Z Brna do Singapuru! Michal Kamermeier alias Majk na cestách absolvuje v sedle horského kola bláznivou cestu napříč zeměkoulí, aby si splnil sen a pomohl charitativnímu projektu Jedna se počítá. Jak probíhá jeho bitva s trasou dlouhou třináct tisíc kilometrů?
„Během minulých dnů jsem se musel vypořádat s hodně těžkým okamžikem, když mi kdosi ukradl můj instagramový účet. Pro mě se momentálně jedná o jediné spojení s Českem, rodinou, kamarády a známými. Prostřednictvím sítí jsem věděl, co se děje v Česku. A mohl jsem poskytovat poznatky o cestě.
Byl jsem hodně vytočený, zklamaný… Emoce byly hodně velké. Celá událost mi vzala obrovské množství mentální energie. Pro mě instagram sloužil i jako určité zpovědnice, kdy jsem se mohl vypovídat. Vlastně šlo o jedinou možnost, jak si pokecat v českém jazyce.
V Thajsku jsem odpočíval
Dopřál jsem si tudíž v Thajsku odpočinek, protože jsem ani v daný okamžik neměl chuť pokračovat. Navíc mě začalo bolet koleno, a tak jsem si dal tři dny totální pauzy. Nic jsem neřešil, jenom relaxoval.
Situaci s účtem se podařilo rychle vyřešit. Zato bolest vazů v koleni zůstává a je hodně nepříjemná. Jakmile najedu do prudkého stoupání, tak koleno bolí. Naštěstí těch velkých kopců tady už moc není. Nejsem schopný sehnat v Asii žádné tejpy. V lékárně mi nabízeli jenom ortézu, což jsem odmítl. Tudíž po každé odjeté etapě následně koleno pořádně leduji.
I přes všechny útrapy jsem se rozhodl změnit itinerář cesty. V Singapuru, který je naplánovaný jako cílová destinace, budu totiž už v pondělí. A tak jsem se rozhodl, že pojedu až na Bali.
Do Singapuru jen pět set kilometrů
Do Singapuru mi zbývá pět set kilometrů po rovině. Tudíž jakmile se dostanu do cíle celé mojí cesty, vydám se druhý den lodí do Indonésie. Když už jsem tak blízko, byla by hloupost nevyužít příležitost a nedojet tam. Jde o pouhých dva tisíce kilometrů. Jo, je to obrovská porce. Ale v množství kilometrů, které jsem našlapal, jde o pomyslnou kapku.
Opět se ukázalo, jak velký problém je neschopnost odpočívat. Jsem s celou cestou výrazně napřed. I proto ta nutkavá touha pokračovat. Navíc kolo bude na Bali skvělým dopravním prostředkem, protože jsem si nevzal papíry na motorku a jiná možnost než skútr nebo kolo prostě v tamním prostředí není.
Na absolvování jednotlivých etap mám dvanáct hodin, protože tak dlouho je tady světlo. Na celou štreku směr Bali připadá dva tisíce výškových metrů, což je úplná pohoda. Za dvanáct dnů bych měl být na místě. A pak si dám před návratem domů krátkou dovču, během které vylezu třeba na některou sopku.“
