Z Brna do Singapuru! Michal Kamermeier alias Majk na cestách absolvuje v sedle horského kola bláznivou cestu napříč zeměkoulí, aby si splnil sen a pomohl charitativnímu projektu Jedna se počítá. Jak probíhá jeho bitva s trasou dlouhou třináct tisíc kilometrů?
„Gruzie mi přinesla velký zážitek při návštěvě městečka Gori. Nemohu říct, že úplně pozitivní. Byl jsem ubytovaný u velice milé paní, která dělala průvodkyni v muzeu věnovanému Josifu Stalinovi. Přesvědčovala mě o smysluplnosti návštěvy. Že prý jde o zážitek na celý život. A tak jsem vyrazil. Až to po návratu budu vyprávět babičce, asi dostanu pár pohlavků…
V Gori mě šokoval Stalin
Jde o takový malý skanzen. V těsné blízkosti muzea je totiž i dům, v němž se Stalin narodil a krátce žil. Vlastně už jde jenom o obvodové zdi, nad nimiž je dřevěná střecha, kterou drží dřevěné sloupy. A naproti je vlak, jímž Stalin cestoval. Samotné muzeum připomíná celý život bývalého ruského vůdce.
Nechybí fotky s významnými světovými státníky nebo sada dýmek, které Stalin užíval. Když jsem se ptal, proč je Stalin pro místní taková modla, vysvětlila mi, že během jeho vlády Gruzie jako jediná z republik tehdejšího Sovětského svazu nestrádala a netrpěla.
Bohužel jsem musel v rámci cestování zdolat i pět kilometrů po dálnici. V Gruzii jsou totiž buď kozí stezky, silnice 1. třídy nebo dálnice. A v jednom úseku se nedalo jet jinudy než po dálnici. Naštěstí byl odstavný pruh hodně široký, tudíž nešlo o tak děsivý zážitek.
V jednom okamžiku mě míjelo policejní auto, tak jsem se vyděsil, co bude následovat. Přeci jen, cyklista by na dálnici být neměl. Ale usmáli se, zamávali a pokračovali, tudíž jsem usoudil, že cyklisté ve zdejším prostředí nejsou na dálnici nežádoucí.
Dresy putují denně do sprchy
Už jenom necelý týden mě dělí od vstupu do Íránu. Na jednom ubytování jsem potkal krajana, který měl tuhle zemi kompletně procestovanou. A upozornil mě, že kvůli mravnostní policii by mohly představovat problém cyklistické kraťasy. Doporučují se dlouhé kalhoty. Jenže už nyní panují v Íránu teploty kolem pětadvaceti stupňů. Neumím si představit, že bych jel v dlouhých cyklistických kalhotách. Kromě těch mám totiž jen dvoje klasické cyklistické kraťasy. Návleky na nohy nemám.
Každopádně co se týče cyklistického oblečení, zatím jsem náramně spokojený. Mám k dispozici čtyři dresy. Denně jsem na kole osm až deset hodin, takže svršky dostávají hodně zabrat. Člověk se pochopitelně na kole potí. Někde jsem potkal i nepříznivé počasí, tudíž jsem si protrpěl bahenní koupele. Jinde jsem zase musel bojovat s velkým chladem a třeba i sněžením.
Odpoledne nebo večer mám tudíž tradiční rituál, kdy se mnou denní oblečení putuje do sprchy. Je potřeba vše odsolit a zbavit smradu, abych si další den jízdu na kole užil. A musím říct, že je výbava z perfektního materiálu, protože ráno mám všechno kompletně suché. Ještě se mi nestalo, abych se oblékal do mokrého. A přitom zatím moji cestu neprovází žádná vedra.“
