Usain Bolt na snídani byl zážitek, vzpomíná Ondřej Cink. Doufá, že Paříž 2024 přinese životní výsledek

Autor: Radek Malina

Je to olympijský matador. Biker Ondřej Cink debutoval v závodě pod pěti kruhy už v roce 2012 v Londýně. Při hrách v Tokiu 2021 útočil na stupně vítězů, ale technické problémy medailový sen zhatily. Na kontě tak má dvě čtrnáctá místa z Londýna a Ria 2016. „Chci vylepšit osobní maximum,“ plánuje třiatřicetiletý český reprezentant při vidině bojů o pařížské medaile.

Ondro vybaví se vám první olympijský závod starý dvanáct let?

Tehdy jsem ještě závodil v kategorii do třiadvaceti let a v Londýně jsem byl druhý nejmladší ve startovním poli. Prvním úspěchem bylo, že jsem se vůbec dokázal kvalifikovat. Jela tam úplná elita, dvaapadesát lidí a já skončil čtrnáctý. Pro mě super výsledek. A také obrovský zážitek. V Londýně jsem poprvé poznal tak bouřlivou atmosféru. Na okruh dorazilo obrovské množství lidí. Mrzelo mě, že jsme nebydleli v olympijské vesnici. Ale náš závod byl poslední den celého programu, takže jsme se následně přesouvali na zakončení a alespoň jednu noc v olympijské vesnici jsme prožili.

Ondřej Cink
Ondřej Cink je jediný český reprezentant na olympijských hrách 2024. Pod pěti kruhy bude reprezentovat počtvrté. Foto: Michal Červený

V Riu o čtyři roky jste si všechno vynahradil?

Z hlediska olympiády jako takové bylo super, že jsme mohli být ve vesnici, na což jsem se těšil. Trošku svízel byl s ubytováním, protože pokoje byly skutečně miniaturní. Já nocoval s Honzou Škarnitzlem a měli jsme problém se do pokoje vejít. Ale vesnice jako taková měla všechno. A třeba cestou na snídani jsem potkal Usaina Bolta. A samozřejmě i další úspěšné sportovce. Proto se těším do Paříže, kde zase budeme všichni pohromadě. V Londýně jsme vlastně bydleli na klasickém hotelu, byli jsme od olympiády totálně odříznutí. Nebýt závodiště oblepeného olympijskými bannery, nešlo by o rozdíl proti normálnímu závodu. V Tokiu jsme pak bydleli sice v olympijské vesnici, ale ta byla jenom pro cyklisty úplně mimo Tokio. Přijde mi super, když jsou všichni sportovci pohromadě. Atmosféra je úplně jiná.

Do Ria v roce 2016 cestoval Ondřej Cink v úplně jiné pozici ve srovnání s Londýnem…

Už jsem byl zabudovaný v elitní kategorii a měl jsem na kontě i nějaká pódiová umístění. Takže jsem chtěl bojovat v ideálním případě o medaili. Ale závod mi vůbec nesedl. Nejprve jsem pokazil start. Pak jsem sice odjel dobře první polovinu závodu a dokonce jsem se dotáhnul na sedmé místo, ale poslední dvě kola mi vypnuly nohy a znovu jsem dojel čtrnáctý.

Tokio před třemi lety bylo poznamenané pandemií koronaviru a navíc jste se vracel s pachutí zmařené medailové šance.

Tokio pro mě byl obrovský cíl. Šlo o jeden z motivů, proč jsem opustil silniční cyklistiku a zamířil zpět na biky. Tehdy jsem měl životní formu. Cítil jsem se skvěle celý rok. Jel jsem do Tokia pro medaili. Na stupně vítězů jsem mohl dosáhnout, ale technické problémy v předposledním kole mě zastavily.

Tehdy jste se prodral na třetí příčku a ve srovnání s většinou soupeřů jste vypadal i v drsných podmínkách svěží.

Cítil jsem se skvěle. Věřil jsem si. Všichni mi pak říkali, že jsem měl být na stupních vítězů. Když jsem pak viděl, že medaili získal Španěl Valero, bylo mi hodně smutno… Vždyť on ani nebyl v okamžiku mého útoku ve skupině, z níž jsem odjel. Defekt zadního kola mě připravil o životní výsledek.

S jakými ambicemi nastoupíte do pařížského závodu?

Maximem z olympiády je pro mě čtrnáctá příčka, což bych chtěl vylepšit. Pokud dojedu do desítky, budu spokojený. Za poslední dva roky se konkurence v cross country hodně zvedla. Jenom dojet ve světovém poháru mezi nejlepšími třiceti je hodně náročné. Aby člověk mohl bojovat o podium, potřebuje super formu.

Jaké vlastně prožil Ondřej Cink sezony od olympijského Tokia?

Nebylo to ideální. Hodně na houpačce. Brzdily mě zdravotní problémy. Rok po olympiádě mě začaly trápit alergie a potíží jsem se dosud nezbavil. Určitě to nebyl ideální olympijský cyklus.

Ondřej Cink doufá, že Paříž 2024 mu přinese nejlepší výsledek v boji pod pěti kruhy.
Ondřej Cink doufá, že Paříž 2024 mu přinese nejlepší výsledek v boji pod pěti kruhy.

Změnilo se cross country za dvanáct let, kdy jste na olympijských hrách debutoval?

Když se ohlédnu, tak v Londýně vlastně ani nebyly žádné skoky. A technické pasáže nebyly ani zdaleka náročné, jako jsou na tratích dnes. Kdybych přijel nyní do Londýna, olympijská trať by se mi zdála jednoduchá. Náročnost okruhů se hodně změnila. Mně se moc líbilo Tokio, kde byly i přírodní pasáže. Většinou jsou totiž tratě zcela umělé tvořené kameny, pískem a dřevěnými kládami. Závody jsou hodně rychlé.

Musel jste od Londýna změnit přístup k tréninku? Prošla zásadní obměnou i technika?

Je to vlastně neporovnatelné. Kola jsou absolutně jiná, jezdí se zcela jiné zdvihy. Charakter tréninku je velice odlišný, mnohem více se závodníci musí zaměřovat na techniku. Každý víkend se pohybujeme na tratích, které jsou velice odlišné a mimořádně náročné.

Je pro vás olympiáda v Paříži vrcholem sezony? Nebo stejně velký význam přikládá Ondřej Cink mistrovství světa, které se uskuteční v jeho oblíbené Andoře?

Prakticky do poslední chvíle jsme závodili. Týden před olympiádou bylo mistrovství republiky, což určitě nebylo ideální. Možnost absolvovat v klidu přípravu by bylo vhodnější. Prostor pro dlouhodobější tréninkový blok nebyl. Ale pro tým bylo mistrovství republiky důležité. A sedmý titul byl super povzbuzením. Po olympiádě budu týden trénovat doma a odletím do Andory, kde budu vlastně měsíc v kuse až do mistrovství světa. Tam bude prostor na přípravu mnohem větší. Navíc v Andoře se mi vždy dařilo a závod by mi měl určitě sedět více než v Paříži.