Byl lídrem, na něhož pracovali ostatní. Stupně vítězů a Tomáš Bárta, to bylo v minulých sezonách téměř automatické spojení, pokud šlo o etapy končící spurtem. I proto si jej jako posilu pro sezony 2023 a 2024 vybrala španělská stáj Caja Rural Seguros RGA. Třiadvacetiletý rodák z Olomouce přiznává, že jde o velikou cyklistickou školu.
„Byl jsem překvapený, jak rychle se ve světě jezdí do kopců. Do cíle přijíždím popravený, na spurt nemám pomyšlení,“ popisuje upřímně drsnou realitu český cyklista pro WeLoveCycling.cz. Hovoří o tréninku, číslech potřebných pro úspěch, možnosti redukce váhy při sedmi procentech podkožního tuku či pravděpodobnosti startu na španělské Vueltě.
Tomáši máte za sebou první tři měsíce v barvách Caja Rural Seguros RGA. Splnila se vaše očekávání po přestupu z ATT Investments?
Španělé jsou hodně vřelí. Tým je zase profesionálnější, než jsem znal z Česka. S vervou jsem se pustil do studia španělského jazyka a udělal velký pokrok. I ostatní kluci říkali, že se zlepšuji. Přivyknul jsem na jiný režim. Dodržuje se i odpolední siesta. Třeba jsem měl problém s kolem, ale na řešení jsem si musel počkat až po siestě. Servis nefungoval.
Co přesně máte na mysli označením jiný režim?
Chodí se spát později. Večeře jsou hodně pozdě. Třeba až o půl deváté. Odpoledne se podává merienda, což je taková svačina. U masérů na pokoji máme toasty se šunkou a sýrem, rýži, borůvky, vločky. Rozhodně nehladovím. Pozdější večeře jsem rychle pochopil. U nás se končilo ve čtyři, ve Španělsku se pracuje v případě mechaniků do devíti či deseti. Moc mi to nesedělo, ale člověk se musí přizpůsobit.
Přestoupil jste z kontinentální divize do elitního týmu třídy UCI Pro. Šlo z cyklistického hlediska o velký skok?
Během zimy jsem udělal velký posun z hlediska výkonnosti. Pracoval jsem na zlepšení v kopcích. Musel jsem změnit pohled na etapy, protože ve světě se jezdí mnohem těžší a náročnější, než jsem znal. Třeba při Czech Tour má královská etapa 3300 výškových metrů. Když jsme jeli Kolem Andalusie, první etapa zahrnovala 4100 výškových metrů. Protrpěl jsem si to.
Jak vám coby spurterovi chutnají kopce při závodech po boku týmů z World Tour?
Je to lepší, než bylo. Ale pořád jde o velké utrpení. Těžké etapy jsou pro mě o přežití. Doufám, že postupně se zlepším a budu mít síly na finiš. V Andalusii jsem byl v koncovkách etap totálně vyčerpaný. Špatně jsem spal. Vypětí bylo obrovské. Byl jsem neuvěřitelně unavený. A nakonec jsem to odskákal nějakou virózou, protože tělo bylo tak oslabené, že se nedokázalo bránit. Ale zase je třeba si uvědomit, že všechny etapy končily buď po těžkých stoupáních nebo přímo na nich!
Doma jste patřil k elitě a neměl problém. Překvapilo vás, o kolik v porovnání s elitou zaostáváte?
Před přestupem do Španělska jsem si myslel, že na tom nejsem špatně. Ale byl jsem překvapený, jak rychle se jezdí ve světě do kopců. S výjimkou závodu v Almerii, kde jsme jako tým jeli jinou taktiku, jsem ani neměl šanci spurtovat. Ne kvůli určené strategii, ale protože jsem prostě přijel do cíle popravený nebo vůbec nedojel. Takže klíčové pro nadcházející období bude skloubit trénink rychlostí s přípravou na kopce, abych měl ve finiši dost sil.
Je vůbec možné, aby se změny vyžadované na základě poznání z prvních závodů a zapracované do tréninkových plánů, promítly ještě v probíhající sezoně?
Určitě. Cítil jsem posun už během zimy. Bavíme se o měřitelných parametrech. A moje čísla jdou pořád nahoru. Záleží, jak rychle se budou zvedat. Potřebuji pracovat na zvýšení funkčního prahového výkonu, abych v etapách vhodných pro mě našetřil síly na spurt.
Jaký výkon tedy potřebuje Tomáš Bárta, aby mohl myslet na etapové vítězství na nové adrese?
V minulosti mi při závodech stačilo produkovat čtyři a půl až pět wattů na kilogram, abych etapu v pohodě projel. Aktuálně jsem se dostal přes pět a je to pořád slabé. Každá desetina wattů je přitom znát. Během dvou nebo tří měsíců na přelomu roku to šlo hodně rychle. Teď se vývoj trošku zpomalil.
Je vlastně možné zůstat orientovaný jenom na spurty? Není dnešní doba v cyklistickém pelotonu proti této specializaci?
Doby, kdy třeba klasiku Milán-San Remo mohli vyhrát borci jako Greipel nebo Kittel je pryč. Pokud je v blízkosti cíle kopec, mají sprinteři hodně malou šanci, protože Pogačar a jemu podobní jedou do kopce totální bomby
Vážíte 77 kilogramů při 187 centimetrech. Nutí vás tým ještě do korekce hmotnosti?
Mám sedm procent podkožního tuku. A to jsem na začátku sezony. Kdybych měl třeba ještě dvě procenta stáhnout, tak nevím… I v tomhle směru je pro mě Španělsko v jistém směru objevováním. Máme stravovací plány na tréninky, na závody. Požadavek je osmdesát až devadesát gramů sacharidů na hodinu. Když jedu na trénink, mám kapsy u dresu narvané jídlem, jako kdybych jel na celodenní výlet. Vše se programuje, aby cyklista nebyl z tréninku vyčerpaný a pořád si udržoval správné hodnoty. Po hodinách v sedle se jí už méně. Ale to množství jídla na kole je obrovské.
Vedení týmu vaše výkony v prvních závodech hodnotilo?
Když mě brali, věděli, koho podepisují. Dávají mi čas. Za každé situace se mě snaží podpořit. Asi vědí, že nemá smysl něco tlačit přes hranu. Nestalo se, že by na mě nějak slovně útočili. A třeba během závodu Kolem Andalusie byli překvapení, jak pracuji pro tým. V jedné z etap jsem se stáhnul pro našeho klíčového závodníka a dotáhl ho zpět do hlavního pole. Docela jsem si tím získal respekt. Říkali, že nejsou zvyklí, aby se někdo takhle obětoval. Já ale věřím, že se mi to vrátí v dobrém.
Takže žádné přehnané emoce tolik typické pro týmy z jihu Evropy?
Vlastně jsem až překvapený, jak s ohledem na jižanský temperament všechno berou. Když se řešila pozvánka na Vueltu, která je pro tým životně důležitá, nikdo nepanikařil. Vše se řeší s chladnou hlavou.
Tušíte už program pro další část sezony? Představíte se fanouškům v Česku?
Jsem v širším výběru pro Vueltu. Všichni kluci ze seznamu mají před startem tři týdny trvající soustředění ve vysoké nadmořské výšce. A protože třetí Grand Tour sezony je letos megatěžká z pohledu kopců, měl bych statovat na Czech Tour a po soustředění bych měl mít dobrou formu. Tudíž doufám, že případně dostanu příležitost bojovat o vítězství hned v první etapě.
Titulní foto: Jan Brychta