Legendární Stelvio, pro cyklisty ikonické italské stoupání, zdolala prvně už v dvanácti letech. Medaile z šampionátů kadetů i juniorů na republikové úrovni v sedle kola Anežka Drahotová doslova kosila. Přesto se jejím osudem stala atletika, v níž dlouho sbírala jako reprezentantka v chůzi velké úspěchy. V roce 2020 ale kariéru přerušila a minulý rok definitivně ukončila. Vrhla se do práce v Centru sportovní medicíny. A v rámci volného času se pustila do cyklistiky, která byla dlouho jejím druhým sportem.
„Jde o pohyb, který mi přináší potěšení a slouží k vyčištění hlavy od všech pracovních starostí,“ vysvětluje devětadvacetiletá bývalá atletka, která je ambasadorkou cyklistického projektu Road Classics, jehož úvodní díl na Pálavě vyhrála.
Anežko momentálně probíhá v Paříži olympiáda. V létě 2016 jste startovala v chodeckém závodě pod pěti kruhy v Riu, nominovala jste se i na olympijský závod v Tokiu 2021. Nepřepadá vás při sledování francouzských her nostalgie?
Ani trošku. Už to mám vyřešené. Chvilku mi trvalo, než jsem našla něco, co mě bude naplňovat. Ale práce v Centru sportovní medicíny to splňuje stoprocentně. Olympiádu se snažím sledovat v rámci pracovních možností. Prožívám to se všemi nominovanými. Vím, kolik je za cestou na olympiádu dřiny. Užívám si Paříž 2024 v jiné roli. A všem moc přeju, ať jim to vyjde.
Jednou z hlavních náplní vašeho volného času je cyklistika, které jste se v mládí věnovala hodně intenzivně. Co pro vás kolo znamená nyní po ukončení profesionální atletické kariéry?
Jde o ideální nástroj, jak si vyčistit hlavu. Jde o pohyb, který mě naplňuje. A je úplně jedno, jestli jedu sama, nebo s partou přátel. Ale nedržím se žádných tréninkových plánů. Jezdím jenom pro radost.

V roce 2014 jste byla na republikovém mistrovství druhá v hromadném závodě, dvakrát jste slavila bronz z časovky. Z kategorií kadetů a juniorů máte tituly. Startovala jste i na mistrovství světa před jedenácti lety ve Florencii jako juniorka. Přepínáte v sedle do závodního módu?
Ne. Já vůbec neřeším průměrnou rychlost, nepoužívám wattmetr. Jezdím prostě na pocit. Užívám si kolo. Miluju rychlost silničního kola. Ale nemám problém jet ve skupině, kde se vykládá. Klidně si sednu na kolo a jedu úplně na pohodu. Nebo během týdne jezdím se skupinou, kde mohu buď do rychlé části, nebo se začlením mezi cyklisty, kteří se chtějí protáhnout, ale klábosí. Baví mě možnost volby. Užívám si kolo více, než když jsem závodila. Nikdy jsem totiž neměla najeto kvůli atletice tolik, kolik jsem chtěla. A tlak na výkon a umístění byl přitom velký.
Ženská silniční cyklistika jde v posledních letech dramaticky vpřed. Neřešila jste nikdy hypotetickou otázku, že jste se před lety místo atletiky měla vrhnout na kolo?
Když jsem jezdila před deseti lety a získávala medaile na republikových mistrovství, ženská cyklistika nebyla populární, bylo to okrajové. Byla jsem spokojená, jak to je. Jedním z důvodů byl i fakt, že jsem se bála v pelotonu. Jet ve velkém balíku pro mě byl skutečně stres. Líbí se mi, kolik pozornosti se aktuálně dostává ženské cyklistice.
Máte oblíbené cyklistické lokality v rámci Česka?
Hodně najeté mám Křivoklátsko, protože mi vyhovuje západ od Prahy. Mám tam trasu best off plnou parádních kopců. Párkrát jsem se dostala i na jih směrem na Slapy a bylo to fajn. Ale úplně nejvíce si užívám na severu Čech. Mým rodným městem je Rumburk. A třeba terény v Hřensku jsou překrásné.
Takže jste se našla v kopcích a vrchařské dřině?
Určitě nejsem typický vrchař. Když jsem jezdila na kole závodně, tak byly kopce moje silná disciplíná. Teď už zdaleka tak dobrá v kopcích nejsem. A mrzí mě to. Ale roviny mi docela jdou. Nedávno jsem jela se sestrou Eliškou trasu Jičín-Praha a doslova jsme letěly. Bylo to jako týmová časovka dvojic.
Kolik kilometrů za sezonu Anežka Drahotová najede?
Nikdy jsem to neřešila. Chodím ještě běhat a plavat. Myslím, že za sezonu najedu k deseti tisícům. Ale přes tuhle hranici se nedostanu.
Jste ortodoxní milovnice silničního kola? Nebo přesedáte i na gravel či horské kolo?
Letos jsem měla půjčený gravel a moc mě to bavilo. Byla jsem přitom skeptická. Přišlo mi, že jde spíše o módní výstřelek. Ani terén, ani silnice. Ale člověku to dává velkou svobodu. Na biku jezdím málo. Základy mám, protože tatínek chtěl, abych nebyla úplně marná. Nicméně v technice nejsem nejlepší.
Jste ambasadorka projektu Road Classics, který zahrnuje silniční závody na Pálavě, Klínovci a Ještědu. Jak moc je pro vás důležité připnout si čas od času startovní číslo?
Užila jsem si cyklistických závodů skutečně nadmíru. Na Pálavu, úvodní závod seriálu, jsem se těšila a chtěla vyhrát, protože tamní prostředí mám ráda. Ale teď první srpnový víkend na Klínovci při druhém dějství Road Classics nepojedu na čas. Budu součástí skupiny s označením Švih, kde se jede na pohodu. Těším se, že poznám Krušné hory, které na kole nemám projeté. Jsem si jistá, že půjde o zajímavý zážitek, jenž právě daná kategorie nabízí. A poslední díl seriálu v Liberci pojedeme se sestrou Eliškou velmi pravděpodobně se závodním číslem.

Nemáte žádné vítězné ambice spojené s konkrétními závody?
Vůbec ne. Vystačím si s pěknou vyjížďkou. Někdy se sejdou fajn lidi a jede se na pohodu, jindy je to rychlejší. A přitom mě baví, že vidím hodně krajiny.
Takže se v sedle kola kocháte?
Když je člověk schopný ujet sto padesát kilometrů nebo víc, tak jde o obrovský benefit právě směrem k poznávání prostředí. V tomhle kolo miluju, podívám se na spoustu míst. Nejsem cyklista, který každých deset kilometrů zastavuje. Ale i v sedle je těch zážitků mnoho. Letos jsem absolvovala svoji první třístovku…
A pořád vás to ještě bavilo?
Ano. Jela jsem z Prahy do Zlína na mistrovství republiky v atletice. Bylo strašné vedro. Ale jak jsme měli dobrou partu, ohromným způsobem jsem si to užila. Vážně parádní zážitek.
Máte vytipovaná legendární cyklistická místa i v zahraničí, která chcete na kole pokořit?
Třeba na Stelvio se mi moc nechce. Jela jsem ho poprvé ve dvanácti letech. Pak ještě několikrát v závodní formě. A teď bych se na vrchol hrabala strašně dlouho, což mě odrazuje. Ale je i spousta dalších míst, která chci s kolem navštívit. Sestra Eliška se letos byla podívat na italském Giru, spojila to s kolem a byla nadšená. To je ideální.