Sezona hrůzy završená podpisem kontraktu, o němž se jí ani nesnilo! Česká cyklistka Nikola Nosková se domluvila na ročním působení ve francouzské formaci Cofidis! Vrcholem jejího snažení v sezoně 2024 by měla být Tour de France Femmes. A v ideálním případě olympijské hry v Paříži. „Po dlouhém trápení mi cyklistika konečně přinesla zase radost,“ popisuje šestadvacetiletá česká reprezentantka.
V rozhovoru pro WeLoveCycling.cz popisuje, jaká je ekonomická realita ženského pelotonu, hovoří o nutnosti najít si brigádu, vidině startu na Tour de France Femmes 2024, proč se rozhodla vrátit k cyklokrosu i pozici, s kterou se upsala týmu Cofidis…
Nikola Nosková podepsala roční kontrakt s francouzskou stájí Cofidis. Ta zpráva rezonovala cyklistickým prostředím hodně intenzivně s ohledem na sezonu, kterou jste prožila…
Vnímala jsem to. Přišlo mi hodně kladných zpráv. Nikde jsem se přitom nějak zásadně nevyjadřovala. Jen jsem sdílela na sociálních sítích příspěvek, který vydal Cofidis. Určitě pomohlo, že Cofidis má i mužský tým ve World Tour. Vyhrály na Tour de France dvě etapy, jednu na Vueltě… Lidé si to spojí.
Berete podpis kontraktu s francouzským týmem jako určitou odměnu za všechny rány, které vám osud v poslední době uštědřil?
Je fakt, že pádů jsem zažila hodně. Nebyla jsem v pohodě. Těžko jsem mohla být šťastná, když jsem si procházela vším tím… Pro přítele a rodiče nešlo o snadné období. Ale dokázala jsem se vrátit a budu ještě silnější.
Během jediné sezony jste působila ve dvou týmech, ale oba zkrachovaly. Nejprve Zaaf Cycling, pak Massi Tactic. Šlo o hodně hořký konec pokusu o návratu na výsluní?
Po zkušenosti, kterou jsem udělala, už bych do španělského týmu nešla. Nedostala jsem ani jednu výplatu. Celý rok jsem jezdila vlastně zadarmo, přestože jsem měla normálně podepsaný kontrakt.
Finanční situace týmů v ženské cyklistice se poslední dobou hodně řeší. Na veřejnost se dostávají informace, jak vše funguje, respektive v případě týmů s licencemi UCI Continental často spíše nefunguje…
Rok jsem jezdila zadarmo. V případě formace Zaaf se zdálo vše v pohodě. Ale po čtyřech měsících UCI kvůli neplnění finančních závazků týmu odebrala licenci. Z kauce, kterou tým musí složit právě k Mezinárodní cyklistické federaci, bych snad mohla dostat mzdu za dva či tři měsíce. Ale teprve se to řeší. Strašně to trvá. A v případě druhého týmu… To bylo ještě horší. Zaplatila jsem si dokonce i letenky na závody, abych se někde ukázala. Tam závazky neplnili vůbec. Všechno teď řeší můj agent, tak snad se podaří nějakou část financí získat zpět.
Nehonily se vám hlavou myšlenky na konec kariéry? Neříkala jste si, že po všech zdravotních problémech, zmařeném snu o účasti na olympiádě v Tokiu je krach dvou týmů v jediné sezoně poslední tečkou?
Nebýt rodičů a přítele, tak jsem skončila. Nemluvím jenom o financích. Ale i o morální podpoře. Rodiče mi řekli, že pochopí, pokud se rozhodnu skončit, ale že by byla škoda, abych s cyklistikou sekla, protože ještě pořád mohu jezdit na solidní úrovni. Ale je hodně složité najít motivaci k tréninku, když člověk nemá žádný závodní program, žádnou výplatu. Přitom jídlo a bydlení musím platit, nikdo nebere ohledy, jestli můj tým neplní závazky. I proto jsem si našla alespoň brigádu, aby veškerá finanční tíha neležela na mých nejbližších.
Co může cyklistka brigádně dělat, aby současně měla dostatek času na trénink a regeneraci?
Učím děti od tří do osmi let jezdit na odrážedlech a kolech. U těch nejmenších šlo o slézání a nalézání na kolo nebo odrážedlo, jeho ovládání. Se staršími jsem jezdila přes překážky, učila je správně brzdit, sjet schody… Teď během zimy chodíme do haly nebo na lezeckou stěnu. Je to pro mě vlastně trošku trénink a současně přijdu na jiné myšlenky. S dětmi je legrace a daří se mi snadněji zapomenout na vše zlé, co mě potkalo.
Mnoho závodů jste neodjela. Zejména v druhé a třetí čtvrtině roku, tak důležité pro vyjednání kontraktu, jste byla často mimo závodní dění. Prozradíte, jak se za dané konstelace podařilo dojednat smlouvu s Cofidisem?
Bála jsem se, že zůstanu bez smlouvy. Většina týmů podepisuje holky v květnu či v červnu, nejpozději v červenci. Já byla v říjnu bez smlouvy. A pak se mi ozval zástupce Cofidisu, že ještě potřebují dvě závodnice a minimálně jedna by měla být pro vrchařské závody. Na rovinu mi řekl, koho už podepsali nebo se chystají podepsat. Nastínil mi přibližný program a chtěl vědět, jak vidím sebe v závodech. Hned, jak tenhle mítink skončil, jsem volala svému švýcarskému manažerovi, že bych se do Cofidisu ráda dostala. Za pár dnů bylo všechno vyřešené. Podepsali jsme kontrakt na rok a já byla šťastná jako blecha.
