Zvládá dvě školy současně! Střední na základě individuálního plánu, intenzivně pak vysokou školu cyklistiky v nizozemském týmu Picnic PostNL. Český závodník Pavel Šumpík nastoupil v osmnácti letech do development sestavy jedné z nejúspěšnějších formací World Tour. Dvouletý kontrakt má být předehrou smlouvy, která rodáka z Pardubic zavede mezi cyklistickou elitu, o níž sní.
Úřadující český juniorský šampion v časovce i hromadném závodě už absolvoval sedmidenní etapák ve Rwandě, vyhlíží Paříž-Roubaix do 23 let, následně Lutych-Bastogne-Lutych stejné kategorie, a pak Giro NextGen jako vrchol jara. Hodně pestrý kalendář má ale opodstatnění, jak vysvětluje mladý český cyklistický reprezentant v rozhovoru pro We Love Cycling.
Do sezony jste vstoupil dosud největším etapovým závodem kariéry a ještě na africkém kontinentu. Jaká z vašeho pohledu byla Tour du Rwanda?
Šlo o hodně zajímavou zkušenost a pro mě mimořádně specifický závod. Nikdy jsem nejel sedmidenní etapák. Povedl se mi prolog, při němž jsem skončil šestý a následně jsem jel dvě etapy v trikotu pro nejlepšího mladíka, což byl příjemný bonus. Ale jinak jsem hlavně pracoval pro týmové kolegy a třeba rozjížděl tempo do kopců. Z celkového pohledu nebylo vlastně nic, jak jsem byl zvyklý. Ve startovní listině bylo hodně reprezentačních týmů z Afriky. Moc jsme nevěděli, co můžeme čekat. Navíc se jelo ve vysoké nadmořské výšce, s čímž jsem neměl zkušenost. Jako tým jsme tvořili závod a myslím, že se nám vystoupení ve Rwandě vydařilo.
Podle čeho vám nový tým skládá kalendář závodů?
Domluva s vedením zní, že se nebudu zaměřovat na časovku ani vyloženě třeba vrchařské závody. Spíše se soustředíme na celkový rozvoj. Během dvou let, na které jsem podepsal smlouvu, by mělo vyplynout, v čem jsem nejsilnější. Trenéři mi závody hodně pečlivě vybírají. Kalendář je členitý a pestrý. Mohu se ukázat bez velkého tlaku, což je super.
Je možné nebýt pod tlakem, když je ve hře kontrakt ve World Tour po boku hvězd jako je Romain Bardet, Warren Barguil, Fabio Jakobsen, Pavel Bittner či John Degenkolb?
Chci jít krok za krokem, nehledím tak daleko. Ale pochopitelně udělám vše, abych uspěl a prosadil se do prvního týmu. Celá organizace je hodně propojená. Na prvním soustředění v lednu jsme byli společně s kluky z World Tour. Tréninkové kempy jsou vlastně společné. A kalendář je plný závodů, kde jsou sestavy složené závodníky z našeho devotýmu a doplněné třeba o dva kluky z World Tour formace. Nebo se naopak někde objeví ve startovce s našimi nejlepšími závodníky některý z kluků ze záložního týmu.
Tuší Pavel Šumpík, zda takovou příležitost rovněž dostane?
Existuje mnoho proměnných. V první části sezony pojedu klasiky do třiadvaceti let, vrcholem by mělo být Giro NextGen. Obsazení nás mladých do velkých závodů nejde říct dopředu, protože bude záležet na formě každého jednotlivce. Na zdravotních potížích kluků napříč týmem. Vše je otevřené a záleží jen na mně.
Tým má zázemí v nizozemském Sittardu. Pendlujete mezi domovem a centrem Picnic PostNL?
Většinu času trávím na týmové základně. Ale musím cyklistické povinnosti zvládat se studiem na gymnáziu Doktora Emila Holuba v Holicích, takže plán je vždy čtyři týdny v Nizozemsku, a pak čtrnáct dnů doma. Na škole mi vychází vstříc a mám individuální plán s předepsanými testy z každého předmětu. Musím přiznat, že nejsem úplně studijní typ a hasím školní povinnosti na poslední chvíli.
A ty cyklistické zvládáte s přehledem? Nebo šlo o velký šok po přesunu z Česka?
V akademii Romana Kreuzigera jsem zažil podobný přístup. Vlastně jsme měli vše nastavené téměř totožně, tudíž jsem měl adaptaci na prostředí v Picnic PostNL ulehčenou. Hodně se dbá na dochvilnost. Lepší přijít o pět minut dříve, než o minutu později. Disciplína je všeobecně velmi zásadním prvkem v celém systému, stejně jako týmový duch. Jde o maličkosti, které ulehčují práci všem. Měl jsem od trenérů zpětnou vazbu, že byli překvapení z mého pohodového začlenění. Ale pro mě jde o automatické věci, nad nimiž se ani nepozastavuji.
Prozradíte, co ještě vnitřní řád týmu zahrnuje?
Velmi důležitý je přístup k plnění tréninkových povinností. Chování během závodů, ale i na tréninkových kempech a na veřejnosti. Vyžaduje se aktivita směrem k týmu. Na konci každého dne sepisujeme krátkou zprávu, jak jsme se cítili během tréninku. Ty pochopitelně nahráváme do týmového systému a denně dostáváme od trenérů zpětnou vazbu, v níž je vyhodnocení našeho dne na kole. Jde o pokyny, v jakých zónách a na jakých wattech jezdit. Zda jsme intenzitu přeháněli a máme druhý den ubrat, nebo naopak zda je třeba přitlačit.
Zvládá Pavel Šumpík v osmnácti odloučení od rodiny?
Máme týmovou řadovku. Každý z kluků má k dispozici jeden apartmán. Sám si vařím, uklízím, peru. Pečuju o kolo. Jde o velkou zkoušku, ale všechno je zaměřené na cyklistiku. Bez přehánění mohu říct, že žiju cyklistikou nonstop. Zásadní je trénink a regenerace. Když netrénujeme, stejně se s dalšími závodníky sejdeme a řešíme cyklistiku. Někdy pochopitelně dojde i na jiná témata, ale jde o problémy, co ve skutečnosti problémy nejsou. Ve finále se stejně všechno stočí k cyklistice.
Je velkou výhodou z hlediska přípravy být pořád ve skupině s dalšími parťáky a nenajíždět kilometry individuálně?
Jsem za danou možnost nesmírně rád, protože si vytváříme lepší partu, což se následně promítá v závodech. Podle typu tréninku se domlouváme s ostatními závodníky na tréninkových skupinách. Určitě jde o příjemnější variantu, než kdybych trénoval doma sám. Navíc nemusím tolik cestovat. Během čtyři týdny trvajícího bloku před Paříž-Roubaix jsem jel dva závody a měl soustředění. Kdybych měl cestovat z domova, plýtval bych energií, což si nemohu dovolit. Všechno podřizuji závodní kariéře a cestě s jasným cílem.
