Doufá v magii domácího závodu. Ondřej Cink neprožívá v sedle kola šťastné období. Od startu sezony jej provází zdravotní trable. Potíže se však táhnou už delší dobu. Ve snaze o zvrat situace nejlepší český biker sáhnul ke změně trenéra. „Doufám, že závod v Novém Městě na Moravě mi dodá energii a v kombinaci s novým koučem mě to nastartuje k lepšímu,“ říká třiatřicetiletý český reprezentant před bitvami na Vysočině během posledního květnového víkendu.
Ondro na pokračování Světového poháru jste se naladil druhým místem při závodě Českého poháru na Zadově, ale neskrýval jste, že vás limitovaly trable s dýcháním v důsledku alergie. Jaká je situace před závodem v Novém Městě na Moravě?
Je to lepší den za dnem. Alespoň mám ten pocit. Pořád mám nějakou naději. Vím, že nejsem stoprocentně připravený. Jsem zdravý, nicméně nejsem ve formě, kterou bych potřeboval, abych mohl jezdit na podium. Ale jsem rád, že mohu aspoň závodit. Hlavně doma. Loni mi to nevyšlo kvůli nemoci, teď mohu startovat a užít si atmosféru. Ta mi dodá extra sílu navíc. Myslím, že to v sobě pořád mám, ale potřebuji trénovat a být zdravý.
Jenže právě zdravotní potíže se s vámi vlečou prakticky od začátku sezony…
Myslím, že vše začalo už v Brazílii. První závod probíhal dobře, přijel jsem připravený. Závod byl těžký, rychlý, dlouhý v těch podmínkách. Bylo to vyrovnané, první dvacítka naskládaná v minutě. Chyběl mi jeden nástup, abych se posunul třeba o pět míst ve skupině. Pak by výsledek byl asi jiný. Ale při druhém závodě mi nesedla trať, bylo tam hodně skoků. Vysokých a velkých. S tím nejsem kamarád. Navíc jsem dostal v pátek před závodem průjem. Zřejmě to bylo z jídla v hotelu, protože stejné potíže mělo větší množství lidí. S týmem si normálně pronajímáme apartmány nebo domy, ale v tomhle případě šlo o nerealizovatelnou záležitost.
Střevními problémy v Brazílii trable však neskončily, že?
Závod jsem nějak přetrpěl, ale doma vše pokračovalo. Dlouho jsem se z toho dostával. Říkal jsem si, že za tři dny budu v pohodě. Ale když mám virózu, tak moje tělo se z toho dostává sedm osm dnů. Mám to tak vždycky. Už mi to nebaví. Normální člověk si lehne do postele, je vyřízený, ale za tři dny je v pohodě. A já jsem ve stavu, že nevím, jestli jsem nemocný nebo zdravý. Není mi vyloženě zle, ale na trénink to není. A já nevím, co s tím mám dělat. Tak většinou probíhají moje nemoci. Už je toho na mě moc. Měl jsem z toho psychické problémy.
Všechno se vleče už několik let. Vlastně od olympijských her v Tokiu…
Je to pořád nahoru dolů poslední tři roky. Musel jsem si volat s psycholožkou, se spoustou lidí, kteří mi pomáhají. Probíral jsem to s nimi, všichni mě uklidňují. Není to snadné. Pořád myslím pozitivně. Bez toho by situace byla ještě horší. Hledám různé cesty. Minulý týden jsem se sebral, odjel sám na Šumavu, na Kvildu. Tam jsem se zavřel a všechno jsem dával jenom tréninku, odpočinku, spánku a vlastně i jídlu. Ale zase mě sejmula alergie. Mohl jsem jezdit, ale ve vysokých intenzitách výkon nebyl ideální. Zadov jsem nějak objel, s ohledem na podmínky to nebylo špatné. Ale docela jsem trpěl, nebudu lhát.
Lze alergické reakce řešit terapeutickou výjimkou tak, aby nedošlo k porušení dopingového protokolu?
Alergici a astmatici mají v květnu smůlu, protože to je nejhorší měsíc. Já byl už v únoru ve Španělsku u alergologa. Ten mi doporučil klasickou léčbu v podobě prášků, které zmírňují alergickou rýmu. Ale já potřebuji něco i na dýchání, což mi dělá větší problém. Tam pomohou kortikoidy. Ty jsou povolené jenom v určitém množství. Když chce člověk něco silnějšího, tak potřebuje výjimku od UCI. Ještě jsem se k tomu nedostal, abych to vyřídil. Používám spreje, co jsou povolené. Ale jenom v určité dávce. Nesmí se přesáhnout jistá hranice. Ale v cross country, jak se jede maximální intenzita celý závod, mám pocit, že to moc nepomáhá. Chtělo by to silnější léky.
Během jara, ač je krátce před vrcholem v podobě olympiády, jste sáhnul i ke změně trenéra. Proč?
Tým počítal s určitými výsledky, ty nepřichází. Spíše přichází nemoci a zdravotní komplikace. Takže po Brazílii jsme společně s týmem dospěli k rozhodnutí, že uděláme změnu a vyměním trenéra. Snad mě to nakopne i psychicky. Už jsem stejné situace v kariéře zažil. Když jsem před lety opustil Milana Spěšného, tak jsem za čtrnáct dnů jezdil na stupně vítězů. A pak jsem po přechodu ze silnice šel ke Karlu Martínkovi, tak jsem rovněž začal jezdit o podium. Měl jsem vlastně nejlepší formu a sezonu v kariéře. Teď to zkoušíme znovu.
S Karlem Martínkem jste spolupracoval sedm let. Byl jste ve fázi, že už vás nemohl posunout?
Neřekl bych, že šlo o výkonnostní důvod. Je to o hlavě. Tým mě propojil s Victorem Rodríguezem, který sám v minulosti závodil a nyní je trenérem v Movistaru. Po prvních třech týdnech vím, že trénink bude hodně jiný. Úplně jiný. Těším se. Sedm let jsem dělal stejné věci. Neříkám, že mě to nebavilo, ale třeba hlava potřebuje změnu. Snažím se ukázat týmu, že pro úspěch chci udělat maximum. Že jsem ochotný udělat velkou změnu. Dávám tomu sto procent.
Je hodně pozitivní jet za dané konstelace před domácím publikem?
Ohromným způsobem se těším. Určitě bude celý víkend úplně narváno. Viděl jsem prvně novou tribunu. Do cílové rovinky se vejde více lidí. Dojezd bude určitě skvělý.
Do vrcholu celé sezony v podobě olympijských her zbývají dva měsíce. Má Ondřej Cink v hlavě bitvy v Paříži?
Nesoustředím se na to. Může se stát cokoliv. Moje zdravotní problémy prostě jsou. A jestli budou čtrnáct dnů před závodem v Paříži, tak jsem schopný přenechat místo někomu jinému. Ale jestli budu alespoň trošku připravený, tak chci jet.
