Oslnil třetí příčkou při závodě světového poháru v Leogangu. Po dvou letech se během sezony 2023 biker Ondřej Cink vrátil v prestižním seriálu na pódium. Ještě dvakrát při bitvách se světovou elitou horských kol finišoval mezi deseti nejlepšími. Šlo o skvělý impuls před olympijskou sezonou. „Nepatřím do starého železa. Chci všem nepřejícím vytřít zrak,“ říká třiatřicetiletý český reprezentant odhodlaně v rozhovoru pro WeLoveCycling.
Otevřeně závodník formace Primaflor Mondraker popisuje spolupráci s psycholožkou, hledání inspirace na sociálních sítích hvězdných soupeřů, proměně cross country od své první olympiády či vlivu rodiny na výkony…
Ondro jste na startu přípravy před sezonou 2024, jejímž vrcholem budou olympijské hry v Paříži. Jde vše podle pánu?
Horší start jsem si těžko mohl představit. Od začátku listopadu jsem byl dvakrát nemocný. Strašně mě štve, jak se mi nemoci pořád vrací. Druhý a třetí prosincový týden mám v programu soustředění na Mallorce, což bude odrazový můstek do přípravy. Většinou jsem tam létal rozjetý a během druhého týdne už jsem trénoval i intenzitu. Letos budu muset plán změnit. Chtěl jsem být stoprocentně připravený už na start světového poháru v Brazílii v úvodu dubna. Snad vše stihnu dohnat během ledna. Pořád mám dost času. Musím trable přijmout hlavně v hlavě, protože v únoru nebo v březnu by podobný výpadek byl mnohem nepříjemnější.
Připustil jste, že přípravu budete zásadně inovovat. Prozradíte, v čem přesně?
Vrátím se k věcem, které fungovaly v roce 2021, ale třeba před letošní sezonou jsem je vynechal. Tehdy před olympijským Tokiem jsem měl v přípravě hodně posilovnu. Během zimy intenzivně, následně v menší míře, ale pořád velice pravidelně i v sezoně. A sedělo mi to. Je těžké posilovnu v průběhu sezony kombinovat s kolem. Často jsem měl pocit, že se okrádám o čas, protože ve srovnání s kolem mi přišlo, že v posilovně nic nedělám. Ale s trenérem jsem se naučil chápat význam posilovny a doufám, že to bude znovu klapat.
Týkají se změny i samotného tréninku na kole?
Ano. Hodně sleduji tréninky nejlepších cyklistů v aplikaci Strava. Zejména v oblasti intervalů objevuji často úplně nový svět. Mnohdy jsou zveřejněná data velice konkrétní včetně výkonu ve wattech. Jezdit stále stejné intervalové tréninky člověka ubíjí. Inspirace od soupeřů je fakt skvělá. Pořád nacházím něco nového a trénink mě následně baví mnohem více. Každý závodník má jiného trenéra, tudíž se inspirace nabízí vážně hodně. Je až neuvěřitelné, jak rychle se cyklistika posouvá.
Už mnoho let je vaším trenérem Karel Martínek. Jak moc se mu líbí, když máte tendenci si tréninky organizovat sám?
Máme výjimečný vztah. A myslím, že se skvěle doplňujeme. Někdy mám potřebu udělat v tréninku změnu, protože trenér neví, jak se na kole cítím. Někdy vnímám, že mi to nejede, tak si trošku uberu. Jindy jsem ve skvělém rozpoložení, tak si zase přidám.
Není při daném nastavení riziko, že si budete tak moc přidávat, až to s tréninkem přeženete?
Určitě ne. Za téměř dvacet let na kole znám svoje tělo a umím mu naslouchat. Stejně jako trenérovi.
Hlavním cílem sezony je pro vás olympiáda v Paříží. Pod pěti kruhy jste jel už v Londýně 2012. Cross country se za tu dobu neuvěřitelně změnilo, že?
Obrovsky. Skoro se až chce říct, že je to jiná disciplína. Je fakt, že zrovna olympijský Londýn byl technicky hodně náročný. Ale celkově je posun dramatický. Zejména v oblasti materiálu. Jezdí se na celoodpružených strojích, každý používá devětadvacítková kola, velké zdvihy. Okruhy jsou rok od roku těžší a překážky extrémnější.
