Ujel 33 kilometrů na kole, které do jeho života nepatří už tolik jako kdysi. Viděl Orloj i Nerudovku, kterou před lety šplhal vzhůru v závodě Bohemia Tour. Pak si k obědu objednal ústřice a než zamával Praze na shledanou, slíbil: „V červnu se vrátím.“ Bradley Wiggins, vítěz Tour de France, dnes ambasador Škoda We Love Cycling a Kopcovité L’Etape Czech Republic by Tour de France naplánované na 21. června 2025.
Utahali jsme vás?
Ne, jsem v pohodě. Měli jsme štěstí na počasí, co?
Opravdu nejezdíte na kole?
Ne, jel jsem před třemi týdny v Americe, taky jen hodinu jako tentokrát. Předtím pár švihů v lednu, předtím v říjnu a dál tři roky nic. Za poslední rok, pokud počítám správně, jsem jel šestkrát.
Ani syn vás nevytáhne?
Ne, neuvisím mu. Je moc rychlý. Trénuju sice každý den, ale ne cyklistiku.
Naťukali jsme vaše jméno do Googlu…
…a sakra, to nedělejte.
Žádný strach. Nicméně první citát, který vyskočil, zněl: Nesnáším cyklistiku.
Přesně tak jsem to pár let nazpět cítil.
Teď už jste se z toho pocitu uzdravil?
Víte, měl jsem hlavu zaneřáděnou pěkným svinstvem a právě cyklistiku jsem za to vinil. Tři roky nazpět jsem hodně pil, hodně kouřil a cyklistika mi zase pomohla se z toho dostat. Našel jsem zase svoji lásku k cyklistice, pomohla mé psychice. Víte, když jsem s profesionálním sportem skončil, neměl jsem moc zkušeností s normálním životem. Naučil jsem se radovat z dnů, jako byl tento u vás v České republice. Radovat se z jízdy na kole, mluvit s lidmi. Když jsem závodil, nemluvil jsem s nikým, byl jsem sám. Když jela skupina, já šlapal sám. Teď mě těší ta společenská stránka cyklistiky. Pro letošní léto jsem se uvrtal do spousty eventů. Pojedu jednu akci s Janem Ullrichem, rovněž vítězem Tour de France, na jeho festivalu. Je fajn být zpět.
Mimochodem, 21. června v Praze si Bradley Wiggins troufne na kterou trasu?
Tu nejkratší.
Ale no tak. Jste přece vítěz Tour de France.
Dobrá, žádné vtípky, ale vážně. Doufám, že zvládnu nejdelší. Nevím, jak těžká bude, ale zkusím to. Když se jede do kopce, z kopce, cítím zase, že je to ten starý Bradley. I když jen na zlomek sekundy.
Pamatujete, kdy naposledy jste jel 140 kilometrů?
Ani náhodou. A to je právě krása, ta výzva. Nebojím se toho, když zvolím správnou rychlost.
Při social ride jste si v pozici ambasadora Škoda We Love Cycling a kopcovité L’Etape Czech Republic kousek trasy ochutnal. Takže?
Ty silnice mě bavily a pamatuju si je. Jednou jsem závodil, před 25 lety na Bohemia Tour. Startovali jsme v Praze, jeli tam prolog, a pak tady někde v okolí. Máte tu krásný kus světa.
Jak se od vašich dob změnila cyklistika?
Změnila se ohromně a rád ji sleduju. Nemyslím ale, že bych chtěl být dnes její součástí. Sport se v každé době nějak vyvíjí. V mé generaci byl jiný, v generaci přede mnou zase jiný. A vy se prostě adaptujete. Když dnes sleduju Tadeje Pogačara, jsem rád, že nemusím závodit.
Bylo by těžké ho porazit?
Kdybych na něj narazil, nemyslím, že by se mi to podařilo. Je na cestě k tomu stát se nejlepším cyklistou, který kdy byl. Není tam, ale směřuje tam. Až jednou skončí, budeme na něj tak nahlížet.
Jakou taktiku byste na něj zkoušel?
Žádná neexistuje, protože on je o tolik lepší než všichni ostatní. Nemohl bych s ním soupeřit v horách, možná bych mu ujel v časovce, ale to, jak v každém závodě bojuje, to jsme předtím neviděli. Je to výjimečný závodník. Když stojí muž proti muži, pak žádná taktika nehraje roli. Mluvil jsem s Františkem Raboněm a on říkal, že by pro něj jako domestika dnes nebyla práce. Tadej žádné pomocníky nepotřebuje. Je úžasné ho sledovat, ale nemožné s ním závodit. Na Amstelu už byl unavený, všechny klasiky naplno si vybraly svou daň, ale stejně byl vpředu. Jen si tak říkám, kolik sil mu to sebere na červenec. Jemu možná nic, protože pořád dokola ukazuje, že je nejlepší. Ale občas ukazuje, že je taky jen člověk. A je dobře tohle vidět.
František Raboň vyprávěl, že jen jste se potkali, začal jste na něj sypat příběhy z minulosti. Nejste vy chodící encyklopedie?
To asi jsem, ano. Jako kluk jsem ten sport miloval, byl jsem houba na informace. Mohl bych vám říct, jaký typ treter Ján Svorada vozil celou svou kariéru. Na takové věci mám opravdu výjimečnou paměť. Jako někdo žere fotbal, já hltal cyklistiku.
Prý že na Giru 2008 jste se potkávali v gruppettu a že váš sportovní ředitel Valerio Piva nebyl nadšený z vaší váhy.
Ale stejně jsme vyhráli spoustu etap. Já jsem se tam chystal na olympiádu a snažil jsem se dojet hlavně celý.
Nechcete napsat knihu s těmito příběhy?
Plánuju jednu vydat letos, vyjde v říjnu.
Co dnes vlastně děláte?
Mám juniorský tým. Hodně mluvím. Dělám přednášky, mám taky podcast o historii cyklistiky. A další natáčím s Lancem Armstrongem v Americe, odtud taky budeme komentovat letošní Tour.
Když se řekne Tour, co vám vyskočí z mysli?
Moje vítězství, celá historie. Když ji sleduju, občas nedokážu uvěřit, že patřím mezi její vítěze. Coppi, Merckx, těžko se mi věří, že jsem součástí toho klubu. Každým rokem si uvědomuju silněji, že jsem součástí její historie. V době, kdy na Grande Boucle závodíte, to tolik nedoceníte. Až když se od cyklistiky odstřihnete, dojde vám: Bože, já ten závod vyhrál. Jak jsem to mohl dokázat? Dnes bych to za nic na světě nesvedl.
Kde má Bradley Wiggins žlutý dres z vítězného ročníku 2012?
Visí doma na zdi. Je to ten poslední, který jsem dostal v Paříži. Pořád má na sobě čísla.
Foto: Matěj Třešňák/Petr Čech Sport
