Třináct olympijských medailistů z cyklistických disciplín má v historii olympijských her Česko, respektive Československo. O osm umístění na stupních vítězů se postarali reprezentanti na dráze, silnici a horských kolech. Teď Česko žije sen o první medaili z freestyle disciplíny. Iveta Miculyčová jako úřadující mistryně Evropy je žhavou favoritkou. Přinese Paříž 2024 české cyklistice čtrnáctého olympijského medailistu?
Cyklistika je součástí bojů pod pěti kruhy už od roku 1896, kdy se v Aténách konaly první olympijské hry! Tehdy se bojovalo o medaili v silničním závodě a pět sad olympijských kovů bylo rozdáno v soubojích na dráze.
Československo bralo první medaili v Melbourne 1956
Prvním olympijským šampionem silničního závodu vypsaného na osmdesát sedm kilometrů byl domácí Aristidis Konstantinidis, druhý dojel německý cyklista August von Gödrich a třetí reprezentant Velké Británie Edward Battel.
Dalších pět závodů se konalo na dráze, která byla vybudována v přístavním Pireu. Závod v časovce ovládl Francouz Paul Masson, který dominoval následně i bitvě ve sprintu a soutěži na deset kilometrů. Stokilometrový závod na dráze ovládl jeho krajan Léon Flameng, dvanáctihodinovému závodu dominoval Rakušan Adolf Schmal.
Česko, respektive tehdejší Československo, si na první olympijskou medaili z cyklistiky muselo počkat do roku 1956. Václav Machek s Ladislavem Foučkem získali stříbro v tandemovém závodě na dva kilometry v Melbourne. Ladislav Fouček vybojoval stříbro i v závodě na 1000 metrů s pevným startem.
O osm let později při letních olympijských hrách v Tokiu získal zlato ve stíhacím závodě jednotlivců Jiří Daler, který se tak stal historicky prvním zlatým cyklistickým olympionikem.
Další zlato přidal Anton Tkáč na olympijských hrách v Montrealu 1976, když v závodě na kilometr s pevným startem ve finále porazil desetinásobného mistra světa Daniela Morelona z Francie.
Dvě medailová umístění přinesla tehdejšímu Československu olympiáda v Moskvě 1980. Ve stíhačce družstev kvarteto Martin Penc, Jiří Pokorný, Igor Sláma a Theodor Černý získalo bronz. Medaili stejné hodnoty pak vybojovali cyklistik Michal Klasa, Vlastibor Konečný, Alipi Kostadinov a Jiří Škoda v silničním závodě týmů.
Jaroslav Kulhavý bral v Londýně senzační zlato
Následovalo dlouhé medailové čekání. Cyklistika v olympijském programu za tu dobu doznala mnoha změn. V roce 1984 na olympijských hrách v Los Angeles byly do programu zařazeny silniční závody žen. O čtyři roky později se v programu premiérově objevily závody žen na dráze.
Závody horských kol vstoupily do olympijského programu na olympijských hrách 1996 v Atlantě, následovaly závody BMX v roce 2008. Letní olympijské hry 2012 v Londýně byly první, na nichž muži a ženy soutěžili ve stejném počtu závodů ve všech cyklistických disciplínách. A Paříž 2024 přinesla vyrovnání počtu účastníků mužů a žen napříč všemi disciplínami, nejen cyklistickými.
Každopádně české cyklistické čekání na olympijskou medaili skončilo po dvaatřiceti letech v Londýně 2012. Slavilo už samostatné Česko. Jaroslav Kulhavý v disciplíně horských kol cross country vybojoval senzační zlato. A o čtyři roky později při hrách v brazilském Riu bral stříbro.
Iveta Miculyčová jako jediná na světě předvádí cannon ball
Během her v Tokiu 2021, odložených o rok kvůli pandemii covidu-19, útočil na medaili biker Ondřej Cink, který se v závodě cross country pohyboval na třetí pozici, ovšem naději na stupně vítězů mu vzal defekt.
Paříž 2024 přinesla skvělé jedenácté místo v časovce mužů, kde okouzlil bojovným výkonem Mathias Vacek. Šlo o vyrovnání českého maxima v disciplíně.
Největší cyklistikou nadějí při olympijských hrách 2024 je každopádně Iveta Miculyčová jako dvojnásobná mistryně Evropy a bronzová medailistka z mistrovství světa.
Jako jediná žena na světě má v pouhých osmnácti letech v repertoáru prvek cannon ball. Iveta Miculyčová při něm sjede z rampy a chytí sedátko kola s rukama za zády. Nohy jsou přitom v prostoru volně. Pokud všechno klapne, stupně vítězů by neměly uniknout!
