Nikdy na silnici nic nedokážeš! Patříš na dráhu. Nedůvěry a výsměchu si užil až běda. Bradley Wiggins, původně dráhový cyklista, však všem pochybovačům vytřel zrak. Jako první Brit v historii vyhrál Tour de France. V kombinaci s pěti zlatými olympijskými medailemi se stal celebritou, která se pro rok 2025 stává ambasadorem Škoda WeLoveCycling a Kopcovité L’Etape Czech Republic by Tour de France! Ale jak těžký byl přerod z dráhového supermana na krále maillot jaune?
Bradely Wiggins byl možná nejlepší jezdec světa ve stíhačce. Mnozí jej označovali dokonce za nejlepšího stíhače v historii dráhové cyklistiky. Ovšem fanoušci a široká veřejnost rodáka z belgického Genku považovala „jen“ za dráhového cyklistu. Nikdo nevěřil, že může uspět na silnici. Poprat se s deštěm. Větrem. Velehorami. Pády. „Silniční cyklistika je prostě jiný level než kroužení po oválu,“ slyšel ze všech stran.
Se silnicí Bradley Wiggins jen koketoval
Přesto britský závodník se silničním pelotonem neustále koketoval. Nejprve jen maličko a velice obezřetně. Není divu. Vždyť jako reprezentant, přesněji elitní reprezentant Velké Británie v dráhové cyklistice, mohl na úspěch v královské cyklistické disciplíně myslet těžko. Sezona předcházející bojům pod pěti kruhy je zasvěcena nominačním závodům. V olympijském roce pak o nějakém experimentování už vůbec nemůže být řeč. A když jste úspěšný, nebo dokonce superúspěšní jako byl Bradley Wiggins, a neodříkáte si radosti běžného života, pak je rok po olympiádě pěkná jízda. „Po úspěchu v Aténách jsem ztratil dva roky života,“ přiznal v autobiografii. Narážel na fakt, že na čas se jeho život proměnil v jeden velký flám.
Reálně zkrátka neexistuje prostor pro vážné zaměření na silnici. Vždy jde jen o takové laškování. A tak Wiggins putoval rok co rok do jiného týmu, jehož vedení bylo nadšené, že získalo olympijského šampiona. Pro sponzory skvělé spojení. Sedm týmů v rozmezí sezon 2001 až 2009 naprosto výmluvně charakterizuje realitu. Takže když poprvé zkusil Tour de France, psalo se léto 2006 a šestadvacetiletý Bradley Wiggins měl daleko k ideální formě. Starou dámu opustil s mankem tři hodiny a 25 minut na vítěze.
„Moje sebevědomí při návratu domů bylo nulové. Vlastně neexistovalo nic, o čem bych si mohl říct, že se to vydařilo,“ přiznal pro server Cyclingweekly Bradley Wiggins.
Znechucený z vlastního týmu
Takže vyvstala zásadní otázka, zda je možné vyladit motor dráhaře pro tři týdny trvající bitvu? Když se o rok později vrátil na Tour de France, nevedlo se britskému závodníkovi o mnoho lépe. Byl průběžně na 131. pozici po šestnácti etapách, než jeho stáj Cofidis odstoupila ze závodu. Týmový kolega Cristian Moreni měl pozitivní test na testosteron. Policie tehdy prohledala pokoje všech jezdců týmu a všichni museli na výslech.
Wiggins byl znechucený. O rok dříve ostře odsoudil Landise, vítěze Tour de France, za užívání nedovolených látek. Doufal, že v jeho blízkosti se doping nikdy neobjeví. Navíc byl britskými médii označován za bojovníka proti užívání nedovolených látek.
Pustil se do dráhařské přípravy na olympiádu v Pekingu. A když sledoval v létě 2008 bitvu lídrů při jedné z etap Grande Boucle, trenér Shane Sutton pronesl k britské dráhařské hvězdě: „Neexistuje důvod, abys tam s nimi nemohl jet.“ Bradley Wiggins měl velké pochybnosti. Dvě negativní zkušenosti byly příliš velkou ranou pro sebevědomí muže naučeného vyhrávat.
