Pokud jste přenos vypnuli hned po dojezdu s tím, že zábava skončila, vězte, že show pivní klasiky Amstel Gold Race pokračovala. Je už tradicí, že muži na pódiu dostávají pohár holandského piva od sponzora závodu. Zatímco dva medailisté zůstali profíky (nebo suchary?), Tadej Pogačar se do toho zase jednou opřel.
Snad za to mohla únava z 260 kilometrů, ale ani vítěz Skjelmose ani třetí Evenepoel nebyli v párty módu. Jen si se Slovincem přiťukli, aby měl sponzor snímek do své ročenky, a pivo odložili bokem. Zato mistr světa, který sice na pásce svůj boj prohrál, se v rychlosti vypití piva stal králem. Svoji pintu vyzunkl do dna, až na něj zbylí dva z pódia nevěřícně hleděli.
Pivo jako sociální mazivo
Pivo a cyklistika je dokonalé spojení, jak na stejném místě před 12 lety potvrdil Roman Kreuziger, vítěz Amstelu 2012. Jak svého času dokazovalo spojení týmu Quick-Step s belgickým pivovarem Maes. Nebo jak před pár lety ukázal etapový závod Arctic Race of Norway, který vítězi jedné rychlostní prémie věnoval 400 litrů piva značky Mack, tedy nejsevernějšího pivovaru na světě. Nealko samozřejmě!
A vy nám asi taky potvrdíte, že není nic lepšího než vychlazené pivo po jízdě během horkého letního dne. Tedy v případě, že už nás další kilometry pak nečekají. Všechno ostatní je hazard. Spojení cyklistiky a piva má ale mnohem hlubší kořeny.
Znáte to, když se po švihu zpocení a příjemně utahaní rozpliznete v židličce zahrádky s pocitem, že si jedno zasloužíte. Posezení se nese ve znamení živé debaty o zážitcích z jízdy, přičemž pivo slouží nejen jako osvěžení, ale i jako sociální mazivo. Pomáhá rozhýbat řetěz cyklistických příběhů.
Tato scéna, nadčasová a neodmyslitelně spojená s létem, je pro mnohé z nás cennou součástí cyklistické sezony. Hospody a pivo se stávají pravidelným bodem víkendových vyjížděk.
Jak se dvě odlišné kultury spojily?
Podívejme se, jak se cyklistika a pivo – dvě na první pohled odlišné kultury – propojily. Odpověď je třeba hledat hluboko v historii, protože spojení piva a cyklistiky má dlouhou tradici. Ve skutečnosti je vztah cyklistiky k alkoholu starý téměř jako samotný sport.
V počátcích Tour de France závodníci zastavovali v barech pro „občerstvení“ během etapy. Maurice Garin, první vítěz Tour, byl v roce 1903 poháněn silným červeným vínem, kávou, šampaňským a ústřicemi. A vyhrál s náskokem téměř tří hodin.
V Belgii se kultura cyklistických klubů a pití piva vyvíjely ruku v ruce. Ve Flandrech bylo běžné jezdit na kole do barů a tento zvyk přetrval dodnes. Největší úlet pivně-cyklistické kultury představuje cyklokros. Tam vyrůstají fanouškovské stany tak, že závodníci projíždějí přímo skrz ně, zatímco lidé jedí hranolky a pijou pivo. Nebo ho už alkoholem unavení lejou po závodnících.
Pivo není ideální na hubnutí
Nobelovu cenu by si mělo nárokovat Německo, kde jeden hostinský v Bavorsku vymyslel v roce 1920 radler, mix piva s limonádou. Ale opravdu, jak říká tradice, to bylo proto, aby uhasil žízeň skupiny cyklistů? Název pivní směsky, v němčině cyklista, k tomu svádí. Ať už je to pravda nebo ne, můžeme být v horkém odpoledni vděční, že toto pivo s nízkým obsahem alkoholu někdo vymyslel.
Dnes se cyklistikou inspiruje řada pivních značek. V pivovaru Moab Brewery v Utahu vzniká Ale s názvem Derailleur (přehazovačka), v Belgii znají Kwaremont, ležák i slavný kopec klasiky Kolem Flander, a o roli Amstelu v cyklistice už řeč byla.
Pití a cyklistika nesou svá rizika. Ačkoliv je úmrtnost cyklistů způsobená alkoholem nízká, riziko stále existuje. Takže s rozumem a domů vlakem! A co ti, kdo to berou se zdravím a kondicí vážně, je pro ně pivo špatný nápad? Ne nutně. Lehká piva mohou být po fyzickém výkonu účinným prostředkem k rehydrataci. Pamatujte ale, že i jedna desítka obsahuje asi 180 kcal. Což není úplně ideální při snaze zhubnout.
