Třicet tisíc kilometrů za rok v sedle kola? To byla rutina. Teď je Zdeněk Štybar na deseti tisících. „Doufal jsem, že najedu víc,“ pokrčí rameny ambasador We Love Cycling, který v únoru 2024 ukončil profesionální kariéru. V rozhovoru vypráví o obdivu k amatérským cyklistům a hodnotí první rok mimo profesionální peloton. A přiznává, že brzy se možná stane znovu jeho součástí.
„Těch deset měsíců uteklo neuvěřitelnou rychlostí,“ usmívá se borec, který v prosinci oslaví devětatřicáté narozeniny. Ještě na jeho začátku byl profesionálem. Při mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře se však s kariérou rozloučil. Kolo nicméně zůstalo dál náplní jeho života. Byť v jiné roli, než sám čekal…
Jaký byl první rok, v němž Zdeněk Štybar po dvaceti sezonách nebyl profesionálním cyklistou?
Pořád se něco dělo. Měl jsem neustále práce až nad hlavu. Po mistrovství světa v Táboře jsem odjel na dovolenou do Indie. Následně jsem si chtěl urovnat osobní věci. Uklidit si v životě. Během mojí kariéry jsme bydleli vlastně na třech místech. Ve Stříbře, na Mallorce a v Belgii, kde jsme se navíc do všeho stěhovali. Měl jsem seznam věcí, které musím udělat. Třeba jsem prodal nemovitost na Mallorce. Měl jsem hodně ambasadorských povinností. Pro Škoda Auto, L’Etape Czech Republic, Carollinum nebo pro Kalas. K tomu závody v Prachaticích, Bedřichově a Praze, mistrovství světa v gravelu. Když připočtu pendlování mezi Belgií a Českou republikou, rozhodně jsem se nenudil.
Takže žádný stesk po pelotonu vás během roku nepřepadl? Nostalgie, že nejste součástí balíku World Tour?
Ani trochu. Hodně mi pomohlo, jak jsem kariéru uzavřel v Táboře. Prostě dokonalá tečka za kariérou. Byl jsem jako ambasador We Love Cycling na Tour de France, pak na mistrovství světa v gravelu v Belgii nebo jsem sledoval úvodní podniky svěťáku v cyklokrosu. A vůbec nic to se mnou nedělalo. Nebo jsem jel na trénink s českou cyklokrosovou reprezentací. A rozhodně jsem neměl nutkání, že bych se měl v tréninku gumovat, abych ještě mohl závodit. Přitom jsem třeba jel v Belgii trénink s Janem Maasem, s nímž jsem oblékal dres Jayco AlUla a teď podepsal do Cofidisu. Je o deset let mladší. Měl v programu spurty. Dal jsem si to s ním a byl jsem překvapený, jak dobrá čísla jsem vytlačil. Jenže pak jsem se dva dny na kolo vůbec nedostal, což mě hodně štve. Nedělá mi dobře, když mám den nebo dokonce dny bez sportu.
Doufal jste, že po ukončení profesionální kariéry budete mít na kolo více času?
Rozhodně. Věřil jsem, že budu jezdit častěji. Mám najeto za sezonu deset tisíc kilometrů. To je o dvacet tisíc méně, než jsem byl zvyklý. Určitě jsem více kilometrů ve srovnání s minulostí naběhal, ale ani k tomu jsem se nedostal podle představ. A to už vůbec nemluvím o golfu… Plánoval jsem, jak s manželkou začneme hrát. Ale vůbec na to nedošlo. Ještě pracuji na jednom cyklistickém projektu, který mě dost zaměstnával. Nejsem si jistý, jak se vyvine, tak nechci nic zveřejňovat. Nicméně času už jsem tomu obětoval hodně. Velký prostor mi bralo i cestování po amatérských závodech, kde jsem byl ambasadorem. Snažil jsem se jich objet hodně. Během kariéry jsem se většinou omluvil. Teď jsem odmítat nemusel. Nebo jsem se třeba účastnil tréninků s mladými cyklokrosaři. Jasně, bylo by snadnější odmítnout. Ale dává mi to smysl. Vracím cyklistice, co mi dala.