Olympiáda v Pekingu představovala další zlatý výlov. Ale místo relativního klidu si v devětadvaceti letech Bradley Wiggins vysnil přestup na silnici. Problém byl, že v jeho týmu Columbia měl být jen „rozjížděčem“ spurterského vlaku pro Marka Cavendishe. „Věděl jsem, že dává logiku postavit tým kolem Cava. Ale chtěl jsem prostor pro sebe,“ odmítal, že by osnoval revoltu proti kamarádovi.
S váhou dráhaře na Tour?
Měl totiž jeden zásadnější problém, než volnou pozici v týmu. Aby mohl bojovat o elitní desítku nebo dokonce o vítězství na Tour de France, potřeboval redukovat váhu. Dramaticky redukovat. Při olympijských hrách závodil s hmotností 82 kilogramů. Ale jako vítěz Grande Boucle? Nemožné.
Když jel Wiggins Tour de France nebo Giro v minulosti, dokázal se dostat na hmotnost 78 kilogramů. Ale trenéři chtěli, aby shodil ještě dalších šest kilogramů. V součtu tedy proti dráhařské váze deset kilogramů! Protože pokud je závodník schopný produkovat 450 wattů po dobu 10 minut při hmotnosti 78 kilogramů, představte si, jak letí při váze 72 kilogramů. Nárůst výkonu je ohromující.
Výsledky testů byly na tehdejší dobu omračující. Bradley Wiggins byl schopný jet po dobu 18 minut 482 wattů a třicet minut ve stoupání 475 wattů. A jen pro zajímavost: když jel pro zlato v olympijské časovce, udržel výkon 469 wattů po dobu 51 minut!
Bradley Wiggins jako rytíř
Pro úspěch v celkovém pořadí Tour de France musel shodit svalovou hmotu v horní části těla. Ale současně nesměl ztratit sílu. A ohrozit imunitní systém. Tudíž redukce musela probíhat pomalu. Spojil se s odborníky na výživu. V úvodu roku 2009 držel bezlepkovou dietu, pil kávu bez cukru, na tréninky jezdil s prázdným žaludkem, chcete-li bez snídaně. A tréninkové jízdy byly delší. Metabolismus začal fungovat odlišně.
Do Gira 2009 vstupoval s váhou 75 kilogramů. Ještě tři kilogramy sházely k ideálu. A pak tu byl další problém. Jízda na čele pelotonu. „Místo na špici si musíte vybojovat, zasloužit. Když jste na chvostu skupiny, ztrácíte energii předjížděním padajících a odpadajících jezdců. Pořád musíte zalepovat mezeru,“ podotýkal Bradley Wiggins. Jenže ač olympijský medailista, v balíku na silnici bylo nutné pozici teprve uzmout.
Postupně do sebe vše zapadlo. Získal absolutní podporu v týmu Sky, který si jej vybral jako klíčového muže, co pro Velkou Británii poprvé vyhraje Tour de France. Zredukoval váhu. A čtvrté místo z Tour de France 2009 mu dodalo dostatek sebevědomí. Současně však musel začít čelit jiným pochybnostem.
„Přišel jsem z týmu, který odstoupil z Tour kvůli klukům, co dopovali. A trávil jsem mnoho hodin na chvostu pelotonu při předešlých startech. Je pochopitelně snadnější obvinit někoho, že dopuje, než si představit, jak tvrdě jsem musel trénovat,“ posteskl si Bradley Wiggins. Každopádně přerod z elitního stíhače na silničáře předurčeného k vítězství na Tour de France byl hotov. Stačilo jediné: unést obrovské břímě.
V létě 2012 se pak Bradley Wiggins stal vyvoleným. Jako první Brit v historii vyhrál Tour de France. O pár měsíců později, už coby čtyřnásobného olympijského šampiona, jej královna Alžběta II. pasovala na rytíře, který 21. června pojede v čele pelotonu Kopcovité L’Etape Czech Republic jako ambasador Škoda WeLoveCycling a L’Etape.
