cyklistika je krásná věc. Díky místům, na která vás zavede, pro ty příběhy, co přináší. Je to taky docela společenský sport. Na skupinové vyjížďky, když budete pátrat, narazíte možná každý den v každém větším městě. A přeci… Rádi bychom se teď zamysleli nad cyklistickou samotou. Proč je nejlepší jezdit na kole o samotě?
Ač společenská, může být cyklistika taky velmi individuální aktivitou. Na rozdíl od jiných týmových sportů, jako je třeba fotbal, se můžete zacvaknout do pedálů a vyrazit za dobrodružstvím sami bez dalších deseti spoluhráčů.
Abychom se špatně nepochopili, skupinové jízdy a setkání s přáteli mají své kouzlo. Někdy ale není nic lepšího než se vydat na vlastní pěst. A tady jsou důvody, proč je možná i pro vás samota jasnou volbou.
Můžete si vybrat svoji cestu
Tahle flexibilita je asi největším bonusem oproti skupinovému švihu, kde je trasa obvykle stanovena předem. Vyrazit jen tak bez cíle za objevováním má své kouzlo. Jde o svobodu a příležitost rozhodovat se až ve chvíli, kdy je rozhodnutí opravdu nutné.
To samozřejmě nebude fungovat, máte-li velmi omezený čas a potřebujete přesně vědět, kdy se vrátíte. Ale krása tohoto přístupu spočívá v tom, že můžete jen tak plynout. Jako ta silnice mířící do kopců po vaší levici. Tak hurá do toho! Kam vás asi zavede? A pokud se cítíte unavení, můžete se jednoduše otočit a vrátit se domů.
Můžete si vybrat, kdy vyrazíte
Znáte ty srazy v deset na mostě, u kavárny, před cedulí. Spěcháte, protože dochvilnost je výsada králů, a když jste na místě, s rozhořčením si čtete zprávy od kolegů: Sorry, drobné zpoždění.
Stanovený čas může být skvělý pro jezdce, kteří bojují s motivací, zvláště ve studených nebo pošmourných dnech. Ale volba vaší hodiny H je nakonec tím největším luxusem. Zažili jste někdy na kole východ slunce a zcela prázdné silnice? Nebo švih, když všichni známí sedí v kancelářích? A co adrenalin mezi lesní faunou po setmění?
Diktujete si tempo
Bojujete vnitřně i navenek s tím, že skupinové jízdy jsou příliš rychlé, nebo příliš pomalé? Pokud vyrazíte sólo, máte přesně tohle pod kontrolou. Není horší pocit než se snažit jet ve skupině, kde všichni jako blázni dupou do pedálů, a snažit se u toho konverzovat. Zvlášť pokud na začátku zaznělo, že nás čeká easy ride alias kecačka. Totéž lze říci o příliš pomalém tempu, kdy někteří silnější jezdci mohou být lehce frustrovaní z toho cyklistického plížení plazení vpřed.
Do kopce rychle, po rovině kochání. Nebo naopak. Anebo úplně jinak, prostě po svém, podle fyzických možností, podle chuti. A ne tak, jak velí ti příliš ambiciózní, nebo naopak nedotrénovaní kolem.
Je to bezpečnější
Mít vedle sebe zkušené jezdce schopné poskytnout pomoc je vždy pozitivní věc. A to není řeč jen o technických potížích. Komukoliv se může stát nehoda, pád, což v silničním provozu nebo i kdesi v lesní samotě nemusí skončit dobře. V tom jsou parťáci nenahraditelní.
Samotné skupinové ježdění však skrývá vlastní rizika. Ti méně sebevědomí/zkušení mohou být při pilotáži nepředvídatelní a nehoda po kolizi s nimi nebo když neupozorní na překážku, výmol, kanál není vyloučena. O samotě sice ztrácíte kouzlo háku, ale vyvažuje ho vyšší bezpečí. A za případný pád pak můžete spílat jen sami sobě.
Sólo jízda ale může být bezpečnější i díky pokroku v cyklistických technologiích. Na kolo sice zpravidla vyrážíme proto, abychom se odpojili. Ale některé cyklo počítače už dokážou signalizovat nehodu a zavolat nouzovým kontaktům.
Na kole o samotě? Můžete vypnout
Cyklistika přináší volnost, únik od rušných chvil každodenního života, který může být občas stresující. Po náročném dni v práci může být tou nejlepší terapií naskočit na kolo, vyrazit na čerstvý vzduch a vyčistit si hlavu. Od všeho a… od všech.
A příště, pokud jsme vás nepřesvědčili o výhodách cyklistického poustevničení, se zase můžeme zamyslet nad opakem. Tedy jestli nemá stejný počet plusových bodů to, když se kolem motají další cyklisté ve skupině. Protože jak zaznělo v úvodu – cyklistika je veskrze společenský, týmový sport, ne?
titulní foto: Pixabay
