Hučel do něj tak dlouho, až ho přesvědčil. Mathias Vacek, český cyklista ve službách cyklistického týmu Lidl Trek, poslechl trenéra. Odmítl promrhat talent, začal se chovat jako profesionál, shodil tři kilogramy a stal se lepším cyklistou. „Hodně věcí jsem vůbec neřešil. Trenér mě káral, že jsem flink,“ vypravuje dvaadvacetiletý český reprezentant, který během minulého týdne obsadil druhé místo na etapovém závodě v Belgii a nyní se chystá na obhajobu mistrovského titulu.
V exkluzivním rozhovoru pro We Love Cycling mluví otevřeně o velké proměně, o přístupu k jídelníčku i plánech na Vueltu…
Tři skvostné výkony na etapových závodech. Nejprve v Maďarsku, následně v Norsku a nyní v Belgii. Kde se vzala ta proměna?
V přístupu a korekci váhy. Shodil jsem tři kilogramy. Trenér mi řekl, že jsem v bodu zlomu mojí kariéry. Pořád do mě hučel, že jsem flink a mrhám talentem. Pobízel mě, abych shodil dvě nebo tři kila a dostaneme se, kam chceme. Nebo mi tvrdil, že mám v tréninku ještě rezervy. A já si říkal, jestli se náhodou nezbláznil, že trénuju všechno podle plánu. Ale teprve teď poznávám, kde mám limity a chci je objevovat. Teprve teď mám pocit, že patřím k profesionálům a místo v týmu Lidl Trek si zasloužím.
Takže po přestupu k americké formaci jste se cítil nedoceněný?
Hodně kluků při přechodu z juniorů mezi elitu narazilo do zdi. Trenér mi řekl, že způsob mého tréninku i závodění před příchodem do Treku neměl hlavu ani patu. Ten skok je skutečně obrovský. V juniorech jezdí každý na vítězství. U profíků je dané, že je člověk pomocník pro úsek na prvních padesáti kilometrech, a pak je jedno, jak dojede do cíle. Chce to hodně mentální odolnosti přestup zvládnout. Já se strašně trápil, že je v balíku sto padesát dalších lidi, kteří jsou stejně dobří nebo lepší. Mnohdy jsem neměl chuť do tréninku.
A co vás přimělo přístup změnit?
Nešlo o jeden konkrétní okamžik. Jo, absence na klasice Kolem Flander mě naštvala. Mrzelo mě, že jsem v nominaci chyběl. Ale prostě jsem si řekl, že je správný čas dělat věci jinak. Už nechci být jako junior nebo nějaký dvacítkář, který si vše dělá podle sebe a hřeší na talent. Vzal jsem osud do svých rukou. Chtěl jsem vědět, jak to bude vypadat. Občas je to psychicky náročné, protože jsem milovník jídla. Proto je fuška se hlídat. Ale efekt je evidentní.
Jak Mathias Vacek shazuje ze závodní váhy na ještě lepší závodní váhu?
Mám určitý stravovací program a hodně trénuji. Vážně hodně. Tělo spaluje rychle, metabolismus je rychlý. Hlavní je vytrvalost. Nejhorší přístup je týden jíst málo, pak týden normálně. To nic nezmění. Současně se nesmí jíst ani málo, protože pak by cyklista byl vysátý a trénink nebyl efektivní. Jde o rovnováhu.
Vážíte si porce, které konzumujete?
Zatím jsem do tohoto bodu nedospěl. To už musí být člověk maniak. Já hodně dbám na kvalitu jídla. Hlídám si, abych nejedl nějaký sajrajt.
Přiblížíte typický stravovací den během tréninku?
Když přijedu domů, dám si třeba polévku v podobě vývaru s nudlemi, k tomu kousek chleba. Člověka to zasytí. Nebo salát v podobě mozzarelly s tuňákem. K večeři steak, případně kuře a rýži. Důležité je, aby strava byla pestrá.
Stal se z vás kvůli úspěchu solidní kuchař?
Když jsou doma rodiče, rád využiju schopností mamky. Ale nemám problém se o sebe postarat. To jsem se naučil už v Itálii.
Je pro vás coby milovníka sladkého hodně složité odolat domácím pečeným pochutinám?
Když mamka nebo babička pečou koláče do bistra, které máme, raději zalezu do pokoje. To jsou muka. K snídani si dám, to ničemu nevadí. Nebo po pětihodinovém tréninku. Ale kdybych měl každých dvacet minut nebo půl hodiny něco zobnout, šlo by o nejhorší scénář. Právě tohle snackování je hodně špatné.
Kdy jste si řekl, že veškeré snažení má efekt?