Snažila jste se tým přesvědčit, aby ve vás projevil důvěru a nabídl vám třeba dvouletý kontrakt nebo alespoň opci?
Po sezoně, kterou jsem prožila by z mojí strany bylo troufalé nějaké licitovat. Neměla jsem nic, čím bych mohla argumentovat. Když budu mít stabilní program a zajedu dobré výsledky, jistě najdu uplatnění. Já měla skvělý start do sezony. V Austrálii se mi dařilo. Byla jsem deváté v etapě na Tour Down Under, pak mi vyšel Cadel Evans Ocean Race, dojela jsem třetí při jednorázovce ve Španělsku. Jenže pak jsem dostala covid a než jsem se vrátila, tým skončil. Pak jsem závodila proti holkám, které byly v top formě a já se vracela od nuly. Mojí záchranou bylo, že jsem měla UCI body z úvodu sezony. Bez nich jsem možná byla odepsaná…
Zjišťovala jste si informace o zázemí Cofidisu. Nebo jste vsadila na jméno, které za francouzskou formací stojí?
Italka Martina Alzini, s kterou jsem společně jezdila za tým Bigla, se chystá v Cofidisu na třetí sezonu. A ta je hodně spokojená. Na soupisce mají i další skvělé závodnice, co by v nefunkčním týmu určitě nezůstávaly. Při každých závodech, kde jsem startovalo, bylo vidět, jak skvělé zázemí Cofidis má.
Máte jasno jakou roli v Cofidisu dostanete?
Budu v pozici lídra na těžké kopcovité závody. To byl další důvod, proč nelicitovat. Být někde v pozici domestika, těžko bych se ukázala. Ale tady dostanu příležitost a bude jen na mně, abych ji využila.
Tušíte už závodní program?
Druhý prosincový týden máme mítink ve Francii, jehož součástí bude týmová prezentace. Následně poletíme do Španělska na soustředění, kde se dozvím veškeré podrobnosti. Myslím, že do Austrálie na úvodní blok závodů nepoletíme, protože s licencí UCI Continental to není povinné. Pak jsou závody na Mallorce a na pevnině ve Španělsku. Vše bych navíc ráda sladila s cyklokrosovým kalendářem.
Tým vaše nadšení pro cyklokros schvaluje?
Celé léto jsem nezávodila, proto jsem se chtěla vrátit do terénu. Cyklokros mi pomůže při budování formy. Ve zdejších klimatických podmínkách člověk nevydrží jet kvalitní trénink čtyři pět hodin. Krátké a intenzivní závody budou určitě super pro výkonnost. Od října do ledna jsem se domluvila na spolupráci s jabloneckým týmem Czech Multisport Coaching pod vedením Vladislava Karáska a Heleny Karáskové Erbanové, který se zaměřuje na trénink mladých závodníků. Kromě materiálního zajištění mám možnost především společných tréninků, kde mi mladí pomáhají se zlepšit po technické stránce, já zase mohu předat něco ze svých zkušeností. Tréninkové vedení týmu má na starosti Helena, bývalá olympijská reprezentantka v běhu na lyžích a mistryně světa v terénním triatlonu. Souběžně v prosinci absolvuji první soustředění v teple s týmem Cofidis, takže nijak strádat nebudu.
Sní Nikola Nosková o účasti na MS v Táboře?
Ano. Kristýna Zemanová jezdí skvěle, ale šampionát pojede v kategorii do třiadvaceti let. A byla by škoda, kdyby doma nejela v elitě žádná žena. Mně Tábor sedí. Není to pro klasické krosaře jako je Belgie. Táborský okruh je to do tahu, uplatňují se tam schopnosti ze silnice.
Budete oblékat dres francouzského týmu. Jak moc je pravděpodobné, že jméno Nikola Nosková bude ve startovní listině Tour de France Femmes 2024?
Pokud mě tým nominuje, půjde o obrovskou prestiž. Jet ve francouzském dresu ženskou Tour de France, která po obnovení získává obrovskou pozornost, to by byla pocta. Řešili jsme to už při prvním rozhovoru. Úvod příštího ročníku je samozřejmě rovinatý, ale pak se pojede v kopcích. Hodně těžké etapy. Řekla jsem týmu, že pokud dostanu důvěru, chtěla bych se na Tour de France Femmes připravit.
Je velký paradox, že při prezentaci Tour de France Femmes 2024 jste byla vlastně nezaměstnaná a nyní budete možná první česká závodnice, která se postaví na start závodu?
Když jsem prezentaci sledovala v televizi, běželo mi hlavou, že to jsou super těžké etapy a já bych je chtěla jet. Ale pochopitelně jsem netušila, že vůbec budu mít naději. Vždyť já posílala životopisy různým týmům. A pokaždé mi odpověděli, že nemají zájem nebo plnou soupisku.
Je start na Tour de France Femmes o to lákavější, že se pojede bezprostředně po olympijských hrách a mnoho elitních cyklistek určitě nebude usilovat o úspěch na obou závodech?
Olympijský okruh bude klasikářský. Hodně holek se určitě zaměří na Paříž. Některé holky chtějí jet i dráhu. Já se chci pokusit o obojí. Každý sportovec chce alespoň jednou za život na olympiádu. Já byla do Ria na pozici náhradnice za Martinu Sáblíkovou, která nakonec nemohla startovat. A Tokio? To je dodnes moje noční můra. Když si na to vzpomenu, pořád mám slzy v očích. Jak se ke mně svaz zachoval, to rozhodně nebylo fér. Doufám, že tentokrát se nominační kritéria ujasní v dostatečném předstihu, a ne čtrnáct dnů před olympiádou. Pro mě by start na Tour i olympiádě představoval obrovskou satisfakci.
Titulní foto: Jan Brychta