Ale okruh v Paříži patří do kategorie tratí, které Ondřej Cink příliš nemiluje…
Je to tak. Není technicky tak náročný jako v Tokiu. Půjde o hodně rychlý závod. Kopce jsou krátké a nejsou moc prudké. Nesedí mi to. Potřeboval bych těžší stoupání. Třeba před dvěma lety v Japonsku jsem na olympijské trati trošku zaostával v technice, ale okruh zahrnoval i těžké kopce, kde jsem dokázal najíždět čas.
Motivuje vás do veškeré dřiny související s tréninkem právě i nezdar z Tokia, kde vás o cestu k medaili připravil poškozený ráfek?
Olympiáda představuje obrovskou motivaci. Ale chci uspět i v dalších závodech. Upínat se k jedinému závodu by nebylo správné. Poskládám si několik klíčových závodů a k nim budu směřovat formu. Paříž bude jedním z nich. Uvědomuji si však, jak těžké bude uspět. Abych mohl myslet na olympijskou medaili, potřebuji zopakovat sezonu 2021.
Co je potřeba, aby se podařilo dostat výkonnost na úroveň z předešlé olympijské sezony?
Hlavní je zůstat zdravý, protože v opačném případě vznikají komplikace a člověk není v ideální pohodě. Taky je třeba vidět, že mi bylo třiatřicet. Nastupující generace se učí hodně rychle. Ti kluci jsou skvělí. Uspět je stále náročnější. Není snadné držet s mladými krok.
Zraňují vás názory, které se občas v průběhu sezony vyrojí, když zrovna nejedete o pódium? Jsou rovněž motivací?
Dvakrát v sezoně jsem byl mezi deseti nejlepšími. Jednou jsem dojel třetí. Po všech zdravotních problémech jsem sezonu hodnotil pozitivně. A spokojený jsem byl vlastně i s mistrovstvím světa v Glasgow. Šel jsem do bitvy o duhový trikot po antibioticích a přípravě trvající deset dnů. Netvrdím, že jsem vždy v sezoně jel dobře. Ale několik závodů určitě sneslo označení „super“. Leogang i další akce ukázaly, že to ve mně pořád je. Není důvod, abych propadal panice. Motivace mám na rozdávání. A všem pochybovačům chci vytřít zrak. Ukázat se výsledkem.
Od léta 2022 jste otcem. Jak moc myslí Ondřej Cink na mnohdy dramaticky vypadajících překážkách na rodinu a riziko, které podstupuje v sedle kola?
Základní poučka je, že se člověk nesmí bát. Ale budu upřímný. Občas jsou na trase skoky, o nichž si říkám, že už je to moc. Někdy se vynoří myšlenky, že by se mohla stát blbá věc. Třeba zrovna při mistrovství světa v Glasgow… Tam okruh rozhodně nebyl jednoduchý. Na první dobrou vypadal děsivě.
Máte recept, jak dané situaci vzdorovat?
Kvůli rodině je vše složitější. Ale v závodě nad problematikou nepřemýšlím. Tam jsem ve stoprocentním módu koncentrace a jedu od startu do cíle. Hodně pomůže, když si všechno dobře najedu. Často něco vypadá složitější, než ve skutečnosti je.
Je možností, jak čelit všem překážkám – ať už na okruhu nebo v podobě mladých soupeřů – spolupráce s mentálním trenérem?
Určitě. Po letošním domácím závodě světového poháru v Novém Městě, do něhož jsem kvůli nemoci nemohl nastoupit, jsem se rozhodl spojit s psychologem. Mentální trenér mi prvně pomáhal právě před bronzovým závodem v Leogangu.
Přiblížíte charakter spolupráce?
Hlavní část spolupráce se týká bojů na závodních okruzích. Když jsem doma a mám jenom tréninky, naše spojení není tak intenzivní. Klíčová je snaha vytěsnit při závodech špatné myšlenky. Neřešit špatné scénáře. Soustředit se na závod. Nebýt negativní. A být připravený na různý vývoj závodu. V Leogangu byla psycholožka, s kterou jsem se spojil, přímo na závodech. A jednalo se o super impuls.
Takže vás provází na každé závody, které absolvujete?
Ne. Následně jsme spolupracovali na dálku. Zavoláme si přes facetime. Jde o pravidelné konzultace a s ohledem na výsledky, které jsem od začátku spolupráce zajel, šlo o skvělé rozhodnutí. Věřím, že i tohle je střípek mozaiky, který mě může udržet mezi absolutní světovou elitou.
