Kašlu na to! Nemám zapotřebí všechnu dřinu a odříkání. Ukončím kariéru. Hodně černé myšlenky měl Remco Evenepoel, cyklista týmu Soudal Quick Step, když během jara absolvoval rekonvalescenci po prosincovém pádu. „Byl jsem na dně,“ přiznal pětadvacetiletý Belgičan, než se vrhnul po více než šesti měsících do závodního kolotoče. A byl to návrat se vší parádou: ve spurtu Brabantského šípu porazil Wouta van Aerta.
Dvojnásobný olympijský šampion z Paříže 2024 měl třetí prosincový den trénink v nohách a vracel se k domovu. Jenže nepozorný řidič poštovního vozu otevřel dveře a úřadujícího mistra světa v časovce sestřelil. Následky? Zlomenina ruky, lopatky, ramene a žeber.
„Není to první velká havárie, která mě potkala,“ ujišťoval po předvánoční kalvárii. Nenarážel jen na pád v Baskicku v dubnu 2024, ale třeba na děsivou nehodu při závodě Kolem Lombardie v srpnu 2020, kdy nezvládl technický sjezd, trefil kamenný most a sletěl do hluboké strže. Jako zázrakem vyvázl „jen“ se zlomenou pánví a pohmožděnými plícemi.
Byl jsem na dně, přiznal Remco Evenepoel
Jenže po třetím místě z Tour de France 2024 a následných dvou zlatých olympijských medailích byl v odlišné pozici. Velká očekávání měl tým, který se rozhodl změnit strategii. Vlčí smečka, jejímž členem byli ještě nedávno i Zdeněk Štybar či Petr Vakoč, místo sbírání etapových či klasikářských vítězství vsadila na bitvy pro celkové pořadí s jasným lídrem, jímž nemá být nikdo jiný než Remco Evenepoel. I fanoušci byli netrpěliví. Stejně jako samotný závodník.
„Vedl jsem nejtěžší bitvu mého dosavadního života. Uvažoval jsem o konci kariéry. Pochyboval o budoucnosti. Fyzicky i psychicky jsem byl na dně. Prožíval jsem mnoho frustrace, došlo i na slzy,“ vyznal se belgický borec, jenž k cyklistice přesedlal od fotbalu teprve v sedmnácti letech. Klíčovou postavou jeho comebacku k závodění byla manželka Oumi Rayane. „Přežít se mnou celé temné období nebylo snadné. Každý den mě něco naučila. Zejména zůstat soustředěný a šťastný.“
Šest týdnů po pádu a operaci Evenepoel nemohl jezdit na kole. V průběhu rekonvalescence se navíc ukázalo, že v pravém rameni jsou poškozené nervy. „Kdybych byl basketbalista, tenista nebo volejbalista, moje kariéra by skončila,“ přiznal Remco Evenepol.
Právě tento problém byl zdrojem všech pochybností. „Vůbec jsem netušil, kolik času budu potřebovat k léčbě. Neměl jsem žádné datum, k němuž bych se upnul,“ popisoval belgický cyklista.
„Když je člověk zraněný poprvé, má plno energie k okamžitému návratu. Při druhém karambolu už nadšení směrem k práci potřebné pro comeback slábne. A jestliže přijde těžké období potřetí v krátkém sledu, je to špatné. Člověk pochybuje. Říkal jsem si, jestli chci ještě jezdit? Zda za to všechno utrpení stojí,“ pronesl upřímně jezdec formace Soudal Quick Step.
Bude Tadej Pogačar nad jeho síly?
Zdál se mnohem pokornější ve srovnání s obdobím před zraněním. A přiznal, že jako motivace sloužily i jarní spektakulární bitvy Tadeje Pogačara a Mathieu van der Poela. „Dávali mi chuť jít ještě hlouběji přes svůj limit. Jsem šťastný, že mohu znovu závodit, přestože ještě určitě není moje forma stoprocentní,“ přiznal Remco Evenepoel před Brabantským šípem. Měl za sebou těžké čtyři měsíce, které měly daleko k narýsovanému ideálu v přípravě na Tour de France 2025.
Do prvního závodu nastoupil se zatejpovaným ramenem. „Ještě není stoprocentně uzdravené, ale v cyklistice jsou klíčové nohy. Na kostkách však potřebuji, aby tělo absorbovalo nerovnosti, proto mi fyzioterapeuti rameno zpevnili. Je pak stabilnější,“ vysvětlil.
„Vždy je těžké vypočítat, jak velký je můj tréninkový deficit. Na kolo jsem sedl až první únorový den. A první měsíc to nebylo o žádné velké intenzitě,“ krčil rameny. Triumf ve spurtu závodu proti rivalovi mu však dodal sebevědomí.
A teď Remco Evenepoel doufá, že bude schopen obstát i v konkurenci slovinského šampiona Tour de France. Zejména při Monumentu Lutych-Bastogne-Lutych, který ovládl v letech 2022 a 2023. Dva triumfy z let 2021 a 2024 má právě i Tadej Pogačar. „Zůstává inspirací ho sledovat. Snažím se ho příliš neanalyzovat. Ale chci se učit z jeho stylu, abych byl schopen ho porazit. Ale Pogačar je možná nejlepším jezdcem od dob Eddyho Merckxe, takže to nebude snadné. Nicméně můj tým mě platí, abych ho porazil,“ usmál se Remco Evenepoel.
