S rostoucí popularitou tubeless plášťů přibylo v servisech zákazníků s vyfouknutými koly. Kromě těch, kteří si sami nedovedou vyměnit či nahustit duši, přichází také nešťastníci řešící unik tlaku z bezdušového systému. Nejvíce jich kola dotlačí právě na začátku sezony, tedy po zimní odstávce.
Příčina potíží bývá snadno vysvětlitelná – těsnicí roztok uvnitř pláště ztrácí časem svoje vlastnosti a přestává fungovat. To se může projevit jak pomalou ztrátou tlaku, tak i rychlým defektem při jízdě. Před sezonou je tedy vhodné věnovat bezdušovým plášťům důkladnější péči, aby nás nezradily v nejméně vhodnou dobu. Základní poučka je totiž nesmlouvavá – dokud plášť nezujeme z ráfku, můžeme jen odhadovat, co vozíme uvnitř.
Prevence pomocí duší
Než se pustíme do rad ohledně „resetu“ bezdušového systému, zmíníme ještě jedeno řešení – vrátit se zpět ke klasickým duším. Řada biků i silniček je dnes dodávána s bezdušovými ráfky, plášti, dokonce i s předinstalovanými páskami, takže prodejci někdy po dohodě se zákazníkem rovnou předělají kolo na „bezduše“.
Řada jezdců to vnímá jako benefit z pohledu komfortu, jízdních vlastností nebo třeba prevence defektů, pokud ale jezdíte méně často a převážně v nenáročném terénu, můžete dojít k závěru, že tahle inovace není pro vás. Klidně tedy z ráfku vyšroubujte ventilky, vylijte tmel, vytřete a zkontrolujte plášť a vraťte dovnitř duše. Nebudete prví ani poslední, koho bezdušový systém neoslovil.
Úskalí dolévání
Mezi cyklisty se říká, že tmel v pláštích vysychá, a tak jej musíme dolévat, přičemž interval záleží na výrobci roztoku i podmínkách. Obvykle se doporučuje doplnění zhruba po třech měsících provozu, údaj pro konkrétní výrobek najdete vždy na lahvičce. Ve skutečnosti tmel v plášti nejen vysychá, ale degraduje i jinými způsoby – po několika měsících tak uvnitř pláště sice najdete tekutinu, ale vzhledem i vlastnostmi naprosto odlišnou od původního produktu, třeba řídkou hnědou „vodičku“.
Pokud ji naředíte novým tmelem, schopnost zacelit netěsnost se pravděpodobně zlepší. Zdaleka nebude jako u čerstvého roztoku. Dolévání je problematické také v případech, kdy neznáme použitý typ – receptur je na trhu celá řada a nebývají mísitelné.
Bezduše a nový tmel: roční kompromis
Kompletně předělávat bezduše každé tři měsíce je pro většinu hobby jezdců utopií. Jako rozumný kompromis se proto jeví doplnit v průběhu roku dvakrát třikrát trochu roztoku a před novou sezonou tmel kompletně vyměnit, ideálně rovnou i s plášti nebo ochrannými vložkami.
Postup operace je jednoduchý: vypustíme kola, zujeme pláště (pokud je budeme nadále používat, stačí na jedné straně – usnadní nám to zpětnou montáž), vyšroubujeme jádro ventilku. Všechno otřeme a zkontrolujeme – kritickým místem bývá hlavně ráfková páska. Pokud jsme ji od kraje ráfku odtrhli s pláštěm, musíme nalepit novou.
Pozornost věnujeme také ventilku – odstraníme zbytky tmelu a zkontrolujeme jeho průchodnost. Máme-li rádi jistotu, klidně jádro ventilku preventivně vyměníme. Při opětovném použití pláště zkusíme odstranit zbytky starého tmelu, ať jej zbytečně nevozíme s sebou.
Na bezduše použijte kompresor
Zbytky také teoreticky mohou ovlivnit vyvážení kola nebo těsnost patek. Někdy jdou snadno oloupat v podobě pružného povlaku, jindy je to téměř nemožné. V tom případě není nutné propadat panice, pokud se na vnitřní straně pláště nějaký materiál navíc zarputile drží, klidně jej tam necháme.
Zbývá už jen dolít čerstvý tmel. Řiďte se doporučením výrobce nebo aplikujte raději o něco větší množství. Při nafouknutí doporučujeme ponechat vyndané jádro ventilku a použít kompresor či pumpu se vzdušníkem nebo samostatnou tlakovou nádobu.
Použité pláště ale často „nahodíte“ i obyčejnou dílenskou pumpou, protože si udržují potřebný tvar. Na otázky při znovuvytvoření bezdušového systému najdete odpověď v našem starším seriálu, kde je celý postup popsán podrobněji.
