Když Tom Pidcock v neděli projel cílem v Novém Městě na Moravě jako vítěz závodu XC Světového poháru horských kol, šlo o další potvrzení jeho výjimečnosti. Britský cvrček znovu ukázal, proč patří mezi nejkomplexnější cyklisty současnosti, ale zároveň i to, jak těžké je dnes v profesionálním sportu kombinovat více disciplín na nejvyšší úrovni.
Na české trati, kde vyhrál už popáté v kariéře, porazil Francouze Luca Martina o 18 sekund. Den předtím skončil druhý v short tracku XCC za Mathisem Azzarem. Výsledkově silný víkend, ale s typickým Pidcockovým podtextem: výkon ano, dominance už ne automaticky. „Fyzicky se cítím dobře, ale když nemám tolik závodů, musím být opatrnější,“ přiznal. „Úroveň sportu je čím dál vyšší. Všichni se zlepšují.“
Je reálné kombinovat silnici, kros a MTB?
A právě to je klíčový moment celé jeho sezony. Pidcock se do Nového Města vrátil po pauze od silničních závodů, naposledy startoval na Eschborn–Frankfurt. Mezitím stihl jarní blok, ve kterém zaznamenal vítězství na Milán–Turín a etapové triumfy na Andalusii i Tour of the Alps, plus druhé místo za Pogačarem na San Remu.
Jenže silnice a terén se u něj neustále prolínají. MTB závod v Česku nebyl jen návrat ke kořenům, ale i test formy před Tour de France. „Byl to jeden z nejtěžších závodů, které jsem tu jel,“ řekl. „Byl jsem možná až moc natěšený v úvodu. Pak už to byla dlouhá bitva.“ Kterou korunovalo vítězství.
Pidcockův příběh ale není jen o jednom vítězství. Je to širší otázka: jak moc je dnes reálně možné kombinovat silnici, MTB a cyklokros na světové úrovni. Historie ukazuje, že to jde jen omezeně. Peter Sagan byl fenomenální na silnici, ale jeho návrat k MTB nikdy nepřinesl světový titul ani olympijskou kvalifikaci.
Mathieu van der Poel je naopak ukázkou úspěšného přeskakování – Monumenty na silnici, tituly v cyklokrosu i úspěchy z MTB. Přesto ani on nedokázal v horských kolech dominovat tak, jak by jeho talent naznačoval, a často naráží na limity programu i únavu z cyklokrosové zimy.
Pidcock je v tomto směru unikát. Dvojnásobný olympijský šampion v cross country, mistr světa i Evropy, vítěz Tour de France etapy a cyklokrosový mistr světa z roku 2022. Jenže i on se potýká s realitou: přepínání mezi disciplínami stojí energii i konzistenci. „Nejde jen o formu, ale o rytmus závodění,“ říká k letošnímu programu.
Zvládne Pidcock výzvu Tour de France?
Existují ale i příklady, že to může fungovat – minimálně v určitých fázích kariéry. Pauline Ferrand-Prévotová je pravděpodobně nejúspěšnější univerzální cyklistkou historie. Tituly z MTB, silniční duhový dres i olympijské zlato z cross country potvrzují, že přechody mezi disciplínami zvládla lépe než kdokoli jiný.
Puck Pietersová zase ukazuje novou generaci univerzálnosti – výsledky v Ardenách na silnici i vítězství ve Světovém poháru MTB. A Lucinda Brandová dominuje cyklokrosu, zatímco občasné přechody mezi disciplínami potvrzují její mimořádnou stabilitu.
Mezi muži je ale sezení na více židlích poněkud složitější. Pro Pidcocka je největší výzvou kalendář: po Novém Městě ho čeká silniční etapák Kolem Švýcarska, kde se má postavit Pogačarovi, a následně vrchol sezony – Tour de France.
Jeho potenciál v největším závodě světa je stále otevřený. Etapu už vyhrál, ale celkové pořadí zatím zůstává za očekáváním – nejlépe bral 13. místo v roce 2023. A právě proto má jeho návrat do terénu i jiný význam: není to jen nostalgie nebo doplněk, ale snaha udržet výkonnostní špičku v době, kdy silniční sezona graduje.
Otázka zůstává stejná: je možné být v roce 2026 špičkovým silničním závodníkem a zároveň světovou MTB elitou? Pidcock na ni zatím odpovídá po svém – vítězstvím. Ale i opatrností.
