Bike je pro mě příroda a energie, říká olympijská medailistka a světová šampionka

Autor: Michaela Bučková

Třikrát slavila medaili na olympijských hrách, šestkrát na mistrovství, přičemž dvakrát zlatou. V pozadí velkých úspěchů byla cyklistika. Stovky hodin v sedle kola jako základ výjimečných úspěchů, díky nimž se Gabriela Soukalová stala členkou biatlonové Síně slávy. „Kolo je pořád součástí mého života, jen jsem silničku vyměnila za horské,“ vypravuje v rozhovoru pro We Love Cycling.

Už sedm let jste mimo profesionální sport, přesto se pořád udržujete ve skvělé kondici. Co je zaručeným receptem na formu i po kariéře?

Dělám si sportovní život hodně pestrý. Mám ráda kolo, běh, tenis, zamilovala jsem si skialpy… Baví mě spousta sportů, na které během kariéry nebylo pomyšlení. Více než dvě desítky let na nejvyšší úrovni se však podepsalo na mém zdraví. Klouby a achillovky začnou protestovat, pokud běžím přes pětačtyřicet minut. Takže dělám jógu nebo pilates, a pak se jdu proběhnout jenom na dvacet nebo maximálně třicet minut. Hodně mě pohltil tenis. Je to úžasný sport. Akorát před každou cestou na kurt musím použít na tělo hodně tejpovací pásky a také si beru ortézy…

Kolik prostoru zbývá na kolo? Neznechutilo se vám během letních příprav při aktivní kariéře v biatlonu?

Cyklistika je pořád součástí mého života. Akorát mi na ni nezbývá tolik času, kolik bych si přála. Snažím se vyrazit, pokud vyšetřím volné odpoledne. Nejradši mám vyjížďky dlouhé tři čtyři hodiny. Ale na ty není tolik prostoru.

Gabriela Soukalová
Gabriela Soukalová vnímá po aktivní kariéře cyklistiku jako zdroj odpočinku a zábavy. Foto: kellys

Zůstala jste věrná silničnímu kolu, na němž jste během kariéry najížděla kilometry v rámci letních tréninků?

Je fakt, že na silničce jsem jezdila hodně. Ale teď už ji používám jenom málo. Navíc se mi nechce mezi auta na silnici. Chci si užívat přírodu a samotu. Bydlíme v blízkosti Brd a Berounky, proto pravidelně mířím v sedle kola do lesa. Pocházím z Jablonce v Jizerských horách, kde máme domek v Bedřichově. Jenže tam potkávám obrovské množství turistů a sportujících lidí. Takže se snažím vybírat cesty, kterou jsou mimo hlavní trasy a neproudí po nich velké množství návštěvníků. Ráda jezdím lesy z Bedřichova směrem na Jablonec a Liberec. V Brdech je naopak naprostý klid. Čerpám tam energii a cítím se svobodná.

Řeší Gabriela Soukalová na kole ještě výkon? Nebo už jsou hodiny v sedle pouze prostředkem k duševnímu odpočinku?

Všechny údaje o wattech, kadenci či tepové frekvenci jsem musela hlídat během biatlonové kariéry. Takže teď mám opačný přístup. Jezdím na kole pro radost a vůbec neřeším, jaká je moje rychlost, kolik jsem ujela a už vůbec ne můj výkon.

https://www.instagram.com/p/C3a-q7UsXVk/?hl=cs

Takže už v hlavě nenosíte žádné velké cyklistické ambice kupříkladu v podobě zdolání slavných průsmyků?

Třeba na Stelvio jsem vyjela mnohokrát. Na kole i na kolečkových lyžích z obou stran. Hodně ráda mám trasy kolem italského Bormia. Je tam spousta cílů, při jejichž zdolávání si člověk chvílemi pěkně hrábne. Naposledy jsem se takhle otestovala při zdolávání Passo Gavia.

Máte tendenci si ještě někdy pomyslně zazávodit, ať už na kole nebo pokud třeba vyrazíte běhat?

Vůbec ne. Těší mě, že se nemusím s nikým nahánět. A pokud jsem třeba v zimě na běžkách, tak lidem s radostí dopřeju možnost předjet Gábinu Soukalovou.

Gabriela Soukalová
Gabriela Soukalová vyráží pravidelně na výlety s dcerou Izabelou. Foto: kellys

Ovlivňuje vaši cyklistiku hodně dcerka Izabela?

Ano. Sedačka na kole je jedno z mála míst, kde vydrží chvíli v klidu. Jezdím s Izabelkou moc ráda. Navíc je praktické, že si můžu užít pohyb v přírodě, aniž bych musela řešit hlídaní pro malou.

Co vlastně dělá Gabriela Soukalová, pokud zrovna nesportuje?

Dokončili jsme s týmem filmového producenta Petra Větrovského dokumentární film, jehož námětem byl můj životní příběh. Díky natáčení jsem mohla zavzpomínat na spoustu krásných okamžiků mého života. Už několik let vytvářím obsah na sociální sítě pro několik partnerů, s nimiž spolupracuji dlouhodobě. A asi už pět let funguje Nadační fond Gabi, jehož prostřednictvím pomáháme lidem s poruchami příjmu potravy. Máme malý tým složený z psychologů, psychiatrů a výživových poradců. Pracujeme s mešním počtem klientů, jimž se snažíme nadstandardně věnovat. Tenhle projekt, který se postupně rozrůstá, mě moc baví.

Titulní foto: Pavel Mazač/CNC/profimedia