Takže jste překvapen ze zápřahu, který sice není tak náročný fyzicky, ale zabírá hodně času?
Nedokázal jsem si představit, že nebudu schopný si udělat čas na kolo. Ale zase je třeba si říct, že nejde o mojí prioritu. Kdy mi syn Lewis řekne, že si jdeme hrát nebo chce na výlet, tak se podřídím. Dříve bych to neudělal. Mojí prioritou byl trénink, ať byl víkend, svátek… Teď si mohu dovolit prostě kolo vynechat. Musím přiznat, že obdivuji lidi, kteří mají stoprocentní pracovní úvazek a ještě se připravují třeba na triatlon nebo najedou patnáct tisíc kilometrů za rok. Vím, jak to vypadá, když člověk v téhle zimě objede třeba sto kilometrů. A ještě má rodinu. Proto mám velký respekt k lidem, co jsou odhodlaní zvládat sport na tak vysoké výkonnostní úrovni.
Neříkal jste si, že trošku přeci jen zvolníte? Dáte si od všeho pauzu a budete se pár měsíců věnovat jenom rodině?
Asi potřebují být v zápřahu. Já bych se zbláznil, kdybych nic nedělal. Manželka mi občas říká, že mám diagnózu ADHD, jen jsem to prý během kariéry úspěšně maskoval, protože jsem se pokaždé zničil na tréninku a byl jsem v útlumu. Momentálně se na kole tolik nezmrtvím, a pak překypuji energií. Ani spánek nerespektuji, jak jsem respektoval. Marně bych v diáři hledal den, kdy jsem nic nedělal. A představa, že bych lelkoval půlroku, to by pro mě byl trest.
Rodina by určitě vaše lelkování ocenila…
Dvacet let jsme měli zajetý určitý režim. Byl jsem týden na závodech, pak tři dny doma. Nebo jsem odjel na soustředění, případně na Grand Tour a vracel se domů na dva dny. Pořád dokola. Teď jsem doma téměř pořád. Někomu to může znít jako idyla, ale někdy to může být i naopak. Po dvaceti letech jde vážně o obrovskou změnu.
Na začátku roku 2024 Zdeněk Štybar uvažoval o možnosti zůstat v pelotonu v pozici sportovního ředitele. Tyto ambice jste z hlavy vypudil?
Mám nabídku od dvou týmů. V případě jedné formace je to v pozici, že když zvednu telefon a zavolám, druhý den mohu nastoupit. Ale projekt, na němž pracuji, by mi dával větší smysl. Určitě větší než řídit auto za pelotonem a nervovat se.
Takže Zdeněk Štybar sportovním ředitelem ve World Tour v sezoně 2025 nebude?
To jsem neřekl… Atmosféra cyklistické bubliny, kterou World Tour představuje, by mě lákala. Byl bych mezi lidmi, které naplňuje stejná práce. Je možné, že na jarní klasiky se domluvíme.
A pozice ambasadora We Love Cycling na seznamu pracovních povinností pro další rok zůstane?
Já jsem spolupráci se Škoda Auto nebral jako práci. Přineslo mi to mnoho zajímavých setkání v dobré atmosféře. Všechno se odehrávalo na profesionální úrovni, což je přístup, který mám rád. A získal spoustu zkušeností. Třeba jsem nebyl já tím zpovídaným, ale dělal jsem rozhovory s Cancellarou, Girmayem, Merckxem… Měl jsem možnost zažít Tour de France díky We Love Cycling z druhé stránky. V souhrnu šlo o spoustu pozitivních zážitků. Užíval jsem si tu spolupráci a moc mě bavila. A bude tomu tak v dalším kalendářním roce.
