Vojtěch Řepa o šokujícím konci kariéry: Kolo mám pořád rád, ale nemusím mít na zádech číslo

Autor: Jan Krůta

Splnil si sen. Během podzimu Vojtěch Řepa v dresu španělské stáje Equipo Kern Pharma absolvoval premiérovou Grand Tour kariéry. Španělskou Vueltu tehdy dokončil na 77. místě. V té době ještě netušil, že první bude zároveň poslední.

Před pár dny totiž přišel s nečekaným prohlášením, v němž oznámil konec kariéry. Ve dvaadvaceti letech. „Možná to většina lidí nepochopí, ale rozhodnutí skončit ve mně zrálo delší čas. Vyhodnotil jsem si to tak, že k lásce pro cyklistiku nepotřebuji mít na zádech startovní číslo,“ říká Vojtěch Řepa.

Ze scény odchází v rozjeté sezoně i za cenu toho, že přijde o slušné peníze, které by mu kontrakt ještě na příští rok zaručoval. Těší se na nový život po kariéře profesionálního cyklisty, která už se podle něj nikdy nevrátí.

Vojto, můžeme zkusit pojmenovat důvody vašeho konce? Je to třeba zdraví? V roce 2021 jste dostal Bellovu obrnu a měl jste problémy s obličejovými nervy…

Ano, zdraví je jedním z důvodů. V tuto chvíli mě nic vyloženě nelimituje, neměl jsem nějaké akutní potíže, které by mě donutily končit. Ale když mi ochrnula část obličeje, možná jsem si díky tomu daleko víc uvědomil prioritu zdraví. Nechci, aby se objevilo něco dalšího.

A co ztráta motivace? Nebyl byste první, kdo v mladším věku skončil.

Určitě nejsem vyhořelý, vždy mě bavilo posouvání výkonnostních limitů. Končím na vrcholu svých tréninkových čísel, kolo mě pořád baví a naplňuje. A lásku ke kolu jsem si chtěl zachovat. Zjistil jsem, že mít číslo na zádech nemusí být jediná cesta, jak si kolo užívat.

Vojtěch Řepa nečekaně ukončil kariéru... Foto: instagram Vojtěcha Řepy
Vojtěch Řepa nečekaně ukončil kariéru… Foto: instagram Vojtěcha Řepy

Ale jsou lidé, kteří na vrcholné úrovni závodí dvacet let a láska ke kolu jim vydrží i po skončení kariéry.

To určitě ano, ale já nejsem Nibali nebo Valverde. Každý jsme jiný. Já si to vyhodnotil tak, že mi život bude dávat smysl, i když budu stát třeba na druhé straně barikády. Přijde mi to udržitelnější z dlouhodobého hlediska a možná takhle cyklistice přinesu i víc. Kolo si umím užít i jinak a určitě na něm budu jezdit dál.

Třeba Kittel nebo Dumoulin taky ukončili kariéry předčasně a teď si kolo užívají.

A jim bylo někde kolem třiceti. Když já měl myšlenky na konec už v tomto věku, říkal jsem si, proč to zbytečně protahovat dál. Vyhodnotil jsem si to tak, že budu upřímný vůči týmu, řeknu jim to a pokusím se zaměřit na něco jiného.

Většina lidí asi nepochopí, že jste hodil za hlavu platný kontrakt a nechal tam dost peněz, který byste si mohl vydělat. Ani kvůli tomu jste nechtěl vydržet?

Je pravda, že jsem měl pěknou smlouvu, do roku 2024 bych si něco vydělal, ale cyklistika nejde dělat jen pro peníze. V takovém pokračování kariéry nevidím hlubší smysl, tak končím.

Dá se tedy říci jeden hlavní důvod, proč končíte?

Nedá a ani není jen jeden. Všechno má hlubší kontext, který se dá jen hodně těžko popsat a odprezentovat. Souhrn různých důvodů mi prostě dal celkový výsledek, že chci skončit. Nebyl to úplně jednoduchý krok, ale zatím ničeho nelituju.

Jak dlouho ve vás myšlenky na konec zrály?

Určitě to nebylo ze dne na den, ale několik měsíců. Dával jsem si do skládačky svoje životní priority a prostě to vyšlo takhle. Mám nějaké plány, chci něco vrátit české cyklistice, ale zatím bych si to ještě nechal pro sebe.

Vloni na podzim jste dokončil Vueltu, byl jste v euforii… A po půl roce končíte kariéru.

Je pravda, že na Vueltě jsem ještě ty myšlenky neměl. Ale stalo se. Jsem moc rád, že jsem tu Grand Tour jel, i když asi jen samotná účast není nic, kvůli čemu by vás ostatní plácali po zádech. Ale pro mě osobně to byl jeden ze splněných snů. Teď mě jedině může mrzet, že jsem se nepodíval na olympiádu. Ta by mě moc lákala.

Kdy jste svůj záměr skončit oznámil týmu?

Zhruba před měsícem na posledních závodech v Portugalsku. Během první etapy etapáku Volta ao Alentejo. Do další už jsem nenastoupil. Poté jsme řešili, jak a kdy to oznámíme veřejnosti.

Jaká byla jejich reakce?

Taková lidská, pochopili to. Měli jsme spolu nadstandardní vztahy, nikdy jsem pro ně nebyl jen číslo. Řekli mi, že budou rádi, když budu dál spokojený a zdravý a že můžeme být pořád kamarádi, i když už nebudu jejich závodník.

Vaše nejbližší okolí odchod z vrcholové cyklistiky rovněž pochopilo?

Absolutně, protože znají ten hlubší kontext. Když jsme to oznámili, dostal jsem spoustu reakcí. Ani jsem nečekal, že to bude mít takový dosah. Z devadesáti devíti procent byly ty reakce pozitivní, lidé mi vyjadřovali podporu.

Nebudete si to třeba za dva roky vyčítat?

To teď nedokážu říct, ale nemyslím si, že toho budu litovat. Podíval jsem se zblízka do světa profesionální cyklistiky, jsem za to moc rád, ale život má nějaký vývoj a nic se nedá plánovat. Beru to tak, že se uzavřela moje kapitola profesionálního cyklisty a teď začíná zase nějaká nová etapa života, ve které bude mít své místo i sport. Na kole jezdím pořád, chodím běhat, do posilovny. Jen už nejsem profesionální závodník.