„Byl vystřelený do kosmu. Stejnou formu prožije cyklista jednou dvakrát za kariéru,“ hodnotí Zdeněk Štybar, expert We Love Cycling, vítězství Tadeje Pogačara na Tour de France 2024. Lídr formace UAE Emirates vyhrál největší etapový závod planety potřetí v kariéře, když už v průběhu jara ovládl italské Giro.
Během jednadvaceti dnů na silnicích v Itálii, San Marinu, Francii a Monaku vyhrál Tadej Pogačar šest etap, přepsal spoustu rekordů. Bývalý český profesionál sledoval poslední čtyři etapy přímo ve Francii, a tak měl dokonalý přehled o vyvrcholení závodu, v němž druhé místo obsadil Jonas Vingegaard z Visma Lease a Bike a bronzovou pozici zabral Remco Evenepoel z formace Soudal Quick Step, který byl i nejlepším jezdcem do 25 let.
Při časovce Tadej Pogačar šokoval
„Přiznávám, že mě šokovalo, jak Tadej Pogačar ovládl závěrečnou časovku! Že vyhraje o minutu, to jsem vážně nečekal. Ale Remco Evenepoel, který byl hlavním favoritem, už byl hodně unavený.
Tadej si každý den dělal se závodem, co chtěl. Byl vystřelený do kosmu. Forma, kterou měl při Tour de France 2024, je naprosto výjimečná. Závodník si prožije jednou dvakrát za kariéru Grand Tour, kde nemá defekt, nemá vážný pád, není nemocný a všechno si dokonale sedne.
Odmítám názor, že Tadej Pogačar udělal Tour de France 2024 nudnou. Naopak! Divácky šlo o neuvěřitelný závod. Viděli jsme několik rekordních časů na největších stoupáních závodu. Biniam Girmay jako první Afričan vyhrál zelený dres Škoda Auto v bodovací soutěži. Richard Carapaz jako první cyklista z Ekvádoru oblékl žlutý trikot a vyhrál vrchařskou soutěž.
Tadej Pogačar vyhrál šest etap. A já ho chápu. Šel do každého dne naplno. Všichni přece chtějí vyhrávat, o tom je sport. Trénuje, dře, dělá vše pro úspěch. Tak proč by neměl vítězit. Byl by nesmysl, aby rozdával dárky v podobě etapových vítězství. Když to jde, logicky jede pro vítězství. Nikdy nevíte, kolikrát stejnou šanci dostanete. Kdybych byl na jeho místě, měl bych stejný přístup. Ohromně by mě to bavilo… Navíc Pogačarova vítězství nebyla nudná. Dokázal stáhnout několik minut během závěrečných stoupání, ohromil při časovce. Jeho závodění se mi prostě líbí.
Jonas Vingegaard ukázal, jak je odolný
Jonas Vingegaard říkal, že byl v životní formě. Ale myslím, že ve finále mu chyběly závodní kilometry. Jedna věc je, že se cítil odpočinutý, ale ostré závody nejde ničím nahradit. Dánský cyklista a obhájce titulu ukázal, jak je odolný a silný, když si dokázal pohlídat druhé místo i přes velký tlak Quick Stepu. Od Remca Evenepoela bylo působivé, když zkusil na Jonase zaútočit. Všichni tušili, že Belgičan zajede super závod. Současně všichni předpovídali, že bude mít jeden špatný den během těch jednadvaceti etap. Ale neměl, což je super zpráva do budoucnosti.
Všichni obdivovali letošní rekordní časy. Ale jsem si téměř jistý, že současná generace cyklistů je překoná. Tadej Pogačar i další kluci se pohybují na hranici sedmi wattů na kilogram. Nemyslím, že by se mohli posunout k osmi wattům. Ale vývoj technologie a dokonalá datová analýza závod ještě zrychlí.
Je třeba vidět Tour de France nejen jako samotný závod, ale i jako jednadvacet dnů výjimečného shromažďování dat. Bude se do úplného detailu rozebírat trénink, použitý materiál, stravování. Je to stejná analýza jako ve formuli 1.
Už letos bylo vidět, že závěrečné kopce jezdila většina favoritů celkového pořadí bez bidonů. Jonas Vingegaard na Isolu najížděl a neměl u sebe nic k pití. Na deset kilometrů! Ušetří tím půl kilogramu, což je na deseti kilometrech znát. Navíc, jak minimálně doplňují tekutiny a jenom se ochlazují, ztrácí pocením váhu. Tudíž jsou lehčí. A menší váha znamená větší rychlost.
Nejde o náhodné rozhodnutí, nepochybně jde o výsledek analýzy dat a tréninku v podobných podmínkách. Samozřejmě tyto metody nesou riziko, ale jde o detaily, které se řeší v předstihu při tréninku. A pak v Grand Tour přinesou výsledek.
Faktor aerodynamiky
Velkým faktorem bude i aerodynamika. Řeší se délka klik. Řeší se švy na kombinézách. Délka rukávů. Délka ponožek a jejich vzorek. Tvar přilby. Výška ráfků. Volba převodů. Mluvil jsem s mechaniky Quick Stepu a Remco jel závěrečnou časovku s převodníkem o šedesáti zubech. A jedno kolo měl dokonce s převodníkem o 68 zubech! To jsou neuvěřitelné převody.
V honbě za úspěchem se jde hodně tak zvaně out of the box. Hledají se drobnosti, které udělají desetiny, možná setiny. Ale když se to posčítá… Jde o jednu setinu u ponožek, další setinu udělá délka rukávu, další převodníky, helma nebo délka klik. Na konci řady se ze setin stává mnohem větší zisk. A pokud se to přepočítá na sto osmdesát kilometrů etapy, kterých je jednadvacet, bavíme se o rozdílu, který může znamenat vítězství v Tour de France!
Tohle je pro mě důvod zlepšení cyklistů. Hledám a zjišťuji, co dělá Tadej Pogačar i další kluci na čele pelotonu jinak než ostatní. Zajímá mě, jak se k tomu dopracovali. Neberu řeči o používání oxidu uhelnatého, což je dokonce označováno za doping. Je to úplná blbost. Když je někdo výrazně lepší než ostatní, hned se objeví slovo doping. Když jsme v Quick Stepu vyhrávali za rok přes sedmdesát závodů pravidelně sezonu co sezonu, všichni řešili, co děláme jinak a že je podezřelé, když si na silnici děláme, co chceme.
Cyklistika je v tomto směru podobná české nátuře: když je někdo bohatý, všichni okolo hned začnou řešit, kde majetek ukradl a koho obral. Ale tenhle pohled odmítám. V cyklistice je dané historicky, že otazníky budou vždy. Ale tady se bavíme o výjimečných závodnících. Cyklista jako Tadej Pogačar se narodí jednou za padesát let. Možná… A protože týmy mají lepší skauting než před lety, je výjimečných talentů v pelotonu více.“