Poprvé v Maďarsku. Měl jsem dole kilogram a půl. V kopcích jsem dával rekordy v číslech. Každý třetí závodník se mě ptal, zda jsem klasikář nebo vrchař. Tak jsem odpovídal, že to zjišťuji. Překvapil jsem sám sebe.
Nevyčítal jste si, že jste mohl být dále, kdyby podobná změna přišla dříve?
Ne. Teď je správný čas. Kdybych začal dělat dříve, možná bych to mentálně neustál. Věřím, že to bude ještě lepší.
Mathias Vacek za sebou má dvanáct měsíců v dresu českého šampiona a dva roky v týmu Lidl Trek. Jaké to bylo období?
Mistrovský dres jsem si užíval. Věřím, že jsem ho reprezentoval, jak si zaslouží. Prožil jsem v něm super sezonu. Nabral hodně zkušeností. Roubaix, etapáky v Maďarsku, Norsku či v Belgii byly určitě důstojné a odpovídající významu trikotu.
A dva roky v týmu Trek?
Dostal jsem facku! Mathias Vacek dnes je jiný, než kluk který v létě před dvěma lety do amerického týmu přišel. Když se ohlédnu zpátky… Strašně moc věcí jsem neřešil. Plnil jsem všechno, jak jsem měl. Ale v hlavě mi to bylo jedno. Neměl jsem v sobě, že chci něco dokázat. Říkal jsem si, že mi stačí co mám. Trenér mi pořád vtloukal do hlavy, abych něco vytěžil z talentu, který mám, jinak skončím v průměru.
Takže jste dvě sezony promrhal?
Ne. Byly to zkušenosti. Před rokem jsem dostal tréninkový plán. Odjel jsem, co bylo třeba a nic víc neřešil. Neflákal jsem to, ale byl jsem spokojený s tím, že jsem ve skvělém World Tour týmu. Data jsem třeba trenérovi poslal s odstupem dvou dnů. Teď přidávám komentář, odesílám vše okamžitě a sám si vše analyzuji ještě než se ozve trenér. K času na kole přistupuji s maximálním perfekcionismem. Každé cvičení, každý interval… I v minulosti jsem intervaly odjel podle plánu. Ale bez většího zájmu. Prostě jsem jezdil na kole. A užíval jsem si, že dělám, co mě baví. Změnil jsem přístup. Není to jenom o tréninku a sezení na gauči. Řeším, co přidat kvůli výbušnosti, kdy ubrat…
V Belgii jste si vyzkoušel při etapovém závodě pozici lídra. Je to znamení pro budoucnost? I pro Grand Tour?
To si nedokážu představit. Člověk musí být mentálně připravený úplně jinak. Na všechny krize, na ten tlak. Je to náročné. ale když tým řekne, že se na to zaměříme na giro, že pojedu na celkové pořadí nebo budu superdomestik pro harta, tak bych se začal připravovat dlouhodobě. hlavně mentálně.
Jaký program bude mít Mathias Vacek v druhé polovině sezony?
Pojedu mistrovství republiky. Časovku i hromadný závod. A pak mě čeká vysokohorské soustředění v Andoře. Tři týdny. Budu shazovat ještě o další kilogram směrem k Vueltě. Ale nevím, co se mnou udělá ta výška. Nemám s tím zkušenost. Absolvoval jsem něco podobného jen jednou před třemi lety v Livignu. Jenže pak jsem neměl tak důležitý závod…
Na Vueltě dostanete prostor? Nebo budete čistě v roli pomocníka?
Naším lídrem bude Mattias Skjelmose a mojí hlavní úlohou bude dát mu maximální podporu. Ale podle domluvy dostanu v některých etapách prostor. A pokud zajedu Vueltu dobře, otevře mi to vrátka úplně jinam.
Míněno do jiného týmu?
Ne. Nechci odejít. Lidl Trek se mnou má plány do budoucna. Cítím se tady výborně, dostávám svoje šance. Kladu hodně velký důraz na Vueltu, abych ukázal, že formu můžu držet konzistentně na Grand Tour. Ve Španělsku chci být perfektní. Vytvořit na tým tlak, aby mě vážně chtěl a důvěřoval mi, dával prostor.
Neznámé pro vás rozhodně není domácí cyklistické prostředí. Během nadcházejícího víkendu budete obhajovat titul českého šampiona. Těšíte se na tuhle výzvu?
Upřímně? Moc ne. Pro české týmy je domácí šampionát jako mistrovství světa. Je to netěžší závod sezony. Kluci, kteří se celou sezonu trápí, tak přijedou na republiku a jsou jako dělové koule. Víc bych to radši nerozebíral.
