Jsou něco jako svaté přikázání v sedle kola! Cyklistická pravidla pro skupinové jízdy představují nepsaný zákon. Nebo snad ne? Také máte občas pocit, že jste ve vaší partě jediný, kdo nevytrousil z hlavy význam pojmů, jimiž se pravidelně v balíku oháníme?
Tak jenom na startu jara krátká rekapitulace, aby cyklistická pravidla úplně nezapadla. A zda budou představovat nepsaný zákon, je už jen na vás…
Hlavně v úvodu sezony se ze všech stran ozývá: jedeme No drop ride. Tedy v překladu švih, při němž se jede pohodové tempo, kdy nikdo ze skupiny nevypadne, aby nemusel s chabou kondicí na začátku sezony tahat na větru sám. Realita však nezřídka bývá taková, že jde o pomyslnou soutěž, koho utrhneme prvního?
Velmi často je zejména v proměnlivém aprílovém počasí slyšet tvrzení, že pršet určitě nebude. Ve skutečnosti se jen výjimečně vrací skupina suchá a s trikoty, které nejsou potřísněné od špíny povalující se na cestách či bahna na stezkách.
Cyklistická pravidla aneb jízda v zóně 2
Káva patří k cyklistice od nepaměti. Nejslavnější hvězdy historie jezdily v dresech týmů sponzorovaných giganty specializujícími se na černý nápoj. V moderním pojetí se přidala ještě nějaká ta dobrota v kavárně. A odtud výraz coffee ride. Tedy pohodička na kolech se zastávkou či zastávkami na espresso a dortík. Ve skutečnosti jde mnohdy o jízdu, kdy se jede na plný plyn od prvních metrů až do úplného konce švihu.
Jízda v zóně 2 je něco jako mantra pro trénink. Většinu tréninku na kardiovaskulární kondici je vhodné provádět v rámci této zóny. Jenže ve skupině se často zapomíná… Výsledkem je totální šrot, v krajním případě nasazení s označením „satanův hněv“. Jen u toho většina zúčastněných předstírá, že je úplně v pohodě.
Obdobou je pojmenování jízdy Endurance Ride. Tedy něco jako vytrvalostní jízda. Prostě pomalu točit nohama, aby se člověk zdokonalil a budoval základ vytrvalosti. To je teoretická část. Skutečnost? Jízda na krev!
K tréninkovým specifikům nezbytným pro každého cyklistu patří pochopitelně recovery ride. Kupříkladu po intervalových trénincích nebo závodech se zařazuje tato fáze, kdy se svaly cyklistů mají zotavit. Snadno se však může stát, že reálně se octnete na švihu, který je nejrychlejší jízdou týdne, protože ego každého ve skupině je víc, než cyklistická pravidla.
Social ride jsou velice populární. Organizovaným způsobem se sejde parta lidí, která má stejného koníčka, tudíž je o čem klábosit. Vždyť novinek je spousta. Ať už v profesionálním pelotonu, na amatérské úrovni nebo třeba z hlediska techniky a oblékání. Jenže i tady se najdou dravci, kteří ne vždy ctí cyklistická pravidla. A tak se social ride promění v ponuré ticho, protože všichni jedou na limitu.
Není kde zabloudit
Zejména mezi bikery se pravidelně ozývá hláška „je to určitě celé sjízdné“. Pochopitelně ve sjezdech nikdo nechce kolo nosit, protože klesání je přece za odměnu. Nezřídka je opak pravdou a po drsném výšlapu následuje ještě drsnější sešup dolů takovým terénem, že buď musíte mít posunutý práh vnímání nebezpečí nebo dokonale zvládnutou techniku a kolo nejvyšší kvality, abyste si troufli.
S tím souvisí tvrzení „tady to znám, není kde zabloudit“. Výsledkem jest dříve či později civění do mapy na mobilním telefonu, protože se ocitneme ztraceni v čase i prostoru. Logicky se pak kumuluje únava, protože objem původně plánovaných kilometrů je výrazně vyšší. Nikdy se tudíž nenechte uchlácholit hláškou, že „odsud je to jenom kousek“, protože vás velmi pravděpodobně čeká ještě pár desítek minut v sedle.
Nemluvě o nastoupených metrech. Jakmile se totiž jednou ztratíte, těžko přece můžete znát profil trasy. Tudíž bude-li někdo tvrdit, že už to bude poslední kopec dne, zbytečně nevystřílejte všechnu energii, neboť většinou výškových metrů bude ještě výrazně více.
Když se loví KOM
A co se týče stoupání… Také vás těší, když je kopec jenom krátký a s mírným sklonem? Pochopitelně. Co na tom, že ve skutečnosti jde o nekonečný výstup a průměrný sklon neklesne pod sedm procent.
Rovněž jste nadšení, když se domluvíte s kamarády, že si dáte v neděli po obědě jenom takový lehký „easy spin“ pro vytočení nohou? Naplní se pak dohoda? Nebo je realita zcela odlišná a odpoledne se promění v nedělní štvanici, při níž se sprintuje na cedule a loví osobní rekordy v segmentech na Stravě, v horším případě dokonce někdo vyhlásí útok na KOM? Pak se každému uleví, když lídr skupiny zahlásí „za pět minut jsme tam“… Nebo snad ne? Čeká ještě další štvanice?
Cyklistická pravidla pochopitelně pamatují i na tyto „nadšence“ bez pudu sebezáchovy. Proto se jasně stanovuje, že se jede short ride, tedy krátká jízda. Jenom tak pro pořádek, co je krátká jízda? Sto? Sto padesát? Nebo snad dokonce více?
Našli jste svoje cyklistická pravidla, která dodržujete nebo naopak pravidelně porušujete? Ať je to jakkoliv, hlavní je, že jezdíte…
