Olympijské běsnění nad Seinou zničilo staletou tradici. Nikdy předtím se nestalo, aby Tour de France svého šampiona neoslavovala v Paříži. Až letos! Město světel muselo mnohem většímu ansámblu sportovců uhnout pro olympijskou Paříž 2024. Z Nice, kde Tour finišovala, do hlavního města je to 900 kilometrů. Na palubě letadla nic tak složitého, řekli byste. Peloton favoritů teď ale řeší, jak formu pro olympijský závod cestou nevytratit.
Do Paříže mezitím dorazila jedna smutná omluvenka: „Jsem unavený, dokonce bych řekl vyčerpaný. Olympijský závod vynechám.“ Tadej Pogačar se snad mohl stát velkým favoritem té výjimečné události. Motivace by mu snad chybět neměla, protože v Tokiu 2021 byl „jen“ třetí za Carapazem a Van Aertem. Chybějí mu ale síly.
Anebo je to celé trošku jinak? Když se do olympijského výběru Slovinska nedostala jeho milá Urška Žigartová, prosila Tadeje, aby se do toho nemontoval. Během Tour se omezil jen na jedno vyjádření prostřednictvím sociálních sítí, soustředil se na svůj úkol a mlčel, ale nyní možná beze slov vyjádřil, co si myslí.
Julian Alaphilippe se chystá na Czech Tour
Naopak Olomouc teď nadšeně zve: Přijeďte se podívat na někdejšího mistra světa. Julian Alaphilippe si Czech Tour s velkou dávkou vrchařských metrů na Moravě vyhodnotil jako ideální ladění svalů, až se bude potřinácté stoupat na Montmartre.
Za horizontem pařížské hory mučedníků bude na toho nejrychlejšího čekat olympijské zlato. Pro francouzského mušketýra na domovské olympiádě životní úkol. Byl by to pak pro český etapáček fajn zápis do životopisu: Alaphilippe svoji cestu na olympijský trůn načal na Dlouhých stráních…
Jenomže kdo ví, jaká je ta nejideálnější cesta přípravy k dalšímu z vrcholů cyklistického roku? Jak se na bitvu dlouhou 273 kilometrů, v níž straší 2800 metrů převýšení, v takto termínově zahuštěném létu nachystat?
Bavíme-li se o (zpravidla zářijovém) mistrovství světa, historicky platilo, že se hlavní adepti duhového dresu prezentovali k třítýdenní robotě Vuelty. Protože vyhrát pak jednorázový závod s délkou přes 250 kilometrů bez Grand Tour v nohou zkrátka nejde.
Proto taky (ale nejen proto) Mads Pedersen, Mathieu Van der Poel, Wout Van Aert nebo i Remco Evenepoel nechyběli v pelotonu Tour. Závod o žlutý dres skončil 21. července a snad by mohl být ideální trampolínou k olympijskému titulu, který bude ve hře 3. srpna (časovky se jedou už 27. července = 6 dnů od konce Tour).
Má účastník Tour větší naději ovládnout Paříž 2024?
Jenomže jak si potom vysvětlit toho Alaphilippa, který se poslední kilometry rozhodl spolykat daleko od hlavních reflektorů zájmu? To byl ostatně původní plán i Van Aerta, pro nějž je olympijské zlato po ztraceném jaru prioritou. Belgičan proto chtěl vyrazit na Giro, pak vynechat Tour a připravovat se soukromě na Paříž.
Jeho březnový pád a zranění z Dwars door Vlaanderen ale všechno změnily a tým ho pak povolal na Tour na pomoc Vingegaardovi. Reprezentační a tedy „soukromé“ zájmy jsou těm týmovým zkrátka, a i logicky podřízeny. Protože koho chleba jíš…
Nakonec nemusí být pro Belgičana a spol. tak zle. Tour se po všech stránkách jeví jako ideální „trénink“. Závody, které jsou v jejím souběhu pořádány jinde, nejsou dost atraktivní a ani tvrdé, aby umožnily přijet na hry v topu. A závodník, byť sebeodolnější, nebude s to trénovat sám pět šest hodin ve výškách celé tři týdny.
Tour tedy byla jasnou volbou, protože tahle šablona se zdá být vyzkoušená. Každý olympijský šampion od Atlanty 1996 dokončil krátce před svým vítězstvím pod pěti kruhy Tour de France. Anebo to letos bude všechno úplně jinak?
Každopádně tím, kdo se prosadí pod cílovou bránou nedaleko Eiffelovky, bude ten, který v červenci dokázal nejinteligentněji nakládat s počtem otáček svých pedálů.
Titulní foto: A.S.O./Billy Ceusters
